Marika Hanušová: „Čistá láska se dnes moc nenosí.“

Marika Hanušová. Foto: Barbora Hanušová

Autor Hana Galiová

Jak se vám pracuje s hudebními předlohami obou suit? Hudbou Edvarda Griega u Peer Gynta a Rodiona Ščedrina podle předlohy Georgese Bizeta u Carmen?
Griegova hudba je úžasná, citlivá, romantická. Carmen má v sobě drive, moderní, jiný přístup, velmi dynamický. Bylo velmi zajímavé pracovat s oběma. Je to „večer dva v jednom“.

A tanečníkům, na co se jim lépe tančí? Nebo to nerozlišují?
Já myslím, že to nerozlišují. Jsou naprosto profesionální a naplňují tuto překrásnou hudbu tím, co v sobě má, stejně jako jsem se já snažila najít v hudbě libreto a nechat ho na baletním sále vykvést do tančícího obrazu.

Jak už zaznělo v rozhovoru s Margaritou Pleškovou, vy jste si tato díla nevybrala, ale dostala jste je jako zadání. Jak jste k tomu přistoupila?
Choreografovat tyto dva balety byla výzva. Přiznám se, že sama bych asi neměla odvahu si Carmen vybrat. Práce na obou choreografiích mě moc bavila a mám radost, že jsem mohla Carmen vytvořit. Pro libreto jsem se inspirovala literárními předlohami, dramatickou básní Peer Gynt od Henrika Ibsena a novelou Carmen od Prospera Mériméeho. Mnozí se diví, proč má Carmen manžela. Ano, v novele to tak je, nevymyslela jsem si to. Tento děj jsem pak hledala v hudbě, snažila se najít skladatelovy myšlenky a pak s přesně položeným libretem do hudby teprve mohl vznikat pohyb na baletním sále. Se souborem se mi moc dobře pracovalo, tanečníci byli tvořiví, ani jednou nezaznělo: „To nejde.“ Byli úžasní! A hlavně, co je pro mě nejdůležitější, dávají do tance srdce a emoce.

Na to jsem se také chtěla zeptat. Jak se vám pracuje se souborem, ke kterému přijdete zvenku?
Je to soubor složený z tanečníků z devíti zemí, takže se většinou mluví česky i anglicky. A byli fantastičtí. Na tento soubor budu ráda vzpomínat, tanečníci jsou velmi inspirativní. Nechybí jim pokora a snaží se vyjít vstříc choreografovi. Do pohybů, které já vymyslím, jsou schopni dát duši a srdce. Jejich prožitek je přínosným vkladem pro celou choreografii, jelikož jde o dějovou a emocionální záležitost.

Zaujalo mě, že mluvíte o tom, že tanečníci v ústeckém souboru jsou pokorní, protože i při rozhovoru s paní Pleškovou mi připadalo, že je velmi pokorná a skromná. Je to příznačné pro toto divadlo, pro tento soubor?
Já myslím, že tanečníci všeobecně pokorní jsou, protože za tím vším, co předvedou na jevišti, je taková dřina, takové úsilí, že by to ani jinak nešlo. Nepokorný tanečník nezůstane tanečníkem dlouho.

Jak nahlížíte na zkrácení samostatných celovečerních baletů do dvou krátkých suit? Podařilo se zachovat vše, co tam má být, a bude to pro diváka jednoduše čitelné?
Jsem přesvědčená, že děj je srozumitelný a divák nepotřebuje číst dramatické předlohy baletů, ani program. Je na divákovi, aby si odnesl z představení svůj obraz a vlastní zážitek. Každý si v představení může najít rozdílnou polohu a pohled na věc. Pro mě byla suita Peer Gynta trošku těžší, protože se jedná o osm obrazů ze života Peer Gynta, které jsem chtěla propojit. Věty jsou napsané a poskládané za sebou, jak je do suity seřadil Grieg. Samozřejmě celovečerní Peer Gynt skýtá víc dějovosti, na všechno je více času. Zachycuji vývoj postavy Peer Gynta, jeho charakter a běh života od kluka s maminkou, která ho provází norskou krajinou, přes potkání své milé, ztělesňující čistou lásku. Útěk z domoviny, úskalí života, zhýralost, až po jeho smrt. Čistá láska se dnes moc nenosí, ale já ji chtěla zdůraznit. V mém pojetí je převtělená do strážného anděla, který na Gynta čeká, chrání ho a opatruje, bez výčitek, s čistým srdcem.

