Loni na České taneční platformě zvítězila inscenace Jezdci choreografky Lenky Vagnerové a jejího souboru. Letos je nová nominace neminula – na festivalu uvedou inscenaci La Loba. Lenka Vagnerová & Company se účastní festivalu ČTP už podruhé. Co vám dal loňský ročník kromě dobrého pocitu z vítězství?
Jsem velmi ráda, že se festivalu opět zúčastníme. Divák má možnost během několika dnů nahlédnout do tvorby domácích souborů a choreografů, vidět, co se na scéně událo.
Inscenace La Loba se zabývá ženským archetypem stařeny-čarodějnice. Zdá se, že k archetypům se v dnešní době vrací čím dál více tvůrců, namátkou inscenace Ženy Adély Laštovkové Stodolové. Čím myslíš, že to je, že se v určité době začnou umělci nezávisle na sobě zabývat podobným tématem? A proč se dnes objevuje právě toto?
To, že je představení postaveno na přítomnosti ženy, vůbec neznamená, že má něco společného s jiným představením, ve kterém také ženy vystupují. La Loba rozhodně není ani o ženství, jak ho vidíme dnes, ani o současných problémech žen a podobně. Je o vnitřní síle a energii, kterou v sobě žena nese, o rituální magii, která souvisí se schopností dát i brát život. Je o pomíjivosti, marnosti, boji o přežití, o smrti. La Loba není příběhem pouze o člověku, je o Zemi.
Na choreografii je vidět, že je doslova ušita na tělo Andree Opavské. Zapojovala jsi ji nějakým způsobem do tvorby inscenace?
La Loba je „ušita na míru“ oběma interpretkám jak v pohybu, tak ve zvuku. Měla jsem jasnou představu o pohybových principech a charakteru postav, které jsem chtěla do představení přinést. Toto jsem se snažila oběma performerkám předat, pracovaly jsme denně na pohybových a hudebních detailech. Samozřejmě jsem mnoho věcí upravovala přímo na jejich těla, vycházela z jejich přirozené energie a charakteru, snažila jsem se najít jejich opravdové „silné i křehké“ místo, hledaly jsme La Lobu v nich samotných. Současně jsem je chtěla vidět v jiné jevištní poloze, než byly možná do té doby zvyklé. Hudba Ivana Achera byla taktéž „ušita na míru“ a během tvorby jsme fungovali v naprosté kooperaci. Pohyb byl stejně důležitý jako zvuk a opačně, tyto dvě složky se ovlivňovaly a posouvaly během celého procesu. La Loba je Andrea i Jana současně.
Jak se ti pracovalo s Janou Vébrovou jako netanečnicí?
Fantasticky. Když jsem slyšela hlas Jany poprvé, věděla jsem, že s ní chci pracovat a že je to „ona“. Má v hlase sílu, která je pro mne důležitá v pohybu, v obrazech. Mým záměrem nebylo učit Janu tančit, stejně tak jako učit Andreu zpívat. Chtěla jsem využít toho, v čem jsou každá silná. Důležité pro mne ale bylo mít obě performerky na scéně, aby byly obě součástí příběhu, aby spolu tvořily jeden celek, i když je každá svou profesí typická. Nechtěla jsem mít na scéně samostatnou zpěvačku a tanečnici bez jakéhokoli propojení, jak to často v představeních vidím. Obě se pohybují, obě hrají, každá má svůj pohybový charakter. Obě jsou vizuálně nepostradatelné a nezáleží, jestli jedna tančí víc, nebo míň. Jsou na sobě závislé a jedna bez druhé nemohou existovat.
Slyšela jsem, že se chystáš více pracovat v zahraničí. Můžeš nám prozradit své plány?
V zahraničí pracuji kontinuálně již několik let. Pravidelně vyučuji v různých evropských souborech nebo stavím choreografie. Momentálně působím jako choreograf v připravovaném evropském projektu Meeting The Odyssey, připravuji choreografii pro Norrdans a také nový koprodukční projekt LV&C a Felix Landerer Company.
Lenka Vagnerová působí jako nezávislá choreografka, taneční pedagog a tanečnice na současné české a zahraniční taneční scéně. V roce 2012 založila soubor tanečního divadla Lenka Vagnerová & Company produkovaný platformou ProFitArt Šárky Pavelkové. Existenční otázky, naléhavost témat vztahu člověka ke zvířatům a okolí, hra se skutečností a fantazií jsou charakteristické pro tvorbu LV&C. Lenka klade důraz na preciznost pohybových kvalit a detailů, využívá sílu a dynamiku skupiny, hledá fyzické možnosti a pohybové hranice vlastního těla. Soubor pravidelně spolupracuje s tanečníky, herci i hudebníky.
Lenka vystudovala pedagogiku moderního tance na pražské HAMU pod vedením Ivanky Kubicové. Jako interpret spolupracuje – a spolupracovala – s choreografy a skupinami, mezi něž patří Claude Brumachon – Benjamin Lamarche CCNN v Nantes, Akram Khan Company – London Olympic Games Opening Ceremony 2012, Cirk La Putyka, DOT504, Liz Kingová, Veronika Rizová, Barbora Kryslová-Greinerová, Jan Kodet, Bratislavské divadlo tanca, Torzo Ballet atd.
Jako tanečnice byla třikrát nominována na cenu Thálie (2003, 2005 a 2010), v roce 2003 byla vyhlášena Taneční osobností roku (Nokia Dance Award) a o dva roky později byla oceněna jako Tanečnice roku (Česká taneční platforma).
Podílela se na vzniku české taneční skupiny DOT504, v jejíž produkci vytvořila tři inscenace, a roku 2009 stála u zrodu předního českého novocirkusového souboru Cirk La Putyka. Vytvořila řadu autorských představení: Jezdci, Dark Horse, Mah Hunt, Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus, Proposition, Quadrans, Nikdy krásný zpěv, podílela se na choreografii k představení Manson a La Putyka.
Jako choreografka se Lenka angažuje i v činoherních, operních či novocirkusových projektech. Takto spolupracovala mimo jiné s divadlem Minor na představení A cirkus bude?!, Národním divadlem v Praze, Městskými divadly pražskými, Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích, královéhradeckým Klicperovým divadlem, Letními shakespearovskými slavnostmi v Praze atd. Lenka se aktivně věnuje pedagogické činnosti, pravidelně vyučuje a vede workshopy v divadlech, tanečních školách a souborech u nás i v zahraničí. Roku 2011 působila jako Rehearsal Director ve švédském souboru Norrdans a v následujícím roce pro něj vytvořila představení Dark Horse.
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?