Šestý ročník Move Festu na vlně supersil i humoru

Božena (Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará). Foto: Petr Kiška.

Autor Daniela Machová

Ve dnech 22.–26. května 2019 se konal v Ostravě již pošesté festival současného tance, fyzického divadla a nového cirkusu Move Fest. Tématem letošního ročníku byly Super powers neboli supersíly, ať v představení nekonečných fyzických možností tanečníků, tak i obdivuhodného mentálního úsilí. Společnou linkou tří festivalových dní, které jsem navštívila, byl i humor, a to v rozličných podobách.

Čtvrteční program odstartovalo promítání tří tanečních filmů v místním Minikině, kterému vévodil nestárnoucí Enter Achilles Loyda Newsona. Tanečně dokonale ztvárněné povyražení partičky kamarádů balancuje na křehké hraně mezi přátelským pošťuchováním a počínající rvačkou až šikanou. Je napínavé, plné poněkud drsnějšího humoru, se kterým se neztotožňujete, ale fascinuje vás. Prostřední baru, sklenice piv, jukebox, nafukovací panna, fotbalový míč a záhadná postava Supermana nabízejí nekonečně možností, jak ztvárnit mužský machismus. Dramaturgická předzvěst toho, co bude večer v Cooltouru následovat.

Na filmovém plátně mohli diváci zhlédnout i krátký snímek Servant Markéty Jandové a Terezy Vejvodové, jež zobrazuje úzkost a utrpení bytosti střídavě v temném pokoji s květinami a v pustém lese. Tanečníci Move Dance Company pak umožnili nahlédnout ve snímku Luxury Memories do zákoutí bývalého obchodního domu Ostravica Textilia, kde mezi vrstvami prachu, starými šanony, figurínami a kelímky hořčice ztvárnili střípky příběhů, osudů a nálad vepsaných do zdí tohoto chátrajícího objektu.

Nahkanaama: Erotické dusno v kožené masce

Anotace k večernímu představení hlásá: „Do patnácti let nepřístupno“. Na fotografii je znázorněn polonahý muž v kožených kalhotách a kožené masce na hlavě. To samo o sobě vzbuzuje zvědavost a zároveň obavy, čeho se divák stane svědkem či přímo účastníkem. Představení Nahkanaama Jouniho Rutha z finské novocirkusové company Sirkus Aikamoinen však začíná zcela něžně, hrou nevinného mladíka na kytaru. Po ní následuje sled žonglérských epizodek s kužely či chrastícími vajíčky, akrobatická jízda na kole a přehlídka dalších umělcových dovedností, z nichž se do paměti nejvíce vryje obraz slona utvořený z plynové masky a obrovského bubnu na zádech, v němž je důmyslně ukryt vysavač. Pohybem hlavy performer ovládá sací hadici, jež se proměňuje v chobot, kterým odhání pomyslné mouchy na zádech a vyvolává dunivé rány.

Od začátku systematicky aktivizuje publikum pronikavým očním pohledem, vynucováním si potlesku, vybrané jedince zapojuje do hry. Daří se mu udržovat napětí a očekávání, co přijde. K přerodu v masochistického šílence stačí drobný nahodilý impuls, nezamýšlený úder lana do zad, jež vyústí v drsnou, ale zároveň vtipnou show, která má grády. Kožená maska jako by osvobozovala svého nositele od posledních zbytků zábran. Čokoláda, pivo, erotické pomůcky a návody na sexuální praktiky. Svou anabázi zakončuje mocným heavy metalovým koncertem, kdy v jeden moment zpívá, hraje na elektrickou kytaru a paralelně i na bicí.

Jouni Ruuth představil svou supersílu v podobě umělecké všestrannosti. Ačkoli úvodní část může působit spíše jako nahodilý sled efektních čísel bez vnitřní souvislosti, je ve skutečnosti jakousi cestou k získávání publika, bez níž by následné machrování v koženém oděvu nemohlo fungovat.

Vskutku dechberoucí Respire

V pátek nabídl Move Fest divákům představení Respire, se kterým mezinárodní duo Cie Circoncentrique obráží svět již osm let. Stačilo několik minut, aby člověk pochopil, co je příčinou jejich famózního úspěchu. Jednoduchý a čistý koncept pracující zcela nenásilně s něčím tak přirozeným, jako je dýchání, stojí na bravurně ovládnutých novocirkusových technikách. Ty jsou předváděny s takovou lehkostí a samozřejmostí, že vzbuzují pocit, že není nic snazšího než žonglovat s míčky, balancovat na velkém míči či se otáčet uvnitř cyrova kola. Přitom tyto dovednosti nejsou cílem, ale spíše základem pro další nadstavbu.

Performeři Alessandro Maida a Maxime Pythoud se totiž při vrcholném výkonu zvládají navíc provokovat, pošťuchovat a trumfovat jako dva malí nezbední kluci. Respire je tak i ukázkou zdařilé klaunérie, jež rozesmává i dojímá. Atmosféru a střídání nálad podtrhuje Lea Petra hrou na klavír a posiluje tak dojem spontánnosti vzniklých situací. Účinně je zakomponován i light design, různě velké stolní a stojací lampy figurují místy i jako rekvizity. Kužely jejich světel pohybující se ve tmě zvyšují napětí, působí místy záměrně strašidelně a tajemně, ale dokážou vyvolat i náležité intimní přítmí.

Respire je po všech stránkách jedinečným dílem, na jehož notu se ostravské publikum naladilo hned na začátku a interprety odměnilo potleskem vestoje. Jak výstižně prohlásila jedna z divaček na následné diskusi: „Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo. Chci to vidět zas, a to minimálně šestkrát za sebou!“

Supersíla vůle aneb urputná Božena

V sobotu přivezlo ženské trio Holektiv do Ostravy svou novinku o první české aviatičce Boženě Laglerové-Peterkové. Jejich Božena je poselstvím o urputném úsilí a touhou jít za svým snem, který nezapadá do dobových genderových stereotypů. Životní příběh hrdinky udává představení poměrně jasnou dramaturgickou linku, která vede od objevení touhy létat přes letecké přípravy, pády a závěrečný úspěšný vzlet. Vizualizace letectví se odehrává nejen ve výškové akrobacii, v kostýmech, ale také ve scénografii, jež je výraznou složkou. Na jevišti se stěhují obří paravány, jako letecký trenažér slouží pojízdná konstrukce, která připomíná trakař i schůdky. Dívky operují s dřevěnou vrtulí a ve výsledku dojde i na sestavení letounu. Rekvizit je plno, někdy bohužel na úkor plochy věnované čistému pohybu.

V roli Boženy se postupně vystřídají všechny performerky, byť herecky i svým vzezřením je k ztvárnění hlavní protagonistky předurčena Eva Stará, jíž ostatní dívky v úvodu sekundují v leteckém kostýmu, což může diváka trochu mást. Atmosféra první třetiny dvacátého století je reflektována v hudební předloze i v pózovitých, noblesních až konvenčních výrazech. Snovou až poetickou náladu vyvolává pouštění malých letadélek či stínohra kovových modelů na paravánech. Příznačnou ingrediencí děl tohoto uskupení je humor, žensky jemný až dojemný. Přichází na řadu především v přípravných fázích na vzlet, posilování, v neúspěšných pokusech.

Božena má poměrně krátce po premiéře a je znát, že by potřebovala ještě dozrát. V některých akrobatických akcích zatím chyběla interpretkám větší jistota, která by umožnila divákům v klidu prožít zhlédnuté představení. Takto bylo úsilí Boženy Laglerové-Peterkové příliš očividnou parafrází na snahu tří nadějných interpretek. Holektiv však má na to, aby svou vizi doladil.

Psáno z festivalu Move Fest, 22.–26. května 2019, Cooltour, Ostrava.

Sirkus Aikamoinen: Nahkanaama
Interpretace, tvorba: Jouni Ruuth
Režie: Rauli Kosonen
Hudba: Jouni Ruuth, Sami Tammela
Light design: Teo Lanerva
Kostýmy: Riina Salmi and Team
Premiéra: 30. 8. 2017

Cie Circoncentrique: Respire 
Interpretace, tvorba: Alessandro Maida, Maxime Pythoud
Hudba: Lea Petra
Klavír: Lea Petra
Premiéra: 8. 4. 2011

Holektiv: Božena
Koncept, interpretace: Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará
Hudba: Julie Lupačová
Scéna: Matěj Forman
Kostýmy: Marianna Stránská
Světelný design: Jiří Zewll Maleňák
Zvuk: Niels Doucet
Supervize: Martin Kukučka
Premiéra: 5. 5. 2019