Pantomimická konference - přednáška Francouzské vlivy na českou pantomimu - Alexej Byček. Foto: Archiv Mime Clubu
O zahájení, celkový průběh konference a první přednášku se postaral předseda Mime Clubu Alexej Byček. Tento absolvent katedry pantomimy HAMU a doktorand divadelní vědy FF UK hovořil o historii české pantomimy. Druhý příspěvek o francouzských vlivech na německou pantomimu měl mít na starosti ředitel Mime Centra v Berlíně Thilo Wittenbecher. Ten však musel svou účast na poslední chvíli zrušit, nicméně poslal alespoň zkrácenou verzi své přednášky na videu. Téma poté doplnil německý mim Oliver Pollak, který studoval tři významné francouzské styly ve školách Jacquesa Lecoqa, Marcela Marceaua a Étienna Decrouxe a jejich přímých nástupců. Mluvil zejména o svých studiích a pozitivech a negativech jednotlivých přístupů. Na toto téma pak pokračovala i velmi zajímavá diskuse na závěr dne. V poslední sobotní přednášce o polské pantomimě Henryka Tomaszewského pohovořily ředitelka Fundacji pantomimy Katarzyna Łuczyńska s kolegyní Magdalenou Młynarczyk.
Druhý den slovenský mim Milan Sládek hovořil o průniku pantomimy a asijského divadla. Jeho přednáška, doplněná o řadu videí s ukázkami tradičních forem asijského divadla a tance, byla inspirující zejména pro divadelní praxi. Teatroložka a pedagožka pohybového divadla Ladislava Petišková připravila velmi hodnotný materiál o inscenaci Cirkus naděje z roku 1948, která je považována za první českou moderní pantomimu. Na závěr konference prezentovala berlínská pedagožka a autorka knihy Anatomie pantomimy Anke Gerber základní elementy techniky tohoto umění s množstvím praktických příkladů.
Celá konference probíhala ve velmi přátelském, až rodinném duchu. Je vidět, že řada úspěšných evropských umělců a odborníků v tomto oboru má velký zájem nejen o jeho historii a současný stav, ale i o jeho budoucnost a možnosti využití v současném divadle. To také dokazuje fakt, že po oba dva dny diskuse pokračovaly ještě dlouho po oficiálním ukončení. Přes velmi dobře připravený program konference jí však navštívilo jen minimum současných studentů pohybového divadla i studentů divadelní teorie a kritiky, což se stalo také několikrát tématem debaty.
Momentálně se v evropských pohybových školách často rozšiřuje rámec teoretické výuky na úkor pantomimy, která se jako předmět spíše vytrácí. Podle mého názoru je to však na škodu, protože se pantomima jako taková opět začíná dostávat do povědomí veřejnosti a stále častěji se využívá i v jiných formách divadla, jako jsou clownerie, nový cirkus nebo tanec. Je důležité si také uvědomit, že pantomima nemusí být jen bezduché přesouvání imaginárních objektů po jevišti. Její promyšlené a citlivé využití může zaujmout i současného diváka, což dokazuje například Radim Vizváry se svou Thálií ověnčenou inscenací Sólo. Pantomima má mnoho stylů a možností a už jen zvládnutí její techniky může být velmi prospěšné pro studenty téměř jakéhokoli dramatického nebo scénického umění.
Doufám tedy, že se tato velmi úspěšná konference brzy dočká svého pokračování. Mohlo by být velmi přínosné, kdyby přítomní umělci během akce své pojetí pantomimy prezentovali i na jevišti – buď formou ukázek, nebo celovečerních představení. Rozhovory na konferenci naznačovaly, že by k tomu mohlo dojít už příští rok.
Mezinárodní konference: Pantomima včera a dnes
Institut umění – Divadelní ústav
13. a 14. května 2017
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?