Taneční mládí 2015

Hanna Szychowiczová. Foto: Archiv TKP.

Večer byl rozdělen na tři tematicky oddělené části. První, s nejvíce díly, se věnovala klasickému tanci. Druhá třetina byla zaměřena na moderní scénický tanec a poslední část tvořily lidové tance.

Úvodním číslem večera bylo Pizzicato v choreografii Roberty Pospíšilové, velmi dobře technicky provedená práce druhého ročníku. Dívky byly správně synchronizované, mile se usmívaly a kvalitně zahájily představení. Ani dívkám čtvrtého ročníku v Pas de quatre z Labutího jezera nescházela čistota v krocích a sladěné pohyby, které pas de quatre vyžaduje.

Velmi roztomile a něžně působila choreografie Panenky na hudbu Anatolije Ljadova, kterou vytvořila Roberta Pospíšilová. Dívky se hýbaly jako dřevěné panenky či loutky, prováděly sekané pohyby, které svou jinakostí a odlišností zaujaly diváky. Pavlína Kopecká předvedla krásné arabesky a precizně provedené allegro variace Svanildy z baletu Coppélia.

Variace Car Candavle v provedení Lucie Hrzalové byla pěkná, škoda jen, že se interpretka příliš často dívala na zem, místo do publika. Trochu nejistá byla také Kitri Elišky Bouzkové, zato jemně a mladistvě působila Aurora Anny Novotné. Krátkou a svižnou variaci v neoklasickém stylu a choreografii George Balanchina velmi dobře zatančila Aurora Kubelíková z šestého ročníku.

První zahraniční host, který se obecenstvu představil, byl mladý Marius Morawski, student sedmého ročníku Státní baletní školy v Lodži, jenž předvedl variaci Alberta z baletu Giselle. Bohužel působil trochu nejistě a nesměle, přestože klasickou taneční techniku dobře ovládal. 

Na něho navázala jeho spolužačka z Lodže, studentka šestého ročníku Hanna Szychowiczová, která ukázala, že umí podat velmi kvalitní výkon. Zatančila jistě variaci z baletu Le Corsaire, nechyběly krásné vysoké skoky, několikanásobné piruety a vypracované rozsahy dolních končetin, jež předvedla například během častých grand jeté skocích.

Variaci Kitri z baletu Don Quijote temperamentně a vášnivě zatančila Anna Vágnerová, studentka sedmého ročníku pražské taneční konzervatoře, a klasickou taneční část večera uzavřel valčík z baletu Raymonda, který dobře synchronně a s krásnými kostýmy předvedly studentky čtvrtého ročníku.

Taneční konzervatoř hl. m. Prahy dokázala, že je její doménou klasický tanec, také to byla nejdelší část večera a nejlépe provedená. Bylo vidět, že se studenti v této technice cítí nejlépe a nejvíce jim svědčí.

Druhou částí večera byly variace moderního tance. Kočičí tanec v choreografii Yvetty Hubičkové dal prostor nejmladším žákům školy, stejně tak následující choreografie Lucie Linslerové Vážně?!. Concerto Grosso vytvořené Yvettou Hubičkovou bylo v jemném neoklasickém stylu, jakož i navazující vážné Splynutí pohybů taktéž Hubičkové. Choreografie byla originální, interprety pěkně prožitá a dojem tentokrát opravdu přešel až k divákům do hlediště. 

Velkého potlesku se dočkala choreografie Lucie Šimůnkové Čas houslí, která důkladně pracovala s hudební předlohou a jejími akcenty. Na rozdíl od předešlých spíše vážných a jemných děl byla velmi dramatická a napínavá.

Shoo be doo bee Lucie Šimůnkové nás charakterově zavedlo zpět do hudby a tanců minulého století. Choreografie diváky bavila svou jednoduchou dějovou zápletkou a líbivými barevnými kostýmy i vhodnou reakcí interpretů na text písní.

Z bloku moderních tanců nejvíce zaujala choreografie Brain Dimension Hanny Szychowiczové z lodžské baletní školy, naprosto uchvátila publikum a nenechala nikoho na pochybách, že toto je nejlepší výkon večera. Szychowiczová byla dynamická, energická, nejspíše díky gymnastickému školení předvedla mnoho úžasných akrobatických prvků a v souladu s dramatickou hudbou, energií a úžasným hereckým projevem si zasloužila obrovské ovace. Neméně její následovník Marius Morawski, který předvedl vyspělý výkon po všech stránkách. V choreografii Indecision udivoval neobvyklými převaly, prací v přízemních polohách a krásnými liniemi těla, technickou zdatností a jistotou při všech prvcích.

Studenti Královské konzervatoře v Antverpách nádherně zatančili dílo /S/Wich Lake v choreografii Kevina Durwaela. Tanec sboru dívek a mužů byl značně zdařilým zakončením druhé třetiny Tanečního mládí.

Poslední část večera se věnovala lidovým tancům. Choreografie Magdaleny Kaprasové Pletený začala krátkou scénkou dívek, říkankami a písničkami, až se postupně přenesla do jemného i dynamického tance za doprovodu zpěvu tanečnic. Vynikl Ptačí koncert Evy Ornstové, který pěkně napodoboval pohyby ptáků, byl vtipný i milý, mladí interpreti druhého ročníku si s ním velmi slušně a zábavně poradili.

Tři páry studentů pátého ročníku pak ukázaly své dovednosti například při českých zvedačkách v choreografii Evy Ornstové Mateníky.

Radost z pohybu a barevné kostýmy naladily publikum při choreografiích Kalamajka i Na Valašsku Magdaleny Kaprasové, tanečníci je velice dobře herecky i tanečně předvedli, stejně tak i rychlý tanec Skočná či dílo Čeladenský.

Závěrečnou choreografií večera byla slovenská Helpa, krásné barevné kostýmy dokreslovaly atmosféru díla a díky profesionálnímu provedení a nasazení studentů se stala hezkou tečkou za celým večerem.

Taneční konzervatoř hl. m. Prahy se postarala o kvalitní představení, kdy divák mohl ocenit výborné výkony studentů všech ročníků školy, kteří jsou již odmala vedeni k velké profesionalitě. I díky krásné scéně Stavovského divadla a hostujícím studentům prestižních škol večer zanechal velmi pěkný zážitek a dojem radosti z tance.

Psáno z představení Taneční mládí 28. června 2015 ve Stavovském divadle.