Zlatá Praha – ztišený hlas tanečního umění

Foto z festivalové středy. Zdroj: Česká televize.

Autor Aneta Krejčík Plšková

Festival zahájila operní pěvkyně Dagmar Pecková Mozartovými áriemi a písněmi Gustava Mahlera; den poté proběhla slavnostní premiéra dokumentu Stoptime Dagmar Peckové. Premiér bylo na programu více, z taneční oblasti šlo zejména o dokumenty Nikola Márová: portrét primabaleríny a Divadelní dějství Jiřího Kyliána. Diváci rovněž měli možnost navštívit partnerská představení, mezi nimi Spící krasavici anebo Bludného Holanďana, či speciální filmové projekce Múzy Václava Hudečka nebo Císař Atlantidy. Videotéka s přihlášenými filmy byla v průběhu festivalu volně přístupná.

Mimo sledování filmů, což pochopitelně vždy byla a je podstata celého festivalu, se však také dala z doprovodného programu vybrat aktivnější činnost. Mezi ně patřila Tančírna Zlaté Prahy (akce ve stylu latino party), komentované prohlídky historické budovy Národního divadla anebo Zlatý den Zlaté Prahy – sobotní odpoledne s hvězdami Stardance, vystoupeními a workshopy.

Vrcholem festivalu pak mělo být slavnostní předávání cen. Zlatá Praha se třpytila a blýskala bohatým programem a televizní krásou, a to hlavně na povrchu.

Přejeme vám ničím nerušenou zábavu…

Po celou dobu festivalu, od středy až do soboty, mohli zájemci navštívit videotéku ve foyer Nové scény, která čítala na devadesát snímků ke zhlédnutí. Po velice milém přivítání do prostorů ve fialovo-růžových barvách, jsem usedla do jednoho z malých boxů, vybaveného obrazovkou a sluchátky; bohužel jsem ale byla neustále vyrušována hovorem, procházejícím personálem či pozorovateli zírajícími mi přes rameno. Ačkoliv by člověk předpokládal samozřejmost klidného a soustředěného prožitku ze snímků, tato atmosféra velmi znepříjemňovala sledování.

Videotéka nabízela celou řadu dokumentů, krátkometrážních i celovečerních filmů a také množství záznamů tanečních inscenací. Mezi těmi tanečními mě oslovil český krátkometrážní film Kapka v režii Martina Svobodníka z produkce Národního divadla Brno. Snímek sice v záplavě aktuálních uměleckých počinů točících se kolem tematiky klimatické krize ničím nevyčnívá, přesto bych chtěla vyzdvihnout přiléhavou choreografii, mluvené pasáže a celkový dojem z tohoto díla.

Za velmi povedený považuji také úsměvný a současně dramatický film Nehoda. Novomanželka a zároveň čerstvá vdova naplánovala pořízení rodinné fotografie, ovšem s již mrtvým manželem. Zde oceňuji originální a satirický pohled režisérského dua Jo Strømgren a Stein-Roger Bull, jejichž film vznikl v produkci NordicStories.

Z tanečních dokumentů se pozastavme u Posouvání hranic a Tanečních bratrů. První ze zmiňovaných bohužel vůbec nedržel pohromadě. Tři choreografové – Arno Schuitemaker, Jefta van Dinther a Milla Koistinen – vyprávějí o svých zkušenostech a inspiracích pro vznik svých děl, nicméně mimo skutečnost, že jde o choreografy, nemají, zdá se, nic společného. Tento fakt vyvolává dojem, že ve snímku se mohli objevit kteříkoliv jiní umělci. Naopak dokument Taneční bratři o Anthonym a Kelu Matsen dokázal zaujmout svým příběhem, v němž jsme svědky cesty bratrů přistěhovalých ze Zimbabwe do Walesu. Zde hledají svůj vlastní performační styl propojením tance, hudby a mluveného slova a navíc se pouštějí do představení zobrazujícího a kritizujícího brutální útok na George Floyda.

Vysněná Julie

K očekávaným premiérám z oblasti tance v letošním ročníku bezpochyby patřily snímky Divadelní dějství, dokumentární film Jiřího Kyliána, v němž se dozvídáme o zrození, životě a smrti prvního divadla na světě zasvěceného tanečnímu umění, a Nikola Márová: portrét primabaleríny. Oba dokumenty měly premiéru v páteční večer, a to hned po sobě.

Zaplněný sál Nové scény při promítání dokumentu o Nikole Márové přivítal napjaté a natěšené diváky. Snímek zachycuje portrét primabaleríny během jednoho roku, konkrétně v divadelní sezóně 2021/2022. Kameraman a režisér Martin Kubala představuje první sólistku Baletu Národního divadla v Praze v jejím každodenním životě, od tanečních a divadelních zkušeností, přes pedagogickou praxi až k osobním vztahům. Natáčení zabralo 45 dnů. Ačkoli se dokument jeví jako vcelku všední potrét taneční osobnosti, v porovnání s jinými dokumenty umělecké scény v něm najdeme spoustu detailů, v nichž se skrývá atraktivita jednoho lidského osudu. Trochu lituji, že právě některé z načrtnutých (zdánlivých) drobností se režisér nepokoušel více přiblížit. Kupříkladu, když Nikola Márová zmiňuje léta na taneční konzervatoři a přirovnává je k „období temna“, vytane mi na mysl příběh Miřenky Čechové zachycený v knize Baletky. Ovšem z pohledu Márové si můžeme pouze domýšlet, jak konkrétně dobu své puberty na konzervatoři prožívala, a zda raději své prožitky nerozváděla hlouběji.