Ščedrinovo hudební zpracování Bizetovy předlohy je pro baletní ztvárnění nejlepší verzí Carmen. Pan dirigent Milan Kaňák se na živě hraného Peer Gynta a Carmen velmi těšil. Hodně jsme předem komunikovali o nahrávce, na kterou mám začít zkoušet, aby měl balet i orchestr stejný zdroj. Vyplatilo se. Tempa skoro seděla od počátku orchestrálních zkoušek. Oba party hraje orchestr moc hezky a živá hudba tak umocňuje divácký zážitek.

Jak vás napadlo zařadit do Peer Gynta novocirkusové prvky, tanečníky na lanech?
Trollové jsou pány kamenů, horští skřítci, což jsem nechtěla dělat v pohybu. Lana mi umožnila symbolicky a trochu netradičně ztvárnit animálnost těchto stvoření. Věta Jeskyně krále hor trvá ve suitě pouze dvě a půl minuty. Mým záměrem bylo výrazně ji odlišit, aby diváka upoutala svou jinakostí. Přiznávám ale, že tato věta procházela těžkým hledáním, jelikož jsme byli odkázáni pouze na zkoušky na jevišti. Na sále nám lana nevisí. Technicky to byla na nastudování nejnáročnější věta. Výsledný efekt, kterého jsem chtěla dosáhnout, stál za to.

U Carmen je zajímavě řešená scéna. Na tom jste se dohodli se scénografem?
Scénografii dělal výtvarník Josef Jelínek, se kterým se mi výborně spolupracovalo. Diskuze strávené nad pojetím scén a kostýmů se nám krásně vrátily. Hned zpočátku jsme se shodli, že tyto dva balety budou scénou, kostýmy i pohybovým slovníkem naprosto odlišné. Peer Gynt je snový, zasazený do romantické norské krajiny, s projekcí a proměnlivými obrazy jednotlivých vět suity. Na Carmen mi nabídl dvě různé varianty. Ihned se mi zalíbila stavba v zadní části jeviště, protože jsem chtěla scénu stabilní, funkční, s možností posunout tanec i do vyššího patra. Scéna je současně aréna, hradby města, náměstí i vězení. Působí dramaticky, ve světlech úžasně plasticky a je podle mě naprosto vyladěná s příběhem Josého a Carmen. Doufám, že představení bude divácky úspěšné a přinese mnoha lidem nevšední kulturní a emocionální zážitek.

MgA. Marika Hanušová Tanečnice, choreografka, pedagog tance, maminka tří dětí.

Vystudovala magisterský obor choreografie na taneční katedře HAMU. Tančila v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v Pražském komorním baletu Pavla Šmoka, kde byla v letech 1991–1999 sólistkou (tančila v choreografiích Pavla Šmoka, Jiřího Kyliána, Petra Zusky, Petra Tyce, Robertha Northa, Jochena Heckmana ad). V letech 1999–2000 získala angažmá v Ballet Theater v Augsburgu.

Jako choreograf vytvořila mnoho představení, například Toman a lesní panna, Tak dost, Klavír a flétna, celovečerní představení Po oříšku, choreografii k operám Don Giovanni ve Stavovském divadle a Hry o Marii v Severočeském divadle v Ústí n. Labem, černé divadlo WOW, choreografii Vdova pro Ballet Theater v Augsburgu a Saturnina pro Pražský komorní balet. Od roku 2015 spolupracuje s Bohemia Baletem, pro který vytvořila choreografie Ave Maria a Tintin a zlaté střevíce.

V roce 1997 byla nominována na Cenu Thálie za roli vdovy v Holoubkovi. Roku 1998 získala ocenění za nejlepší choreografii Toman a lesní panna na hudbu Z. Fibicha a za představení Tak dost na hudbu D. Israele na celostátní choreografické soutěži v Olomouci.