Mime Fest aneb Oslava nonverbálního divadla

WOW (Debris Company). Foto: Radek Jílek.

Autor Hana Strejčková

Festival v Poličce, skromný co do celkového počtu dnů, avšak velkorysý svým takřka nepřetržitým provozem, byl bez nadsázky obrovským povzbuzením pro nonverbální formy umění. Programová skladba festivalu nepodbízivě cílila na nejširší diváckou obec. Místní i návštěvníci potvrzovali svůj zájem vysokou účastí, dokonce neformální debata Dvě deci o tanci po představení „IF“ Lídy Ješutové se nesla v duchu velmi živé diskuse mezi hledištěm a jevištěm. Absolventka magisterského programu Accademia Teatro Dimitri ve Švýcarsku zkoumala, jak se z žensky vytvarovaného pevného těla stát vysněnou dvojnicí panenky Barbie.

Sólová reflexe fyzické krásy pod drobnohledem sociálních sítí přinesla nejen komické pointy a výtečně sehranou sebeironii, ale také seriózní pohled na problematiku závislosti na plastických operacích, virtuální oblibě, sladkostech a mnoha dalších, ale také na pocity z ponižování kvůli nedokonalosti či emočně labilnímu rodinnému zázemí. Mezi designovým růžovým stolem a křesílkem se ve finále odehrálo velké drama o transformaci živé bytosti v pouhý objekt, závislý na (sebe)pozorování a sledování.

Ve druhé one man show eMe uvedené na festivalu si španělský klaun Carlo Mô pohrával se svou pozměňovanou tělesnou expresivitou a mimikou. Ať už připomínal vysloužilého raněného vojáka, nebo válečného zajatce (i svých vlastních představ), byl především výborným hráčem na jevištním poli a improvizátorem. Z předmětů jej charakterizovaly dřevěné podpažní berle a kabát. S nimi, s citem pro situaci a výbornou pohybovou technikou si brzy podmanil celý sál.

Slovenský soubor Debris Company uvedl multimediální apokalyptický obraz WOW! s podtitulem Slepá mapa světa, jenž doplňuje trilogii spolu s inscenacemi Únos Európy a Jób. Technologicky vyspělý projekt apeloval na zodpovědnost lidstva za Zemi, na sebeuvědomění v konzumním materialismu a plastové realitě. Abstraktní vizualita útočila především na smysly a vnímání spouštělo asociativní proud. V mysli se pak objevily, zejména v grafické a tematické rovině, paralely s novinkou z pražské Nové scény ND Robot Radius.

Čisté řemeslo v uměleckém i doslovném slova smyslu vstoupilo na velkou scénu s německo-švýcarským duem Felixem Baumannem a Seanem Hendersonem. Dva věční klauni, jimž každý nezdar paradoxně dodával touhu zajít ještě dál nebo vylézt o kousek výš, se potýkali s dřevěnými deskami a trámky a v pracovně rytmizované performanci How Things Go budovali až k padnutí. V koloběhu všech směrů a akcí se však zdálo, že postupně ztrácejí kontakt nejen mezi sebou, ale i s napjatě vyčkávajícím divákem na to, co se vlastně stane, nebo dokonce podaří.

Třetí tvůrčí dvojicí byl pár masek v premiéře inscenace Les Objets Perdus / Lost Things, která využívá fyzické divadlo a celoobličejové masky ke znázornění ztráty racionálního pohledu na každodenní předměty a nalézá pro ně jinou realitu. Na scéně Divadelního klubu se tak objevily dvě bytosti vzbuzující soucit, lehký úsměv a reminiscenční vhled do vlastního nitra.  

