MOVE Fest 2023 zase o kus povyrostl

The Urge na Move Festu. Foto: Kamil Hauptmann.

Autor Klára Huvarová

Program MOVE Festu opět nabídl pestrou nabídku představení a doprovodných akcí, jak se od něj už snad i očekává. Zároveň ale letošní ročník působil jako jakýsi milník. I přes uzavření mateřského Kulturního centra Cooltour, nejisté pandemické časy a další překážky totiž přetrval a své kulatiny oslavil zase v novějším a profesionálnějším hábu. Stavěl na své dosavadní historii a dramaturgii, držel se festivalových tradic včetně uchování specifika ostravského prostředí, a přesto byl v něčem jiný. Jako by opravdu o rok povyrostl. 

Vytěžení ostravského potenciálu
Příznivci MOVE Festu jsou zvyklí na zahraniční návštěvy a spolupráce tvůrců a umělců z různých koutů světa. To letos na festivalu nechybělo, ale ve více momentech se projevila také tendence ukázat své ostravské kořeny. Příkladem toho bylo i zahájení premiérou The Choice, která zpátky do Ostravy přivedla hned dva umělce, kteří se ve svých kariérách odrazili od prken Národního divadla moravskoslezského – herce Igora Orozoviče a tanečnici Markétu Pospíšilovou. Ta tuto příležitost okomentovala: „Jsme rádi, že jsme premiéru uvedli v Ostravě. Pro mě konkrétně to má pochopitelně osobní význam, je to mé rodné město, ke kterému mám citovou vazbu.“


Svůj návrat do Ostravy si ale na MOVE Festu užila i studentka Vysoké školy múzických umění Nela Rusková, která se jako choreografka a tanečnice postarala o náplň komponovaného večera na Janáčkově konzervatoři.

Opravdovou ostravskou perličkou byl však site-specific Zátež bez tíže, vytvořený na míru industriálním prostorám bývalého výklopníku a mlýnice černého uhlí v Dolních Vítkovicích. Projekt propojil sedm mladých umělkyň a jednoho parkouristu, aby naplnili tajemný prostor mlýnice ještě tajemnější choreografií. Pod taktovkou finské režisérky Ilony Jäntti a aeralistky Šárky Bočkové s ostravskými kořeny se tak ze zaprášeného sklepa o čtyřech patrech stal průmyslový amfiteátr propletený lany, kterých performerky využívaly k pohybu ve vzduchoprázdnu. 

„První dny jsme jen zkoušeli, co všechno v prostoru zvládneme a kdo se na co hodí. Skládali jsme vizuální obrazy tak, ať plně využijeme prostor a aby byla choreografie zajímavá ze všech pater, do kterých se mohli diváci rozmístit,“ popisuje jedna z performerek Lucie Mičková Kovářová. Tento tvůrčí proces se promítl i do finální podoby projektu. Umělci postupně prováděli diváky po prostoru a dali jim možnost najít si vlastní úhel pohledu, ze kterého chtěli dění bez tíže sledovat. I přes ztížené podmínky v zaprášeném sklepení performeři předvedli choreografii s tanečními a akrobatickými prvky ve vzduchu i na zemi. Scéna i pohybový materiál přitom vzbuzovaly zvídavost. Diváci tak mohli průběžně přemýšlet nad tím, kam všude se vystupující dostanou, kam vyšplhají, kam skočí nebo na co všechno vylezou, a stejně být na konci překvapeni. 

Vzkříšení současným tancem
Současný tanec a nový cirkus má v regionu zajisté své publikum, které dokáže pohybové umění v různých formách náležitě ocenit. Jedná se ale o poměrně úzkou skupinu lidí. Stává se tedy, že na tanečních inscenacích, nejen na MOVE Festu, potkáváte převážně stejné tváře. To se ovšem letos zase trochu změnilo, společně s o něco intenzivnější expanzí festivalu do veřejného prostoru. Není totiž místo, na kterém by se nedalo tančit. 

Kromě samotných výkonů tak bylo možné pozorovat i to, jak má kultura blahodárný vliv na své okolí, jak může pohyb kultivovat město a jak se díky prostému zasazení projektů do outdooru k současnému tanci přibližují noví pozorovatelé. 
Hlavní roli v tomto obrozování publika a oživování města letos hrálo hned čtveré uvedení česko-slovensko-německého projektu The Urge, který se během jednoho týdne uskutečnil na čtyřech místech, ve čtyřech složeních a se čtyřmi různými publiky. Nápadné performance ve veřejných prostranstvích, s tanečníky v sytých barvách a hudebníky s dechovými nástroji byly téměř nepřehlédnutelné a nepřeslechnutelné. The Urge tedy nespoléhalo jen na informované účastníky festivalu s nastudovaným programem, ale také na náhodné kolemjdoucí, které projekt jen svou přítomností a jakýmsi narušením zaběhlého rytmu města donutil k zastavení a otevření se kulturnímu zážitku. 


Kultivovat veřejný prostor a pečovat o jeho obyvatele je ale třeba i mimo přirozené křižovatky každodenních tras. MOVE Fest proto diváky zavedl i do Farské zahrady, kde jim těsně před západem slunce naservíroval TETSU. Slovenský taneční kvintet pracující s motivy přírodních elementů na venkovním jevišti navíc doplnil postupně sílící vítr. Uvedení pod širým nebem tak mělo velmi silnou atmosféru, která v závěru přecházela až do napětí. Jako by jeden ze živlů odpovídal na dění na baletizolu.

