Postřehy odjinud: Jedinečný zážitek a zkušenost z Hamburku

Hamburská státní opera. Foto: Barbora Kaplanová

Vysněné místo pro tanec

Po příjezdu do Hamburku jsme společně s mou spolužačkou zamířily rovnou do Školy Hamburského baletu Johna Neumeiera. Už budova baletního centra – Ballettzentrum John Neumeier –, kde sídlí škola i soubor, je nepřehlédnutelná.

John Neumeier (1942) patří bezesporu k nejvýznamnějším choreografům 20. a 21. století. Je obdivuhodné, co v Hamburku, kde působí od roku 1973, dokázal. Pod jeho vedením se soubor zařadil mezi přední, celosvětově uznávané soubory a jsem pyšná na české tanečníky, kteří se v něm proslavili, jako bratři Bubeníčkové nebo Adéla Pollertová. Netrvalo dlouho a k souboru přibyla i škola, založená v roce 1978. Sídlo školy a souboru, dříve sloužící jako střední škola pro dívky, bylo navrženo Fritzem Schumacherem. Na zdech visí plakáty k Neumeierovým inscenacím, ve škole fotografie z různých studentských představení. Všude je tolik prostoru a příjemného klidu, že se nám ani nechtělo věřit, že jsme v budově plné lidí-umělců, kde se od rána do večera pracuje. Neumeier, když budovu viděl poprvé, ihned věděl, že to je ono vysněné místo, a v hlavě už si budoval plán, jak asi bude vypadat. Škola využívá společně se souborem devět nádherných prostorných tanečních sálů, které nesou jména slavných tanečníků a choreografů – Petipy, Nižinského, Fokina, Cranka, Balanchina, Bournonvilla, Wigmanové, Noverra a Tudora.

Již od první chvíle jsme byly okouzlené z nadšení, se kterým nás ve škole přivítali. Nejprve jsme si myslely, že je to německou vřelostí, ale když jsme začaly navštěvovat hodiny, poznaly jsme, že ačkoli ve škole studují žáci různých národností, všichni mají vybrané chování a čiší z nich radost ze studia. Vedení školy i žáci s námi mile jednali, až jsem měla pocit, jako by nám děkovali, že o ně máme zájem.

Atmosféra, která tam panovala, mě naprosto pohltila. Navštívily jsme trénink klasického tance dívek i chlapců, hodinu charakterních tanců, pas de deux, hodinu špiček a nakonec i úplně malé žáky školy z přípravných tříd. Nejvíce jsme zažily studenty posledních dvou ročníků – tzv. Theatre classes, kde jsou již téměř profesionální tanečníci. Velmi mě zaujal, kromě atmosféry při hodině, také přístup studentů k práci. Byli absolutně ponořeni a zapáleni do tréninku, každý pohyb prožívali celým tělem i duší. Působili sjednoceně jako celek, ale zároveň tančil každý sám za sebe a snažil se do pohybů dát maximum. I když ještě nemám dostudováno, tak mě jako začínajícího tanečního pedagoga tento pohled ohromil.

Souhra, koncentrace a kvalita

Přes koncentraci a perfektní disciplínu všech v sále ze studentů nevyzařoval stres. Naopak, i přes velkou dřinu, kterou tanec obnáší, z nich čišel klid. Nevím, jak to pedagogové a studenti dokázali, ale výsledek opravdu stojí za to. Z toho, co jsem mohla vidět, mě zaujalo kvalitní provedení veškerých prvků. Studenti se nezaměřují tolik na výkon, nejde o to, aby měli nohy co nejvýše a přitom špatně posazené tělo, ale naopak, správné posazení těla je pro ně základem.

Od rozcvičení u tyče až po allegro na volnosti je kladen důraz na kvalitu a pečlivé provedení pohybu. Když někdo ze studentů poplete kombinaci, není pokárán. A pedagogové se snaží v každém vypěstovat smysl pro detail a probudit jeho individualitu. Studenti mohou diskutovat o svých problémech. K vlastnímu tanečnímu vyjádření jim slouží hodina Composition, tzv. Compo, v níž vymýšlí choreografie, které posléze bývají uvedeny buď na vánoční besídce pro rodiče, nebo na konci roku v rámci představení v divadle.

Velkou výhodou školy je také internát, který se nachází v prvním patře baletního centra, poskytuje ubytování až 35 žákům školy. Ihned vedle internátu se nachází Noverrův taneční sál, kam studenti mohou kdykoli přijít, zkoušet si své choreografie nebo zdokonalovat prvky. Součástmi školy jsou rovněž posilovna a odpočinková místnost. Na ranním tréninku jsme mohly sledovat i členy National Youth Ballet (Mladého národního baletu), souboru pro osm tanečníků, který John Neumeier založil v roce 2011. Posléze jsme tyto začínající umělce viděly také na jejich představení. Zavítaly jsme rovněž do Hamburské státní opery, kde hráli Romea a Julii. Někteří studenti školy v inscenaci účinkovali a společně se sólisty a členy Hamburského baletu podali famózní výkony.

Návštěva Školy Hamburského baletu Johna Neumeiera byla pro mě velkou zkušeností. Poznat tamní systém výuky, přístup k principům a technice tance, vedení hodin, vztah pedagogů a studentů k sobě navzájem, jiné přemýšlení o tanci a neskutečná píle a upřímnost, to vše mi je velkou inspirací jak z lidského, tak z pedagogického hlediska. Málokdy také vidím skupinu dospívajících chlapců, jak si před hodinou tance s partnerem opakují zadané kombinace a u oběda si pouští videa různých tanečních párů, které tančí pas de deux ze Spící krasavice; zároveň si opakují kroky a diskutují, která verze tohoto baletu je jejich vysněná. Ze studijního pobytu v Hamburku jsem se „vracela zpět na zem“ hodně dlouho, a přestože jsem tam byla jen několik dní, budu z něj do budoucna hodně čerpat.