Dramaturgie myslela i na dětského diváka, historicky poprvé se do Poličky vydala Laterna Magika. Přivezla představení Zázrak (s)tvoření, které svým celostním přístupem k obrazu, pohybu a příběhu okouzlilo rodinné publikum. Místním se navíc dramaturg festivalu a režisér díla Radim Vizváry představil v alternaci jedné z tanečních rolí. Snový příběh kluka, jenž se z nudy dotkl papíru a rozpohyboval širý svět fantazie, vedle svých uměleckých kvalit prokázal, že právě pohybové divadlo dokáže i s těmi nejmenšími komunikovat mnohem intenzivněji, než kdyby bylo vyřčeno tisíce slov. A slovenské Divadlo Odivo uvedlo minimalistické představení Divočiny. Hravá rošťácká pohádka s mnoha komickými vsuvkami zaujala také originální podobou loutek a nutností zapojit notnou dávku představivosti.

Každoroční vrchol festivalu v podobě komponovaného večera Mime Evening patřil oslavě mimického umění a jubilea. Mezi vystupujícími se představili například tanečníci Nataša Novotná či Jiří Pokorný, žonglér Lukas Blaha Bliss, aerialistka Alžběta Tichá nebo akrobat Michal Mudrák. V klaunském módu moderoval Filip Hajduk. Hned třemi pantomimickými etudami exceloval Radim Vizváry a svým výkonem zvedl publikum ze sedadel. Obrovské ovace patřily i dvojici Martině Illichové a Lukáši Macháčkovi z Losers Cirque Company. Jejich artisticky precizní choreografie na dvojitém zavěšeném kruhu (double aerial hoop – aerial cyrwheel) byla adrenalinovou i estetickou tečkou za festivalem Mime Fest v Poličce. Desátý ročník se po loňské česko-slovenské edici znovu vrátil k mezinárodnímu dialogu a se svou neskrývanou láskou k pantomimě a otevřeností k nonverbálnímu umění vykročil úspěšně do další dekády.

Psáno z festivalu Mime Fest v Poličce 22. – 25. září 2021.

WOW! Debris Company
Režie, koncept: Jozef Vlk
Choreografie: Stanislava Vlčeková
Text: Eugen Gindl
Překlad do angličtiny: Martin Solotruk
Video art: Alex Zelina
Scénografie: Ján Ptačin
Kostýmy: Katarína Holková
Hudba: Jozef Vlk
Dramaturgie: Dáša Čiripová
Účinkují: Daniel Raček, Stanislava Vlčeková, Andrea Luptáková
Whispering: Braňo Mosný
Technická spolupráce: Matej Černušák
Produkce: Martina Širáňová

„IF“
Autorka, režie, hraje: Ludmila Ješutová
Světla: Jan Hugo Hejzlar

Zázrak (s)tvoření
Námět a režie: Radim Vizváry
Hudba: Ivo Sedláček
Choreografie: Matyáš Ramba
Výprava: Marek Cpin
Hrají: Matěj Petrák, Pavlína Červíčková, Zuzana Herényiová, Tereza Kučerová, Patrik Čermák, Jindřich Panský, Alexandr Sadirov

eMe
Hraje: Carlo Mô
Režie: Leander Riber

How Things Go
Koncept, režie, choreografie, interpretace: Felix Baumann, Sean Henderson
Scéna a vizuální design: Felix Baumann, Sean Henderson
Hudba: Jakub Štourač
Outside eye: Marie Gourdain
Light design: Jiří Šmirk
Produkce: Felix Baumann, Nikola Krizkova
Koprodukce: Švestkový Dvůr

Les Objets Perdus / Lost Things / Ztráty a nálezy
Koncept, režie, výprava: Hana Strejčková
Supervize: Aïna Rovira Mares
Hudba, zvuk: Michal Müller
Světlo: Štěpán Hejzlar, Tomáš Strejček
Hrají: Barbora Ješutová, Hana Strejčková

Divočiny
Režie: Monika Kováčová
Dramaturgie: Mária Danadová, Monika Kováčová
Předloha: Maurice Sendak
Hrají: Mária Danadová, Filip Hajduk
Hudba: Ján Fiala, Štefan Szabó
Výprava: Ivana Macková