MOVE fest Ostrava 2016: Ozvěny festivalu

Sasha Waltz. Foto: Felix Broede.

Den druhý: Portrét Sashi Waltz

Zatímco mimo zraky diváků se připravoval site-specific taneční film, který ponechává zatím mnohé detaily skryté pod rouškou tajemství, v promítacím sále kavárny Minikino mohli milovníci tance zhlédnout dokumentární snímek o jedné z nejvýznamnějších osobností současného tance a pohybového divadla, německé choreografce Sashe Waltz. Biografické dílo s prostým názvem Sasha Waltz: Portrét nechává diváky nahlédnout do tvůrčího procesu a příprav představení této progresivní a velmi odvážné umělkyně, která se nebojí experimentovat s prostorem, propojovat tanec s ostatními odvětvími umění a posunovat hranice pohybového vyjádření. Autorka dokumentu Brigitte Kramer se zaměřuje především na poslední, z tvůrčího hlediska nejplodnější léta choreografky, mapuje však také její předešlé projekty i její první práce, nevynechává ani méně úspěšná období poznamenaná tvůrčí krizí a zdravotními problémy.

Ve svých padesáti letech má za sebou Sasha Waltz řadu úspěchů, spolupráci s předními umělci a institucemi. Její inovátorství se projevilo například ve vytvoření nového tanečního žánru – slavnostního otevření galerií či muzeí, kdy prostor daného objektu ožívá díky tanci a tvaru lidského těla. Kromě autorských představení se její choreografická práce stala nejednou součástí operních produkcí. Jak Sasha Waltz přiznává, opera je pro ni výzvou, možností vstoupit do jiného světa, poznat nové možnosti i nové překážky. Jako choreografka se však v žádném případě nenechává spoutat tradičním formátem a nebojí se využívat technicky náročné instalace (větráky, závěsné konstrukce, gigantické kulisy, přírodní materiály, jako jsou kámen nebo hlína).

Vizuálně velmi působivý dokument dokáže diváky strhnout, kombinuje ukázky z představení a face-to-face dialogy se Sashou Waltz, jejími přáteli a spolupracovníky.

Taneční dokumenty byly nedílnou součástí také předešlých ročníků MOVE festu – představily či přiblížily ostravskému publiku slavné umělce, kupříkladu Jiřího Kyliána a Alexandra Ekmana. Ne vždy je možné vidět naživo práce takovýchto špičkových choreografů a už vůbec ne sledovat, jak tato díla vznikají. Právě proto jsou taneční dokumenty neocenitelnými zdroji inspirace, nejen pro studenty tance a profesionální tanečníky, ale i pro širokou veřejnost, a oprávněně tak mají své místo v programu festivalu MOVE.

Den třetí: Peklo na podpatcích 

Říká se, že třetí den přichází krize – o ostravském MOVE festu to ale naštěstí neplatí. Páteční večer totiž přilákal diváky na představení jednoho z top souborů současného tance a fyzického divadla u nás – 420PEOPLE. Tato skupina ostřílených tanečních matadorů a vynikajících performerů, která vznikla z iniciativy bývalých členů Nederlands Dans Theater Nataši Novotné a Václava Kuneše, se spojila se známým hercem Davidem Prachařem, herečkou Lucií Trmíkovou a režisérem Janem Nebeským, aby společně vytvořili multižánrové představení Peklo – Dantovské variace.

„Peklo není místo, je to stav duše,“ zní jeden z popisů inscenace vycházející ze slavného díla Božská komedie renesančního básníka Danta Alighieriho. V podání 420PEOPLE a hostů-činoherců připomíná peklo tak trochu Warholův ateliér šedesátých let nebo Kubrickův slavný film Mechanický pomeranč – strohý minimalismus, dekadence, sofistikovaný sadismus a absurdita jako by kontrastovaly s Dantovým textem plným naturalistických, místy nechutných pasáží a líčením utrpení a mučení, a přesto s ním v něčem dokonale souzněly.

Je pravda, že ve srovnání s jinými choreografiemi 420PEOPLE je Peklo náročnějším kusem, který posouvá estetiku pohybu a nabízí obecenstvu nečekané obrazy a bizarní scény. Divák, jenž by chtěl pochopit vše do detailu, by zřejmě neuspěl – mnohem lépe zde funguje nechat na sebe představení působit a nebát se v roli přihlížejícího také experimentovat.

Během diskuse, která proběhla po představení, padly dotazy týkající se zejména tvořivého procesu, který vzniku Dantovských variací předcházel, propojování jednotlivých složek (taneční, herecké, vizuální) a čerpání inspirace. Mluvilo se i o kostýmech, které byly pro všechny tanečníky (muže i jednu ženu) v Pekle stejné – podpatky, šedé punčochy, bílé spodní prádlo a černý rolák. Pro Jana Nebeského je prý tato kombinace bílé a černé typická, podpatky byly ze začátku experimentem, který ale přinesl naprosto nové možnosti pohybu, ještě zvýraznil křehkost a zranitelnost lidského těla. Pro pány tanečníky to byl nejdříve nezvyk, ale zároveň velká výzva.

Psáno z festivalového dění 26. a 27. května 2016, MOVE fest 2016, Kulturní centrum Cooltour a Minikino kavárna, Ostrava. 

Peklo – Dantovské variace
Režie: Jan Nebeský
Scénář: Lucie Trmíková
Hudba: Jan Šikl
Choreografie: Václav Kuneš, tanečnice a tanečníci
Kostýmy: Petra Vlachynská
Light design: Jan Mlčoch
Fotografie: Pavel Hejný a Fabiana Mertová
Premiéra: 30. září 2014, Experimentální prostor NoD