Martin Dvořák: „Tančit v galerii je autentičtější…“

Martin Dvořák: „Tančit v galerii je autentičtější…“

Pocházíte z Brna, žijete střídavě v Brně a ve Vídni, ale Liberecký kraj vám není cizí…
Není mi cizí. V nedaleké Desné jsem měl babičku a dědu a byl jsem tam často na prázdninách. A před dvěma lety jsem v Divadle F. X. Šaldy vytvořil inscenaci Ota-Pavel-Raška. To představení mělo pro mě zvláštní osobní význam a často na ně vzpomínám, hlavně na Jardu Koláře, který tančil Rašku.

Čím vás upoutal prostor Oblastní galerie v lázních?
Vším, je to nádherný a inspirující prostor. Já hrozně rád tančím a tvořím mimo prostory divadla. Pohyb či tanec se tam stávají mnohem víc intimní a jakoby bez příkras. Jde pouze o tělo a energii. V divadle vám to dochutí ještě světly a dýmy a make-upem přes celý obličej… Tančit v galerii je autentičtější. Musím upoutat diváka jen svým výkonem, koncentrací a splynutím s energií daného místa. Ta jednotlivá taneční díla už existují a nebyla vytvořena pro prostor lázní, ale naopak je třeba je předělat a zakomponovat je tam, aby vše dávalo smysl. Prostor dotvořil tanec a obráceně. Myslím si, že i běžný a pravidelný návštěvník galerie může pak samotný prostor vnímat nově a jinak. Ale má to i pragmatičtější důvody. Pronájem galerie je radikálně nižší než pronájem jakéhokoli divadla a často je to i více zajímá.

Kromě vašeho souboru ProART se představí německé soubory současného tance, přibližte je, prosím…
V Liberci se představí v prvním večeru duet z Tanztheater Giessen a sólo Olafa Reineckeho ze skupiny BOkomplex z Bonnu. Já je doplním svým posledním sólem o básníku Ivanu Blatném, které jsem naposledy uvedl v této podobě v Nairobi. V druhém večeru uvedou dva kusy soubor Landesbühnen Sachsen z Drážďan a já se svojí ženou duet Emoticon, se kterým jsme už taky sjezdili hodně štací – naposledy Paříž, Vídeň, Budapešť, Mitzpe Ramon. Oba večery vystoupí i sólisté baletu Divadla F. X. Šaldy s choreografií Šárky Brodaczové a Maiky Uedy Transformation. O programu hostujících souborů se neodvažuji moc mluvit, protože aktéři se sami musí zamyslet, co s prostorem lázní udělají. Každopádně oba večery budou velmi pestrobarevné a esteticky různorodé. Proto se vyplatí navštívit oba.

Tvoříte převážně na hudbu současných skladatelů vážné hudby. Jaká hudba čeká na diváky večerů Spaces?
Já tvořím na vše, i když vážná hudba často převažuje. Jde o to, najít zajímavý koncept. Nejsem typ tvůrce, který tvoří na hudbu jen proto, že mu dobře zní. Já potřebuju nějakou vnitřní vazbu, důvod. Často nemusí ani dobře znít, ale má svou vnitřní podstatu, smysl. Jistě, tohle je úkolem nezávislé scény – nehledět na komerční úspěch, ale na inovativnější přístup a umělecký záměr, nejen na výsledek samotný. Myslím, že může být pro libereckého diváka zajímavé srovnání, jak asi vypadá taneční scéna někde jinde, když u nás vypadá takto. Proto se vracím právě do Liberce, protože mám pocit, že tam přináším něco nového, co místní scéna nenabízí či ani nabízet nemůže. Hudební skladba večerů bude různorodá stejně jako pohybový materiál – od klasické vážné, přes současnou elektronickou a akustickou, až po různé zvukové plochy a text.

Projekt Spaces se představil nejprve v Brně (20. listopadu 2015), jež má – stejně jako Liberec – k hranicím, coby kamenem dohodil… Jak vnímáte ono „česko-německé“ (respektive rakouské) partnerství? Je Brno v dobrém, či špatném smyslu pod vlivem Vídně?
Pod vlivem Vídně Brno určitě bylo a je škoda, že nezůstalo. Nechci ale Brnu křivdit. Za poslední roky je ten krok do Evropy opravdu znát. Potenciál Brna je velký. Nicméně kulturně, materiálně, společensky vždy za Vídní pokulhávat bude. Ne nadarmo je Vídeň město s nejvyšší životní úrovní na světě. Ale o tom všem to taky není. To je vše jen exteriér. Člověk může být šťastný všude na světě, o čemž se často přesvědčuji při svých mimoevropských hostováních. Tam si člověk teprve uvědomí, že smysl života není v plné ledničce ani v bezvadně upravených chodnících a nekuřáckých restauracích. A ono „česko-německo-rakouské“ – pro mě je to už dnes totožné, protože se snažím svým přístupem a tvorbou ty rozdíly stírat, ale pochopitelně historii a tradici nevygumujete. To je tím hlavním cílem společných večerů, kdy se všechny ty vlivy setkávají pod jednou střechou.

Jak byste charakterizoval evropanství? Jak vnímají cizince například Rakušané a jak Češi?
Evropanství vnímám, když přijedu do Afriky nebo do Koreje. V Evropě ho nevnímám. Je to možná i klišé. Jistě, z určitého pohledu jsem větší Evropan než babička v Desné, ale co z toho. Evropa se musí otevřít a přijmout jiné vlivy, absorbovat a vyhodnotit. Rakousko je tradiční země, což může znít negativně i pozitivně. Dokážu najít oba póly. Já si vážím Rakušanů za to, že si jsou vědomi vlastních hodnot a tradic, na rozdíl od nás. V Česku má každá rychlokvaška větší cenu než cokoli tradičního (až na několik národních hrdinů, kteří jsou zase slepě vyzdvihováni a ničím nedotknutelní). Jde o to, najít rovnováhu, ale k tomu potřebujete životní zkušenost a nějaký jiný příklad.

Martin Dvořák, ProART a hosté: Spaces Dva prosincové večery budou v liberecké Oblastní galerii v lázních patřit současnému tanci. Společnost ProART v čele s choreografem Martinem Dvořákem zde v úterý 1. a ve středu 2. prosince 2015 od 19.30 hodin Liberečanům představí, poté, co se projekt uskutečnil již v Brně, česko-německý komponovaný večer nazvaný Spaces (Prostory). Večery se budou skládat z několika kratších choreografií, jejichž společným jmenovatelem je prostor a jeho emocionální vyznění. Prvního prosince se milovníkům moderního tance kromě ProART Company představí soubory Tanztheater Giessen a BOkomplex z Německa. Druhý večer bude věnován souboru při Landesbühnen Sachsen, tanečníkům ProART Company a rakouskému ansáblu Connecting ARTS Wien. Oba večery nabídnou překvapení v podobě spoluúčasti libereckých tanečníků z baletního souboru Divadla F. X. Šaldy. Uvedou choreografii Transformation Šárky Brodaczové a Maiky Uedy.