O Nikole Márové ve filmu hovoří její blízcí, světoví choreografové a taneční pedagogové, mezi nimi také Jiří Kylián, který snímek svými slovy rámuje.

Ústřední linka se točí kolem obsazení do titulní role v baletu Romeo a Julie. Ačkoli ve své kariéře Márová tančila v desítkách významných baletních představeních od světových i tuzemských choreografů, doposud si nezatančila roli Julie. Nikola Márová po premiéře dokumentu k peripetiím ohledně vysněné role dodala s úsměvem: „Osmého října bychom měli tančit ve Státní opeře s Adamem Zvonařem v baletu Romeo a Julie, dokud ovšem nebudu na jevišti stát v kostýmu, nevěřím tomu. Proto svým známým říkám, ať si zatím lístky na představení nekupují.“ Tento snímek považuji za nejpovedenější zážitek z celého programu letošní Zlaté Prahy. Od publika, které neodradil ani opoždený začátek promítání, dokument sklidil nadšené ovace.

Stále na okraji

Na letošním ročníku se mezinárodní porota při sledování filmů musela vskutku zapotit, dohromady totiž soutěžní snímky z patnácti zemí světa čítají na 7307 minut. Předsedou poroty pro letošní ročník se stal Wolfgang Bergmann, výkonný ředitel ZDF/ARTE & CEO ARTE, který se k festivalu vyjádřil těmito slovy: „Zlatá Praha je naprosto unikátní festival. Máme tu nejkrásnější kulisy, jaké si pro mezinárodní setkání tohoto rozsahu dovedete představit. A také jde o jediný mezinárodní festival zaměřený na hudbu a performanční umění.“ Zbytek poroty tvořili Silvana Grujić (ředitelka hudebního oddělení Radio-televizija Srbije), Daniel Gorjão (ředitel pro oblast múzických umění, Rádio e Televisão de Portugal), Rita Lombardi (obchodní ředitelka pro oblast múzických umění, RAI Radiotelevisione Italiana) a Per Boye Hansen (umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery).

Slavnostní předávání cen – které je možné zhlédnout zpětně ze záznamu – občas působilo jaksi nuceně. Ceny si odnesly snímky dotýkající se klimatické situace nebo válečných témat. Přestože netvrdím, že není důležité tato témata zpracovávat a připomínat, nelze se ubránit dojmu, že v oceňování převažoval význam obsahu nad faktorem originality zpracování a pestrostí zpracované látky.

Vyjma jediného filmu (Alenka) byly všechny oceněné snímky zaměřené, z různých úhlů pohledu, primárně na hudbu. A byť nechci nijak rozporovat kvalitu oceněných děl, zbývá nakonec jakási hořká pachuť, že umění tance stále zůstává stát kdesi na okraji.

Psáno z festivalu Zlatá Praha, 21. až 24. září 2022, Nová scéna Národního divadla.

Vítězové 59. ročníku MTF festivalu Zlatá Praha

Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97
Císař Atlantidy (č. 5)
Producent: Sebastián Alfie, Sintonía Media, Rosinante, Česká televize, De Productie

Český křišťál – kategorie Záznamy hudebních koncertů
Vivaldiho (nejisté) Čtvero ročních dob / Open-Air z ostrova Délos (č. 76)
Producent: ARMIDA FILM GMBH
Koproducent: ZDF/ARTE

Cena České televize
Chopin. Nebojím se tmy (č. 79)
Producent: Inbornmedia, Telewizja Polska S.A. (TVP), Play Button Media
Koproducent: The Adam Mickiewicz Institute / Culture.pl, National Center for Culture (NCK), Zacheta, RAPA Korea

Český křišťál – Dokumenty o hudbě, tanci a divadle
Xenakis: revoluční designér zvuku (č.18)
Producent: Cinétévé
Koproducent: ARTE Francie

Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin
Císař Atlantidy (č. 5)
Producent: Sebastián Alfie, Sintonía Media, Rosinante, Česká televize, De Productie

Český křišťál – Záznamy inscenačního umění
Alenka (č. 85)
Producent: François Roussillon et Associés
Koproducent: Opéra national du Rhin, France Télévisions, Mezzo, medici.tv

Cena EBU a IMZ za celoživotní dílo
Udělena kanadské sopranistce a dirigentce Barbaře Hanniganové

GRAND PRIX
Bohéma (č. 47)
Producent: Rai Radiotelevisione Italiana