Cenizas clown (ar): RUEDOS. Foto: Radek Jílek.
Tradiční událost podzimu se konala v Tylově divadle a Divadelním klubu, dvou zcela zásadních prostorách, bez kterých by snad akce ani nedýchala. Festivalové zázemí a pořadatelský tým je totiž jednou z ohromných devíz, díky níž se čtyřdenní událost stává ohromnou oslavou mimického divadla. Celodenní rozvrh naplňují master class pod vedením etablovaných lektorů, nonverbální představení a na ně navazující diskuse, nezřídka i kolektivní spontánní akce účastníků. Prvním titulem letošního programu se stal Robot Radius z repertoáru Laterny magiky, který na velké divadelní scéně zaujal jak žáky a studenty, tak večerní publikum. Vystoupení původem poličského držitele Ceny Thálie si nenechali ujít mnozí a atmosféra v sále se od Nové scény odlišovala fascinující vřelostí. Vizváry svým poeticko-perfekcionistickým výkonem předurčil letošní sklon dramaturgie k virtuózům pantomimy a k akcentování osobitých rysů mimického divadla nebo divadla, ve kterém slovo není nejdůležitějším nositelem sdělení. Na festivalovou dramaturgii je totiž možné pohlédnout nejen jako na divácky přitažlivé události, srozumitelné bez nutnosti znalosti cizích řečí, ale i jako na pomyslnou přehlídkou škol pohybového divadla a techniky mimu. Ze zahraničních účastníků Trygve Wakenshaw studoval u Philippe Gauliera, Benoit Turjman absolvoval školu Marcela Marceaua, argentinský klaun Augustin Catriel Soler se učil v Mimo-Teatro Escobar y Lerchundi v Buenos Aires a náš přední tuzemský mim Radim Vizváry následuje svého mistra Borise Hybnera. Ve svém osobitém stylu současné pantomimy pak propojuje jak techniku mimu corporeal, tak taneční techniky butó.
Novozélandský komik Trygve Wakenshaw předvedl neuvěřitelně energický výkon. Pod jednotným názvem Nautilus rozehrával etudy nebo přesněji absurdní skeče s příměsí stand up comedy beze slov. Herecky se pohyboval mezi excentricky groteskními figurami, zvířecí říší a komiksem. Ani výběrem několika příkladů se patrně nevyjeví jeho fantazijní plasticita, anebo vyzní ploše. Byl slepicí přecházející mnohaproudovou silnici, tyranosaurem s očními čočkami, policistou či kovbojem posedlým střílet, svůdníkem neváhajícím vyšplhat do věže, barmanem chovajícím krávu na mléko, koťátkem, ale i Kristem toužícím jít si zaplavat... U Wakenshawa fungoval jednak fyzický projev založený na přesných gestech a bravurní koordinaci dlouhých končetin, za druhé nesmysl (nonsens) povýšený na sdělení díky situaci, kterou vždy koncipoval nejprve jako nadějeplnou, se zvratem do zoufale bezvýchodné, vynucující si akci. Mnohé z činností podporoval velmi zdařile pískanými melodiemi včetně klasického a filmového repertoáru, citoslovci či emočním zvoláním. Komičnost dění narůstala i vracením motivů, ať spontánně, nebo plánovaně. Prázdné jeviště zaplnil sám sebou natolik, že sál burácel smíchy. Publikum zcela nasedlo na jeho zběsile rychlou jízdu.
Oproti tomu francouzský následovník klasické pantomimy, ovšem bez zabílené tváře a s výrazem blíže k Haroldu Lloydovi než Pierotovi, Benoît Turjman nechal nahlédnout do domácnosti a soukromí Souseda. Jeho charakter může být kdokoli, aniž bychom nutně potřebovali vědět, co přesně dělá nebo kolik mu je let. Je to jednoduše jakýkoli soused odvedle, trochu podivín, částečně zbrklý člověk, ale i roztomile neohrabaný pán, jakmile má oslovit ženu. Turjman, jenž si svou postavu brýlatého plachého muže hýčká a rozvíjí, se v Poličce poprvé objevil v roce 2019 a od té doby se do České republiky vrací.
