Mezinárodní Balet Gala – V Plzni se představilo to nejlepší z amatérské baletní scény

V Divadle Josefa Kajetána Tyla se již po desáté konala mezinárodní přehlídka Balet Gala. Jubilejní ročník této akce byl věnován jeho zakladatelce a velké osobnosti plzeňského baletního života, paní Bohumile Mejcharové. Po absolutoriu na Státní konzervatoři v Praze se roku 1963 stala členkou místního souboru a přes občasná hostování v Divadle ABC, Divadle Komedie či účinkování v zahraničí zde setrvala 26 let. Ke konci aktivní kariéry založila Baletní školu divadla J. K. Tyla, působila jako pedagog, organizovala Bavorsko-české baletní koncerty a spoluorganizovala mezinárodní soutěž mladých amatérských tanečníků Ašský střevíček, který byl nejspíše prvotním impulsem k organizování exhibičního vystoupení žáků tanečních škol. A právě přítomnost Bohumily Mejcharové uvozovala celé baletní gala.

20. 11. 2017 reportáže

Pas de deux z Bajadéry (R. Příhodová, A. Zvonař). Foto: archiv Baletu Gala

Autor Barbora Truksová

Organizátorům ze spolku Balet z.s. se skutečně podařilo pozvat to nejlepší, co se na amatérských baletních soutěžích v letošním roce urodilo. Promyšlená dramaturgie večera plynula přirozeným způsobem, nevyskytly se žádné dramatické skoky v úrovni výkonů ani změnách žánru. K vidění byli tanečníci od těch skutečně nejmladších až po ty, pro něž zůstal balet vášní až do zralého věku.

Celý večer obsahoval 60 čísel a první polovina působila lehce zdlouhavým dojmem. Prezentovala se v ní ve velké míře vystoupení mladších účastníků, která přes nesporný talent některých účinkujících začala po jisté chvíli splývat dohromady. Druhá část přehlídky již byla tematicky více ukotvená a jasně směřovala k velkému finále.

Na amatérských soutěžích se pravidelně objevují jisté nešvary – nevhodné až nebezpečné prvky, které svou obtížností přesahují schopnosti žáků. Někdy se sejde i nevydařený výběr choreografií, kdy některá čísla hraničí s nevkusnou lascivností. Toho všeho se však plzeňský galavečer vyvaroval. Variace nejmenších si nekladly za cíl dělat z dětí něco, čím nejsou, naopak choreografie vhodně pracovaly s pohádkovými, bytostně dětskými tématy. Ta se objevila například v choreografii Budíci žáčků z Baletní školy Terezie Dudové, duetu Čert a Káča Daniela Šmída a Agáty Vohradníkové ze ZUŠ Pardubice, či v sóle Čmeláka Josefa Pavliše ze ZUŠ Chrudim.

Jindy se známá variace upravila možnostem žáka, což velmi dobře dopadlo například v Rozverných Španělkách Baletní školy Jána Nemce. Dívky v Čínském tanci z Baletní akademie Adély Pollertové zaujaly čistotou techniky. Ve velice dobrém světle se ukázala Natálie Volková z Baletní školy Filiánek, která tančila Orientální tanec. Vhodné choreografie zvolili i někteří dlouholetí matadoři amatérských soutěží. A sice Jan Vozáb ze ZUŠ Neštěmice, který svůj komediální talent uplatnil jako Charlie Chaplin, či Helena Zellerová od Jána Nemce, která zralost svého projevu využila ve variaci Taťány z baletu Oněgin.

Velké množství čísel bylo únosné i díky žánrovému střídání, kdy diváci vedle prvotních pokusů o zvládnutí akademické taneční techniky viděli jak choreografie z Petipových baletů, tak i výtvory samotných pedagogů. Autoři choreografií museli samozřejmě zohlednit dispozice svých svěřenců, přesto je překvapivé, když například ve valčících či tarantelle zcela chyběly charakteristické kroky a prvky daných tanců.

Vlastní tvorba převažovala zejména u moderních choreografií. Velkým zážitkem byl contemporary výstup Unpredictable mediálně známé Anny Palkové z plzeňského Storm Ballet či duet Time to Dance v podání tanečnic Hany Machovské a Daniely Ondráčkové ze ZUŠ Žerotín Olomouc. Z těch nejmenších zaujala svým až akrobatickým vystoupením extrémně flexibilní Emma Haisová od Jána Nemce, která se představila jako šelma na hudbu z filmu Zvíře.

Ani v akademické technice si však řada účinkujících nezlehčovala svou cestu a dokázali obstát i v původních choreografiích. Jako například Helena Valachová ze ZUŠ Pardubice, která tančila Jane z Plamenů Paříže, dále německé účastnice z BallettCentrum Nürnberg/Furth Momoko Nishihara (Gulnara) a Moe Sasaki (Giselle), či Štěpán Langpaul z Arabesky, který se představil jako vévoda Albert. Tento mladý tanečník se původně věnoval rugby a k baletu se dostal teprve před několika lety. Zcela uchvátit dokázala malá Eliška Doležalová z Tanečního centra BackStage, která bez problémů zvládala na špičkách variaci Henriette z Raymondy.

Do druhé poloviny večera bylo vetknuto několik tematických okruhů. Výstupy konzervatoristek (Taneční konzervatoř hl. města Prahy a Taneční konzervatoř Brno) s sebou přinesly velkou profesionalitu, dívky se typově ke svým rolím skvěle hodily. Jejich variace provázela znatelná nervozita, jako kdyby se aspirantky na profesionální kariéru obávaly udělat sebemenší chybičku. Markantní to bylo zejména ve srovnání s Klárou Burdovou z Arabesky (variace z Grand Pas). Tato tanečnice předvedla výkon srovnatelný s konzervatoristkami, uchvátila svým rozsahem, technikou i výrazem. Nadto z jejího vystoupení čišela radost z pohybu. Spolu se svým kolegou Langpaulem Burdová ukázala, jak vysoké úrovně lze i v amatérském prostředí dosáhnout.

Závěr večera patřil suitě z Bajadéry. V ní vystoupili převážně studenti z místní Baletní školy divadla J. K. Tyla, vyvrcholením pak bylo pas de deux Radky Příhodové a plzeňského rodáka Adama Zvonaře. Po letech v Bavorském státním baletu se oba tanečníci v letošní sezóně vrátili do Národního divadla Praha a v Plzni předvedli adagio z obrazu Stínů, v němž zúročili svou precizní techniku a eleganci.

Balet Gala se povedlo, protože se v jeho programu eliminovaly nejčastější problémy amatérského baletu a naopak se vyzdvihly přednosti interpretů a radost z tance. Progres v rámci tanečního vzdělávání na zájmových baletních a uměleckých školách dává naději, že možná právě z tohoto „podhoubí“ se budou rekrutovat budoucí úspěšní profesionálové.

Psáno z gala představení Balet Gala 5. listopadu 2017, Velké divadlo Josefa Kajetána Tyla.