Reportáž: Zákoutí města – zákoutí těla
Poznávat struktury vlastního těla a současně možnosti netradičního tanečního prostoru se rozhodli profesionální i amatérští tanečníci předposlední prázdninový týden v Brně, kde se konal již druhý ročník festivalu Move the City. Téma festivalu je evidentní – jde o to, přinést pohyb do města – do jeho ulic, parků a náměstí. Oproti minulému ročníku, který se celý odehrával pod vedením řeckého tanečníka působícího v Anglii Vangelise Legakise přímo v ulicích, se v tom letošním střídali různí lektoři a taneční workshopy se konaly i v tanečních sálech a ostatních zajímavých interiérech (jako například vestibulu brněnského planetária či výstavní síni Pražákova paláce).
Po celý týden pracovala v interiéru slovenská choreografka Anna Sedláčková. Pod jejím vedením tanečníci objevovali zákoutí svého těla a způsob, jak pracovat s jeho jednotlivými částmi. Přístup Anky je meditativní a terapeutický, své žáky vede zpět k počátku života, přes vývojová stadia a prozkoumávání vlastního těla s důrazem na uvědomování jeho vnitřních funkcí. To tanečníkům otevírá nové možnosti práce s tělem, uvědomování si vlastní tělesnosti a zákonitostí těla, v jehož spletitých cestách se ztrácíme a nacházíme podobně jako v ulicích cizího města.
Vangelis Legakis na tuto minimalistickou praxi navazuje, ale své lekce zaměřuje mnohem více na práci s celou skupinou a vnímání tanečníků navzájem. Pro jeho lekce je příhodný i velký důraz na prostor, ve kterém se skupina pohybuje, a proto se jeho lekce konají v několika různých prostředích. Z netradičních prostorů (planetárium města Brna) vycházejí tanečníci do přilehlého parku a postupně se připravují na sobotní závěrečnou performanci v ulicích města.
Přivyknutí pohybu v ulicích tanečníky připravovala i francouzská tanečnice Myriam Lefkowitz. Ta se do festivalu zapojila na jediný den a zvolila intenzivní zážitkovou metodu. Pracovala s technikou, kdy jeden z dvojice tanečníků se zavřenýma očima naslouchá impulzům toho druhého. V Brně tak mohli lidé v ulicích potkávat dvojice propojené jen lehkým dotykem. Jeden z nich měl vždy zavřené oči, což vyburcovalo jeho další smysly na maximální citlivost. Pomocí náhlých krátkých momentů otevření očí na zajímavých místech začal „slepý“ tanečník pracovat i s obrazy ve své mysli. Tanečnice Myriam Lefkowitz do programu zařadila i zážitkovou prohlídku města, při které jí asistovali její kolegové Julie Laporte a Jean-Philippe Derail, určenou vždy jen pro tři účastníky workshopu.
Během celého týdne se mohli účastníci festivalu, kteří se do Brna vypravili i ze zahraničí, účastnit večerních programů. Ty se většinou skládaly z projekcí tanečních videí umělců, kteří s městem a veřejným prostorem ve své tvorbě pracovali. Nedílnou součástí byla i prohlídka architektonických památek města, která slouží pro tanečníky i jako podrobnější seznámení se s prostorem, v němž v sobotu vytvořili improvizační představení.
Současná nabídka tanečních seminářů začíná být i v našich krajích pestrá, přesto je tento festivalový workshop výjimečný. Jde o jedinečné spojení pohybu a architektury – tedy prvků dynamického a statického. Postupně se tanečníci zaměřují na práci s vlastním tělem, aby pak mohli blíže prozkoumat jeho možnosti v prostoru. Jedná se také o přenesení umění mezi lidi a ven z divadel a jevišť do prostoru každodenního života. Takový je v současnosti trend a následuje jej mnoho umělců, avšak projekt Move the City vybízí své interprety k přímé reakci na konkrétní možnosti daného místa. Ne však příliš transparentně, tanečníci se snaží hledat „duši města“, na niž by se mohli napojit tak, aby jejich tanec v prostoru vyzněl jako přirozený pohyb města samého.
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?