Soused vešel do sálu diváckými dveřmi. V manšestrácích, materiálem i barvou sladěnými s motýlkem, umaštěnými vlasy rozčesanými na pěšinku, v béžových ponožkách a sešlapaných botách, se síťovkou v ruce, vydal se do zadních řad Divadelního klubu. Sympatický, leč lehce naivní hrdina na sebe poutal pozornost snahou být nenápadným, a přitom si chtěl vyfotit jeviště, rozbalit bonbón (podělit se o cukrátka) apod. Prezentace postavy byla živá a podmaňující, výborně si připravil půdu pro vstup na jeviště, na kterém mu partnerem nebyl nikdo jiný než on sám. Francouzův bezchybný mimický projev by mohl být příkladnou studií práce s izolacemi, protiváhou, splývavostí pohybu, sugestivitou výrazu. Střihově měnil prostředí, svým tělem vyprávěl úsporně a precizně. Jeho etudy povstávaly z touhy nebo odhodlání (vyjet na pláž, koupit si boty, seznámit se se ženou atp.) a ztroskotávaly na realitě, která vytlačovala jeho poetiku přecitlivělosti. Turjman těžil z dobré pantomimické průpravy, ale také ze zkušeností s tancem a prací kaskadéra.
Argentinský klaun Augustin Catriel Soler aneb Cenizas Clown přivezl poprvé do Evropy svou one man show Ruedos. V podstatě tradiční klaun, který by taktéž obstál i v pilinami vysypaném šapitó, navodil atmosféru fantaskního světa, ve kterém se tento mužíček v botách s protáhlou špičkou a výrazem poťouchlého naivy snažil zorientovat. Solerův klaun se držel svých přesně zajetých drah „vykolíkovaných“ věcnou scénografií, která čítala židli, malinkou postel s lampičkou ověšenou bambulkami, mikrofon a koberečky. Uplatňoval stylizovanou chůzi a gesta typizující postavu, grimasy k dokreslení emocí, vyspělé žonglování a zkušenost s diváckou interakcí. Proměňoval se z humoristy v melancholika, tu ze žoviálního společníka v panovačného a hned v kejklíře či prostinké dítě. Cítil rytmus a ctil tempo, jevištní přítomnost si užíval a žil životem svého klauna, aniž by jej stínil technický herecký rejstřík.
Mime Fest myslel i na dětské publikum a do programu zařadil dva tituly, úzce spjaté s pohybovým divadlem, zejména s pantomimou. Poutníci po hvězdách, jejichž posláním je vydat se na místo snů a bezpečí, dvakrát vyprodali sál a živý hudební doprovod Michala Müllera ještě více umocnil kouzelnou atmosféru. Obzvlášť silný dojem ze sounáležitosti nastal, když se téměř všichni malí diváci vtěsnali na závěr do velkého stanu na jevišti, aby společně číhali, až spadne první hvězda a budou si moct pomyslet na přání. Sobotu dětem zpříjemnila pohádka O kóče a pséku Divadla Buřt.
Vyvrcholení čtyřdenního festivalu nastalo v rámci Mime Eveningu, na kterém vystoupili jak letošní hosté programu, tak další, speciálně pozvaní. Mezi nimi se například představil tanečník Mr. Kriss, žonglér Filip Zahradnický nebo Vojta Stolbenko, který v Poličce čaroval nejen s ohni, ale i se světlem. Tradičně moderoval a předměty balancoval klaun Filip Hejduk.
Jedenáctý Mime Fest bavil, umělecky potěšil a osvětově rozvíjel. Je jedním z festivalů, který program nehierarchizuje dle popularity či věhlasu, ale který vším, co nabízí, graduje ke společnému cíli. A tím je nejen závěrečný velkolepý večer – oslava mimického umění, ale zejména dobrý pocit z kvalitního divadla a radost ze setkání a sdílení. Mime Fest je festival, kam se, jednoduše shrnuto, prostě chcete vrátit.
Psáno z festivalu Mime Fest, který se konal v Poličce ve dnech 14. – 17. 9. 2022.
Robot Radius
Účinkují: Radim Vizváry, Michal Pavlíček
Scénář a režie: Miřenka Čechová
Hudba: Michal Pavlíček
Digitální technologie: Jan Hladil, František Pecháček
Nautilus
Účinkuje: Trygve Wakenshaw
The Neighbor #2 – Now or Never
Účinkuje: Benoît Turjman
Ruedos
Účinkuje: Augustín Catriel Soler
Poutníci po hvězdách
Účinkují: Andrej Lyga, Šimon Pliska, Filip Novák, Josefína Strejčková, Veronika Smolková, Daniela Kolková, Hana Strejčková.
Hudba živě: Michal Müller
Autor, koncept, režie: Hana Strejčková
O kóče a pséku
Účinkuje: Radek D. Pokorný
Mime Evening
Účinkují: Agustin Soler (AR), Benoît Turjman (FR), Mr. Kriss (CZ), Vojta Stolbenko (CZ), Filip Zahradnický (CZ), Radim Vizváry (CZ), Boris Kriachek (UA). Moderuje Filip Hajduk (SK).
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?