Emanuel Gat o své premiéře pro ND: „Je to jen hra, jako když kluci hrají fotbal.“

Emanuel Gat. Foto: archiv EG

Emanuel Gat se po svých studiích v Izraeli, odkud pochází, usadil ve Francii v Istres, kde začal pracovat v Maison Intercommunale de la Danse (od roku 2007), má tedy úzký vztah k současné francouzské scéně a k mezinárodnímu festivalu Montpellier Danse, kde představil několik velmi zdařilých choreografií. Za svoje Svěcení jara a Zimní cestu získal Bessy Award v Lincoln Centre v New Yorku. Založil a vede malou taneční skupinu Emanuel Gat Danse. Po tomto prvním velkém úspěchu začal pracovat i s mnoha velkými ansámbly jako je Opéra de Paris, Opéra de Lyon, Sydney Dance Company, Ballet de Marseille, Ballet de Grand Théâtre de Genève nebo Cedar Lake Company.  

Vaše dřívější významné choreografie znám z několika festivalových ročníků Montpellier Danse – především Brilliant Corners, The Goldlandbergs, Corner études nebo Plage Romantique… Vždy byly velmi dynamické, muzikální a zdálo se, že vznikaly z bezprostřední pohybové improvizace. Pracujete vlastně na bázi improvizace?
Ne, nikdy. Všechny taneční a pohybové vazby jsou sice bezprostřední, protože do studia nejdu s přesnou představou stavby krokových vazeb a situací, ale improvizace to skutečně není.
Je to jen jakási „hra“, jako když kluci hrají fotbal. Vědí, co mají dělat, aby to bylo správně, ale nemusí to vždy vyjít, jak by chtěli. Takže pracuji cíleně na struktuře pohybových vazeb v prostoru, v čase. Finální tvar je však pevná stavba.

V případě vaší současné nové kreace nazvané teprve nedávno Separate Knots jste přišel před tanečníky tedy absolutně jistý s pohybovým materiálem?
Ano, s asistenty z mého souboru (Emanuel Gat Danse) jsme měli připravený pohybový plán. Ten se pak v reálu liší v délce, v dynamice či muzikálnosti podle vybraných tanečníků.

Jak jste si tanečníky vybíral?
Nejdříve konkurzem, z dvanácti tanečníků jsem intuitivně určil šest. Pak jsem jim řekl, aby si sami vybrali sympatického partnera. Takže vznikly tři zcela odlišné dvojice: muž a žena, dvě ženy a dva muži. Každý pár má vlastně stejné zadání, ale samozřejmě zcela odlišný výraz. (Původně měly být duety smíšeného obsazení.)
Jde mi především o vztahy a emoce. Tempo a rytmus každého páru je zcela odlišné a nezávislé na hudebním doprovodu. Ale choreografický základ je stejný. Při každé produkci tančí jen jeden pár, takže se každé představení bude poněkud lišit.

Ještě v počátku vaší taneční kariéry jste studoval hudbu, v jakém oboru?
Vlastně jsem chtěl být dirigentem. Studoval jsem tedy partitury a členění hudebních materiálů. To je snad klíčem k hlubokému vztahu k hudbě.

Ale váš vztah k hudbě ve jménu pohybového sdělení je spíše odtažitý. Sám říkáte, že nechcete sdělovat, co autor hudby či vlastní hudební kompozice vyjadřuje. Posloucháte ji spíše s odstupem.
Hudba může a určitě má být inspirací, ale nechci tvořit choreografie, abych ji zcela znázornil. Taneční umění a choreografie je nezávislou formou výrazu a svérázného myšlení. A vlastně pro tuto jedinečnost jsem se stal choreografem. Začal jsem tančit až ve 23 letech, zcela náhodou. Hned od počátku jsem se v tanci cítil dobře a skutečně v tanečním vyjádření cítím uspokojení.

Proč jste vybral právě klavírní opusy Fryderyka Chopina?
Chopina – tedy konkrétně části Sonáty h moll – vybral Filip Barankiewicz, nynější šéf Baletu Národního divadla. Mezi melodickými skladbami Čajkovského Serenády v pojetí George Balanchina a dramaticky strhující hudbou Svěcení jara Igora Stravinského v choreografii Glena Tetleyho stojí Chopin jako stimulátor jakéhosi uklidnění.

Co cítí a říká klavírní virtuos Martin Levitský nebo Marcel Javorčak, když sleduje celou akci a vidí, že se taneční vyjádření jeho hudebního a interpretačního sdělení vlastně netýká? Necítí se být více jen kulisou pro do jisté míry indiferentní tanec?
Naopak myslím, že si to velmi užívá. Je opravdu živoucím elementem inscenace, ale tanečníky citelně vnímá. Mezi dvěma hudebními částmi má pár minut pauzu, zatímco duet tanečníků pokračuje… Stejně je ale intenzivně s nimi.

Když jste přišel do Evropy, kdo byl pro vás největším vzorem, největší inspirací v oboru? Merce Cunningham, Anne Teresa de Keersmaeker, kteří s hudební předlohou pracovali podobně?
Nikoli. Určitě a bezesporu mne nejvíce ovlivnil William Forsythe. Jeho důraz na technickou dokonalost, preciznost a zároveň neuvěřitelnou tanečnost a jistotu pohybového sdělení a dynamiku.

Kdy se objevíte na Mezinárodním festivalu Tanec Praha? Vedení vás již oslovilo?
Snad brzy. Již  je to v jednání.  

Emanuel Gat se narodil v Izraeli v roce 1969. Tanci se začal věnovat ve 23 letech, kdy se zúčastnil workshopu vedeného izraelským choreografem Nir Ben Galem. O několik měsíců později se stal členem souboru Liat Dror Nir Ben Gal, s nímž podnikl turné v zahraničí. V roce 1994 začal pracovat jako nezávislý choreograf. O deset let později založil v Tel Avivu svůj vlastní soubor Emanuel Gat Dance, s nímž vytvořil několik úspěšných choreografií: Winter Voyage (Zimní cesta, 2004) a The Rite of Spring (Svěcení jara, 2004), které získaly cenu Bessy Award, K626 (2006) a 3for2007 (2007). Poté se přestěhoval do Francie, kde začal působit v centru Maison de la Danse Intercommunale ve městě Istres. V roce 2008 vytvořil choreografii Silent Ballet, následovanou díly Winter Variations (2009) a Brilliant Corners (2011).

V roce 2013 Emanuel Gat zahájil spolupráci s festivalem Montpellier Danse, pro který v rámci projektu Up Close Up vytvořil dvě nové choreografie, The Goldlandbergs a Corner Etudes, fotografickou instalaci It’s people, how abstract can it get? a program Danses de Cour. V roce 2014 představil během 34. ročníku Montpellier Danse svůj hodinový opus pro devět tanečníků Plage Romantique.

V létě 2006 festival Montpellier Danse uvedl choreografii pro deset tanečníků SUNNY, kterou Emanuel Gat vytvořil spolu s hudebníkem a bývalým tanečníkem Awirem Leonem. Nyní v rámci své rezidence připravuje pro Montpellier Danse svůj druhý projekt, který bude zahrnovat dvě díla. První, které vzniká ve spolupráci s baletem lyonské opery, je program TENWORKS (pro Jean-Paula), složený z deseti krátkých kusů, v nichž budou účinkovat členové obou souborů; druhé je série duetů nazvaná DUOS, která bude prováděna na různých veřejných místech Montpellieru během tanečního festivalu. 

Emanuel Gat pravidelně dostává zakázky k vytvoření nových choreografií z celého světa. Spolupracoval se soubory Opéra national de Paris, Sydney Dance Company, Tanztheater Bremen, Le Ballet du Grand Théâtre de Genève, Ballet de Marseille, Královský švédský balet, Polský národní balet, Ballet de Lorraine, Cedar Lake, Ballet British Columbia, Ballet de l'Opéra de Lyon a mnoha dalšími scénami.