Autentičnost zážitku z TETSU tedy z velké části ovlivnila souhra námětu s povětrnostními podmínkami. Přispělo k ní ale i posazení publika těsně okolo scény, neustálý kontakt tanečníků s diváky a balanc mezi společnou choreografií a částmi, které působily spíše jako „zafixovaná improvizace“, jak TETSU po představení sám popsal i performer Andrej Štepita.
Všechny venkovní performance na MOVE Festu sebou tedy nechaly prostoupit prostor a podmínky, ve kterých se odehrávaly, a staly se tak unikátními. Tanečníci z The Urge totiž nejsou na fermanu žádného ostravského náměstí, stejně jako TETSU běžně nevisí v programu tamější Farské zahrady, kde se také ne každý večer zvedá vítr. To divák dobře věděl, a proto si svůj zážitek musel vychutnat s vědomím jeho neopakovatelnosti. 
V některých momentech tak docházelo až ke vzkříšení míst, která jsou jindy prázdná nebo slouží jen jako otevřené pasáže, kterými Ostravané běžně prochází, ale úmyslně se v nich nezastavují. 

Potěšení mezi čtyřmi stěnami
Zvláště v prvních podzimních dnech ale nadšení z oživování města nezastínilo inscenace na klasickém jevišti, mezi čtyřmi stěnami, v divadelních sálech a teple. Mezi ty patřil i oceňovaný Ostrov! z repertoáru souboru Burkicom uvedený v porubském Domě kultury Poklad nebo duet MATTER od uskupení Neskorý zber v Komorní scéně Aréna. 
Konkrétně duet Anny Sedláčkové a Daniela Račka navíc na festival přinesl osobitý balíček humoru, nadhledu a sebevědomí. Zkušený tanečník a ještě zkušenější tanečnice se při něm na jevišti odhalili jak slovy, tak pohybem. Své životy a kariéry totiž shrnuli do vzájemných popisů sebe samých jakožto muzejních exponátů slovenského tanečního dědictví. Slova performerů přitom po celou dobu dokreslovala promyšlená choreografie. Diváci tedy mohli inscenaci střídavě vnímat skrze rovinu řeči a rovinu pohybu, které ale postupem času splynuly do jedné symbiotické linky. 


Performeři se rozhodli přizpůsobit mezinárodnímu publiku, a proto části jejich projevu zaznívaly dvojjazyčně, ve slovenštině a angličtině. O to zábavnější pak MATTER bylo pro ty, co rozuměli oběma verzím mluveného projevu – kromě samo o sobě vtipných narážek a konverzací se totiž mohli pobavit i tím, jak jsou některá slovenská spojení těžko přeložitelná.

Kromě slov při tanci ale MOVE Fest podpořil i slova o tanci. Po všech představeních v sálech totiž měli diváci možnost zajít na Dvě deci o tanci – debaty s umělci a umělkyněmi, o které se v uvolněné atmosféře postaraly moderátorka Anna Bangoura a ředitelka festivalu Jana Ryšlavá. Kromě těch se pak při festivalu uskutečnil i mezinárodní seminář Tanečních aktualit o udržitelnosti tanečních médií a závěrečná diskuze zaměřená na pozici kulturní žurnalistiky a pokrývání tanečních témat v regionálních médiích. Díky tomu se do programu aktivně zapojili i novináři ze sedmi evropských zemí, kteří si na festivalu tři dny vyměňovali zkušenosti, sdíleli své obavy a přicházeli s podněty do budoucna. 

MOVE Fest na vlastní kůži
Ačkoliv zúčastnit se všech bodů na festivalovém programu bylo nereálné, každý si nakonec vybral cestu, jak zažít MOVE Fest na vlastní kůži. Ať už šel cíleně na konkrétní představení, přišel na doprovodný taneční workshop, náhodou na program narazil venku po cestě z práce, nalákala ho festivalová party na kolečkových bruslích, nebo se jako novinář přihlásil na seminář. 


Jubilejní ročník MOVE Festu si tak díky širokému záběru dokázal udržet svůj formát, ale opět ho naplnit originálním obsahem. Kromě zmiňované péče a kultivace pak festival protkal motiv růstu navazující na minulé ročníky – růstu za hranice klasického jeviště, z kolébky zbouraného Cooltouru, ven na náměstí, do divadelních sálů mimo centrum města, do dalších neprobádaných zákoutí, ale i hlouběji do povědomí diváků. 

Bylo tedy co objevovat. MOVE Fest byl navíc letos sestaven tak, že by posloužil i jako dobrý městský průvodce. Roztroušení inscenací do více městských čtvrtí totiž korespondovalo s tím, jak je roztroušené i ostatní vyžití v Ostravě. Takže kdybyste chtěli zažít celý, pětidenní MOVE Fest, museli byste sebou opravdu fest hnout. 

Psáno z festivalu MOVE Fest, který se v Ostravě konal od 4. do 8. října 2023.

Poznámka redakce: Tento text vznikl v rámci projektu Taneční kritika v evropském kontextu. Projekt je realizován za finanční podpory Evropské unie prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury.