Dora Hoštová a Jan Čtvrtník, Foto: Vojta Brtnický
Představení Proces zachycuje tvůrčí proces vzniku tanečních představení obecně. Poukazuje například na zbytečnost některých rekvizit na jevišti, svlékání herců, zapojení videoprojekcí a dalších v dnešní době poměrně často používaných prvků. Vím, že jste řekla, že nechcete na nikoho ukazovat, vyslovovat konkrétní jména. Mohla byste ale říct, jaký prvek z těch jmenovaných – nebo samozřejmě i dalších – je podle vás používán nejvíc nepatřičně?
Nejde až tak o to, co se používá, ale jak se to používá! Já proti projekci, nahotě a jiným efektům na scéně nic nemám, pokud má daná věc své opodstatnění a jasný význam, může naopak představení poponést. My v představení Proces spíše kritizujeme ty nešvary. Moment, kdy autor zapomene na téma, nebo dokonce téma postrádá, a začne čas vyplňovat polystyrenem, tehdy se to pro mne stává směšné až trapné.
Je ale vůbec možné, aby člověk vytvořil zcela nové a originální představení?
Myslím, že ano. Síla v novém a originálním představení není v kvantitě – o kolik víc tanečník udělal obratů, o kolik víc stála projekce, o kolik víc šokoval než ten druhý… Není to soutěž. Pro mě je originál ten přístup, poctivá práce. Když vidím představení Petra a Matěje Formanových, vždycky mě překvapí. Obludárium jsem viděla například třikrát, a ačkoli jsem viděla stejné představení, vždy jsem viděla originál.
Možná je to trochu brzy, ale máte představy o vašem dalším díle, jeho tématu a zároveň o procesu jeho vzniku?
Já neumím přemýšlet tak rychle. Proces vznikal dost dlouho jen v samotné hlavě. Teď je čas se o něj chvilku starat, dát mu péči a v budoucnu se uvidí.
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?