Nultý bod 2015: Ve znamení duetů

Eifo Efi. Foto: Dominik Mentzos.

Ve čtvrtek se publiku představila taneční společnost Mamaza, kterou tvoří Ioannis Mandafounis a Fabrice Mazliah, s inscenací Eifo Efi. Oproti nesmyslně popsanému záměru v programu, který mohl být pro některé diváky matoucí, je představení jednoduše postaveno na dnešní neustálé potřebě lidí zvládat více věcí najednou, tzv. multitaskingu.

Na jeviště svižně vstoupí oba performeři v módních kraťasech a tričkách a ihned začnou naráz povídat. Současně se překřikují, dupou a tančí v zápalu co nejvýstižněji popsat a zahrát popisovanou situaci nějakého příběhu nebo zábavné historky. Diváci jsou pochopitelně rázem zmateni, kterému příběhu a performerovi věnovat větší pozornost, a je na nich, jakou taktiku pro své pozorování zvolí. Intenzita hlasů i přitažlivost jednotlivých pohybů jsou však natolik vyvážené, že lze jen velice obtížně vytěsnit jednoho z herců a plně se soustředit pouze na jeden z výkonů. Tato část představení je pro oba interprety ještě snadná, zlom ovšem přichází ve chvíli, kdy již nemohou volně využívat celý prostor jeviště, ale naopak společně vytvářejí řetězec vizuálně komických a zároveň fyzicky náročných cviků. Po celou dobu nepřestávají svižně vyprávět své příběhy, je však jasné, že vyprávění, balancování a zátěž v podobě druhého účinkujícího jsou mnohem náročnější. Ani to však pro Mazliaha a Mandafounise zjevně není problém. Jejich výzkum tedy jde ještě dál, a tak se jejich pohyb nyní prolíná s popisem osob přímo inspirovaným přítomným publikem v sále – nyní již není natolik důležité zvládnout fyzicky náročnou zátěž, ale naopak udržet svižnost a plynulost vyprávění. V simultánním projevu ovšem není dostatečně možné rozeznat, zda se jedná o příběh s hlubším smyslem, nebo pointou, anebo jde umělcům především o udržení kontinuity proudu slov.

Multitasking je tedy vyžadován nejen od herců, kteří takto záměrně zkouší své možnosti vykonávat více aktivit najednou a zároveň sekundovat svému partnerovi, ale také od diváků, kteří jsou přinuceni celé představení vstřebávat pod neustálým tlakem různorodých vnějších podnětů. Je zajímavé sledovat tento fenomén a přes naše snažení ho ovládat a odhalovat naše neustálé nedostatky, na hodinové představení se však jedná o velmi úzké téma, které nedokáže dlouhodobě bez další významové gradace udržet zájem obecenstva.

Následující večer byl věnován představení FAiTH společnosti Tantehorse, které poukázalo na naprostou fyzickou i psychickou dedikaci baletnímu umění. Miřenka Čechová navíc při tvorbě inscenace vycházela z vlastních zkušeností a inspirovala se také osudem své pedagožky Taťány Juřicové.

Závěr festivalu patřil v sobotu 18. července představení s názvem Mladá krev v pohybu, jež bylo vyvrcholením šestidenních lekcí master class s indickým tanečníkem Saju Harim. Večer byl pojatý velice neformálně a po celou dobu se nesl v uvolněném workshopovém duchu. Koncepce byla podobná struktuře výuky – v úvodu si studenti připravili krátkou vazbu užívající pouze indicky precizní práci rukou, později v menších skupinkách nebo párech předváděli taneční etudy, některé (podle vysvětlení Saju Hariho) inspirované neuronovým systémem různých druhů zvířat.

Hari jako zkušený pedagog navíc do svého cvičení rukou zapojil i diváky, kteří si vyzkoušeli jednu z choreografických sekvencí a také oční cvičení, neméně podstatné pro indické tradiční tance. Celý večer tak probíhal zpravidla za plného osvětlení a v příjemné atmosféře, za doprovodu Hariho zábavných narážek nebo rad divákům, ale i tanečníkům. Na úplný závěr prezentace studenti ještě předvedli ve dvou skupinách ukázku indického bojového umění, jež byla tancem určeným pro potěchu a poděkování bohům. Nejen studentům, ale rozhodně i divákům dokázal Saju Hari v relativně krátkém čase předat něco málo z fascinující indické kultury.

Nečekaným bonusem k přehlídce mladých studentů byla i repríza úspěšné inscenace Antiwords Spitfire Company, která měla v Divadle v Celetné předpremiéru před dvěma lety. A jak uvedl v úvodu umělecký ředitel ansámblu a režisér inscenace Petr Boháč, nikdo tenkrát nečekal, že toto hodinové dílko pro dvě tanečnice sklidí takový úspěch. Stálý zájem o reprízování titulu a nadcházející hostování souboru na Fringe festivalu v Edinburghu si tak vyžádaly i novou alternaci. Festivalové publikum Nultého bodu tedy představovalo ideální příležitost pro premiéru v novém složení.

Nultý bod je určitě skvělou platformou, která nabízí možnost zhlédnout v Praze ojedinělé projekty, a jako jeden z mála festivalů má i pevný dramaturgický rámec, jenž nabízí přesahy mezi jednotlivými inscenacemi. Bohužel ještě stále natolik nevešel do povědomí pražské veřejnosti, a tak diváky festivalu dosud zůstávají hlavně studenti workshopů a uzavřená obec tanečníků a performerů.  

Psáno z představení 16. a 18. července 2015, Divadlo v Celetné, Praha.  

Eifo Efi
Koncept, choreografie a tanec: Ioannis Mandafounis a Fabrice Mazliah
Dramaturgická podpora: Liz Waterhouse a David Kern
Technické vedení: Harry Schulz
Produkce: Johanna Milz

FAiTH
Koncept: Miřenka Čechová
Choreografie: Miřenka Čechová a Andrea Miltnerová
Hudba: Bohren und der Club of Gore
Sound design: Matouš Hekela
Light design: Martin Špetlík
Scénografie: Jakub Tauš a Petr Boháč
Kostýmy: Judith Hansen
Stage manažer: David Prokopič
Premiéra: 17. a 18. února 2014, Praha

Antiwords
Koncept: Miřenka Čechová a Petr Boháč
Režie: Petr Boháč
Hudba: Sivan Eldar
Light design: Martin Špetlík a Robert Janč
Masky: Paulina Skavova

Mladá krev v pohybu
– závěr projektu Performing Arts for the Future 2015
Lektor a choreograf: Saju Hari