Reportáž: Zákoutí města – zákoutí těla
Poznávat struktury vlastního těla a současně možnosti netradičního tanečního prostoru se rozhodli profesionální i amatérští tanečníci předposlední prázdninový týden v Brně, kde se konal již druhý ročník festivalu Move the City. Téma festivalu je evidentní – jde o to, přinést pohyb do města – do jeho ulic, parků a náměstí. Oproti minulému ročníku, který se celý odehrával pod vedením řeckého tanečníka působícího v Anglii Vangelise Legakise přímo v ulicích, se v tom letošním střídali různí lektoři a taneční workshopy se konaly i v tanečních sálech a ostatních zajímavých interiérech (jako například vestibulu brněnského planetária či výstavní síni Pražákova paláce).
Po celý týden pracovala v interiéru slovenská choreografka Anna Sedláčková. Pod jejím vedením tanečníci objevovali zákoutí svého těla a způsob, jak pracovat s jeho jednotlivými částmi. Přístup Anky je meditativní a terapeutický, své žáky vede zpět k počátku života, přes vývojová stadia a prozkoumávání vlastního těla s důrazem na uvědomování jeho vnitřních funkcí. To tanečníkům otevírá nové možnosti práce s tělem, uvědomování si vlastní tělesnosti a zákonitostí těla, v jehož spletitých cestách se ztrácíme a nacházíme podobně jako v ulicích cizího města.
Vangelis Legakis na tuto minimalistickou praxi navazuje, ale své lekce zaměřuje mnohem více na práci s celou skupinou a vnímání tanečníků navzájem. Pro jeho lekce je příhodný i velký důraz na prostor, ve kterém se skupina pohybuje, a proto se jeho lekce konají v několika různých prostředích. Z netradičních prostorů (planetárium města Brna) vycházejí tanečníci do přilehlého parku a postupně se připravují na sobotní závěrečnou performanci v ulicích města.
Přivyknutí pohybu v ulicích tanečníky připravovala i francouzská tanečnice Myriam Lefkowitz. Ta se do festivalu zapojila na jediný den a zvolila intenzivní zážitkovou metodu. Pracovala s technikou, kdy jeden z dvojice tanečníků se zavřenýma očima naslouchá impulzům toho druhého. V Brně tak mohli lidé v ulicích potkávat dvojice propojené jen lehkým dotykem. Jeden z nich měl vždy zavřené oči, což vyburcovalo jeho další smysly na maximální citlivost. Pomocí náhlých krátkých momentů otevření očí na zajímavých místech začal „slepý“ tanečník pracovat i s obrazy ve své mysli. Tanečnice Myriam Lefkowitz do programu zařadila i zážitkovou prohlídku města, při které jí asistovali její kolegové Julie Laporte a Jean-Philippe Derail, určenou vždy jen pro tři účastníky workshopu.
Během celého týdne se mohli účastníci festivalu, kteří se do Brna vypravili i ze zahraničí, účastnit večerních programů. Ty se většinou skládaly z projekcí tanečních videí umělců, kteří s městem a veřejným prostorem ve své tvorbě pracovali. Nedílnou součástí byla i prohlídka architektonických památek města, která slouží pro tanečníky i jako podrobnější seznámení se s prostorem, v němž v sobotu vytvořili improvizační představení.
Současná nabídka tanečních seminářů začíná být i v našich krajích pestrá, přesto je tento festivalový workshop výjimečný. Jde o jedinečné spojení pohybu a architektury – tedy prvků dynamického a statického. Postupně se tanečníci zaměřují na práci s vlastním tělem, aby pak mohli blíže prozkoumat jeho možnosti v prostoru. Jedná se také o přenesení umění mezi lidi a ven z divadel a jevišť do prostoru každodenního života. Takový je v současnosti trend a následuje jej mnoho umělců, avšak projekt Move the City vybízí své interprety k přímé reakci na konkrétní možnosti daného místa. Ne však příliš transparentně, tanečníci se snaží hledat „duši města“, na niž by se mohli napojit tak, aby jejich tanec v prostoru vyzněl jako přirozený pohyb města samého.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace