Michal Štípa: „Sedět bezmocně v hledišti je pro mě zcela nový pocit.“

Michal Štípa. Foto: David Prošvic.

Autor Lucie Hayashi

Jak se česká baletní hvězda, dlouholetý první sólista Národního divadla v Praze, sžívá se svou novou rolí? A kam hodlá směřovat svěřený soubor a taneční umění na Hané? V předvečer druhé premiéry Bajadéry, první inscenace, pod kterou se Michal Štípa podepsal jako umělecký šéf souboru baletu Moravského divadla v Olomouci, jsem jej požádala o krátký rozhovor.

Jak jste spokojený s vaší první premiérou?
Bajadéra myslím dopadla velmi dobře, tanečníci zabojovali, já jsem spokojen. Ale úleva zatím nepřišla. Dnes bude druhou premiéru tančit stejné obsazení, tanečníci už jsou unavení, tak snad to nebude znát. Druhé obsazení bude mít premiéru až 26. března. Ale ani tím ten kolotoč nekončí. Za deset dní po premiéře máme připravit Šípkovou Růženku pro hostování Opavě, která byla již dlouho nasmlouvaná. Uváděla se před dvěma lety, v choreografii Hanky Vláčilové a v režii Roberta Balogha. Od té doby se soubor hodně obměnil, takže ji musíme vlastně od píky nastudovat znovu. A poté nás čekají ještě tři gala večery. Takže stres neodpadnul a asi ani hned tak brzy neodpadne.

Jak probíhala volba titulu?
Vybral jej bývalý šéf baletu a já jej převzal. Byl jsem původně proti, bál jsem se toho, protože jsem zastáncem názoru, že Bajadéra patří do velkého divadla, a to kvůli velkým sborům, náročné výpravě a požadavcích na tanečníky. Sólistů je tady málo, a navíc sólista si tady nemůže dát pauzu, jeden den tančí titulní roli a druhý den je třeba ve sboru. Mnoho částí jsem musel vyškrtat, neboť soubor má jen 32 tanečníků, a ne kýžených 60. Díky tomu se ale celý balet odlehčil i pro diváky. První půlka trvá 65 minut a druhá půlka jen 32. Naše Bajadéra končí královstvím stínů, bez svatebního veselí. Důvodem je opět rozpočet a také skromný soubor. Myslím, že jsme zabojovali dobře.

Zdědil jste soubor pro premiéru, ale minulý týden jste pořádal konkurz, plánujete nějakou obměnu?
Ano, přál bych si soubor pozvednout, zvláště technicky, chci, aby začal pracovat jinak. Tanečníci musí zkoušet různé styly, vzdělávat se a neustrnout v nějakých zajetých kolejích. Chtěl bych, aby se tady choreografové měnili a naše práce nebyla monotónní.

Bajadéra. Foto: MDO.

Jaká je tedy vaše dramaturgická vize?
Na příští sezónu jsem zařadil jeden klasický titul, abychom tanečníky jednak navnadili a také ubezpečili v klasické technice. Volba padla na Giselle, i když trochu v jiném pojetí, než divák zná.

To by mě zajímalo, v jakém „jiném pojetí“?
Bude to klasická verze s původní choreografií, ale v mé režii v trochu v jiném stylu i z hlediska výpravy… ale to se nechte překvapit. Druhou inscenací bude Krvavá svatba od Alenky Peškové, takže trochu modernější vliv. Diváci se mají na co těšit.

A trendy pro ty sezóny příští?
Nechci předbíhat a slibovat. Určitě se pokusíme vždy o jeden klasický titul a pak nějaký modernější. I když to slovo je zavádějící, „moderny“ je dnes opravdu mnoho druhů… Rád bych si na ni diváky postupně připravil. Olomoucké publikum je velmi nakloněné tradičnímu repertoáru, nemáme mnoho mladých diváků, přestože jsme univerzitní město. Celková návštěvnost je sice dobrá, ale chtěl bych začít motivovat i další generace, aby začaly chodit na balet. Proto plánujeme organizovat doprovodný program, třeba baletní dílny, aby diváci mohli nahlédnout i do zákulisí a baletu se nebáli.

V roli choreografa jste se našel? Naplňuje vás?
Já se za choreografa úplně nepovažuji. Opírám se o původní libreta i choreografie původních děl, které jen přizpůsobím, dotvořím, upravím, jinak zinscenuji. Udělat celý balet si netroufnu, ani mě to neláká, raději si pozvu jiné tvůrce.

Michal Štípa v baletu La Bayadère. Foto: Archiv ND Praha.

A nechybí vám jeviště?
Ani jsem neměl čas nad tím uvažovat. Jsou to teprve tři měsíce, navíc na chystaných gala si zatancuju. Trochu mám obavy, zda kondice po pár měsících zase naskočí. Ale tuším, že jednou ta doba, kdy se mi zasteskne, možná přijde. Zatím je té práce tolik, že mi to ani nestačí přijít na mysl.

Jste sice ve funkci jen krátce, ale přesto se musím zeptat: Jak se cítíte v roli uměleckého šéfa?
Nastoupil jsem od 1. ledna a hned ten den jsem začal studovat Bajadéru. Zatím jsem nejvíc času tedy trávil na sále, a v polední pauze mezi dvěma zkouškovými bloky jsem seděl u počítače a snažil se zvládat to šéfování. Samozřejmě je to pro mě stále úplně nové. Navíc jsem tu na všechno sám, píšu si i fermany a vedu zkoušky. Potřeboval bych k ruce alespoň tajemníka, více baletních mistrů a tak podobně. Ta zodpovědnost za celý soubor, stres, který premiérou nekončí (!), to je hodně bezesných nocí.

S čím jste se nejvíc potýkal?
Co je pro mě úplně nové a není mi vůbec příjemné, jsou ty nervy za tanečníky. Když představení začne a já už jsem jen jako divák a nezbývá mi nic jiného než koukat a držet jim palce. Vědět, že teď už nic nezmůžu, že je to na nich, že kdyby se něco na jevišti stalo, tak jsem malý pán. Sedět bezmocný v hledišti je pro mě zcela nový pocit.

Michal Štípa (*1979)

Narodil se v Brně. V roce 1990 zahájil studium na brněnské Taneční konzervatoři, které úspěšně dokončil v roce 1998. Poté nastoupil do baletního souboru Národního divadla v Brně, kde již od samého začátku svého působení dostával četné sólové příležitosti ve stěžejních kusech baletního repertoáru. Následně byl v roce 2000 jmenován sólistou. Během svého sedmiletého působení v baletním souboru Národního divadla v Brně začal pravidelně hostovat na prknech Národního divadla v Praze, kam v sezóně 2004–2005 nastoupil do angažmá na post sólisty. Po několika úspěšných sezónách, během kterých dostal příležitost obsáhnout repertoár především v hlavních rolích, byl v roce 2009 jmenován prvním sólistou.
Elegance, přirozená noblesa, ideální tělesné proporce a především partnerská spolehlivost a technické dispozice jej vždy řadily do kategorie „danseur noble“. Díky svému přirozenému hereckému projevu však již několikrát dokázal, že je stejně dobře schopen ztvárnit i náročné dramatické role, vyžadující hlubší sebereflexi. 
V Národním divadle ztvárnil celou řadu rolí klasického i moderního repertoáru a získal mnoho cen v mezinárodních soutěžích. 

V roce 2018 se rozhodl angažmá opustit. V listopadu 2018 přijal nabídku uměleckého šéfa baletu v Olomouci, kam nastoupil k 1. 1. 2019.