Česká taneční platforma: Tři otázky pro BocaLocaLab a Jiřího Adámka
Jaký máte vztah k České taneční platformě?K taneční platformě mám osobní vztah stejně jako k celému českému tanečnímu divadlu, rád chodím do Ponce i jinam. Tanec mne inspiruje a bez své zkušenosti divácké, a částečně i kritické jako recenzent, bych k představení Řekni něco asi nedospěl. Zdá se mi, že je něco společného na práci s kompozicí v myšlení choreografů a u mne. Pracuji sice s herci, a ne s tanečníky, ale bez souvislého příběhu, bez scénograficky vykresleného prostředí a často bez vyhraněných situací – inscenace vzniká spíše vrstvením motivů a prvků vedle sebe, proti sobě a přes sebe. A v centru je tělo v prostoru – a u mne tedy zvláště hlas v prostoru. Co je pro vás důležité, aby si divák z vašeho představení Řekni něco odnesl?
Mám ideál působení různých vrstev přes sebe: vrstvu rytmicko-zvukovou, která umí působit až fyzicky, vrstvu humoru, vrstvu tematickou, ale také empatii neboli vtažení do lidskosti postav – to vše najednou. Můžete prozradit, co má BocaLocaLab na rok 2014 v plánu?
Loni jsme měli dvě premiéry, tento rok je tedy spíše přípravný. V prosinci 2014 bychom měli uzavřít první fázi zkoušení nového projektu Příběhy, tato fáze proběhne nejspíše v Alfredu ve dvoře, dál se uvidí.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace