Léto v Praze aneb Festival Za dveřmi potřinácté

Festival Za dveřmi. Foto: Adéla Vosičková.

Autor Lucie Štádlerová

Třeba divadelní pecky od nesmírně talentovaného dua Bratři v tricku (Adam Jarchovský a Václav Jelínek), kteří jsou již takovou stálicí programu Za dveřmi – jejich báječná Běžkařská odysea pobavila opět desítky návštěvníků na Mariánském náměstí, na Výstavišti pak potěšili děti a jejich rodiče Prasečím cirkusem či Hrou o trůn. Nebo známý a poetický Le Cabaret Nomade, který letos přivezl představení Kaleido pro dvacet diváků o putování za různými etniky. Kvalitní show s ruletou, kejklemi, prchající příšerou i umírající a oživující mořskou pannou pro děti odehrál Cirkus Nostalgie.

Love story na Výstavišti

V teplých letních podvečerech se velmi vyjímaly love story – jednak již z loňska známá Johnny & Jenny Jonatána Vnoučka a Michaely Staré, příběh údržbáře mobilních toalet a dívky, která se na jedné z nich ukrývá. Nejdřív to vypadá na velký boj, honičku za účelem zachránit toaletu, ale nakonec jiskra mezi nimi dvěma přeskočí a láska i toalety přenáší.

Jiný zamilovaný příběh se odehrál premiérově na velkém kovovém kole, které je součástí inventáře V.O.S.A. Theatre. Představení C'est la wheel vypráví příběh tanečnice (Nikol Šneiderová) a muže (Jonáš Janků) vlastnícího kolo, na kterém umí spoustu uhrančivých artistických prvků. Nejdříve se hrdinovi nedaří srdce tanečnice dobýt, ale vzrušující jízda a něžné rámě ji nakonec přesvědčí. Jejich pohybové a taneční výkony jsou na velmi vysoké úrovni, Šneiderová coby bývalá tanečnice v sobě nezapře pohybový talent.  Měkkost pohybu je charakteristická u obou interpretů, citlivé divákovo oko může zachytit i jemnost doteků a naprosté napojení při párové akrobacii i tanci. Jedině snad jejich herecké mluvené výstupy pokulhávaly za jejich pohybovými dovednostmi.

Festivalové premiéry

Premiéru oslavila také Squadra Sua s pohybovou groteskou Bezdéčka. Trojice bezdomovců dokázala diváky utáhnout na barevné inscenaci o tom, jak veselý může být život s věcmi, které si přinesete na zádech. Nezapomenutelnými se staly jejich synchronizované fontánky, které střídavě či unisono plivali směrem k publiku. Nápoj, se kterým to dokázali, byl obyčejný čaj. Žonglování s igelitovými pytlíky byl také originální nápad a pohybové kreace ve spojitosti s jejich pečlivě zkombinovanými kostýmy nenechaly snad jediná ústa bez úsměvu.

Premiéru si na třináctém ročníku festivalu Za dveřmi užilo i seskupení Teatr Novogo Fronta, které pod názvem H.I.T. představilo mírně šílenou pohádku o princezně, drakovi a lásce, která stále ne a ne vyhrát, ale happy endu se diváci nakonec dočkali. I AirGym Art Company zde poprvé uvedl novou inscenaci Tajemství oblaků o obyčejných i neobyčejných příbězích, které vyprávěli pomocí pozemní i závěsné akrobacie, pohybového divadla i klaunérie.

Tímto však premiéry nekončily. Tématem i zpracováním patřilo i nové dílo Loveless od Kamily Mottlové mezi nejzajímavější zážitky letošního Za dveřmi. Pandemie a s ní spojená izolace autorku ponoukla studovat, co s uzavřením dělá lidská psychika, a při své rešerši narazila na japonský fenomén hikikomori neboli odtržení se. Připravila exkurz do této komunity lidí a v rámci představení vysvětluje: „Podle japonského psychologa Tamaki Saitóa je hikikomori člověk, který se dobrovolně rozhodne uzavřít před společností. Izoluje se doma, ve svém pokoji a odmítá jakýkoli fyzický kontakt s okolním světem, a to až po dobu několika let. V současné době se v Japonsku odhaduje minimálně milion, ale spíš mnohem více takových případů.“

Scéna je velmi stísněná, ohraničena kovovou konstrukcí, kolem, které je omotané červenobílou páskou symbolizující zákaz vstupu. První část je relativně veselá, izolace teprve začíná. Pohyb je podkreslen mluveným slovem, které představuje dopodrobna komunitu hikikomori, po určité době je celá tato koláž přerušena samotnou interpretkou a do hry vstupuje její mluvené slovo, zamyšlení nad tím, jaké výhody a nevýhody izolace má. Člověk denně bojuje s odpověďmi na stupidní, nevyžádané otázky a rady, vlastně by si občas přál být někde zavřený, ale má to samozřejmě svá úskalí. Hikikomori často po třech až čtyřech letech izolace končí na psychiatrii, většina případů pak sebevraždou. To už na jevišti, stejně jako samotná interpretka není vidět. Celý prostor je obmotán červenobílou páskou a pohyb pomalu utichá. Ještě před chvíli byl plný energie. Jedná se o velmi působivý, vyvážený a dobře zpracovaný exkurz. Rozhodně stojí za zhlédnutí, doufám, že bude mít Mottlová ještě mnoho příležitostí toto dílo někde prezentovat a že bude rezonovat v mnoha divácích.

V.O.S.A Theatre a jejich galerie se světovým přesahem

Již pár let patří večery festivalu Za dveřmi domácímu souboru V.O.S.A Theatre. Jejich pouliční umění přesahuje veškerá očekávání. Poetika, výtvarnost, vynikající artistické výkony, nápaditost, hudební složka, vše, co je součástí jejich inscenací neuvěřitelně ladí, dojímá a dovádí k úžasu. Sám Jakub Vedral, ředitel festivalu, zdůrazňoval: „Vím, že mám neuvěřitelné štěstí, kolik talentovaných lidí se kolem mě pohybuje a já si toho nesmírně vážím.“ V.O.S.A Theatre rozhodně dělá umění na světové úrovni.

Součástí programu byla procházka s obřím plechovým lvem po Mariánském náměstí. Výpravu za lvím srdcem z Mariánského na Staroměstské náměstí a zpět doprovázel průvod lidí. Součástí bylo několik zastavení, na kterých se četl text o odvaze, síle a nebojácnosti ve vztahu k národu. Poetiku představení doplňovala tanečnice sedící na jedoucím lvovi a bílý papírový orel na dlouhé tenké tyči, který se tak mohl prolétávat nad hlavami diváků, jakožto druhý symbol českého národa. Lva popovážel vysokozdvižný vozík.

Počasí si ale pohrávalo s nervy organizátorů. Několikrát se přihnaly silné přívalové deště a bouře. Dotklo se to i plánované Divadelní EXPOedice 2021. Dva ze tří večerů se konaly uvnitř nově opraveného sálu Průmyslového paláce. Až poslední večer se celá edice konala venku.

Uvnitř Průmyslového paláce diváci mohli zhlédnout jen některé části. Obří lev, kolo nebo další stroje vyrobené pro přehlídku v Šanghaji se dovnitř nevešly. Ale neřekla bych, že by diváci strádali. Členové V.O.S.A Theatre se představili i jako skvělí improvizátoři, dokázali prakticky z minuty na minutu sestavit vizuálně i sluchově zajímavý zážitek i pro ta představení, která neproběhla venku. A každý večer byl vlastně úplně jiný. Uvnitř se diváci kochali mistry na laně, tanečním vystoupením s akrobatickými prvky, svítícími medúzami, rybami, vílou na chůdách, dámou se sukní utkanou z led světýlek a na závěr i akrobatickým vystoupením na heliovém balónu, který v celé střední Evropě vlastní jen toto uskupení. Celou přehlídku těchto originálních výtvorů doprovázela líbivá autorská hudba. Celkový vjem byl povznášející. S hudbou a vlněním v těle pak diváci opouštěli velkolepý prostor.

Až poslední den počasí dovolilo Divadelní EXPOedici odehrát venku na prostranství před Průmyslovým palácem. „Nehledejte příběh, ale užijte si, co se tu bude střídavě na různých místech dít,“ uvedl Jakub Vedral před začátkem přehlídky strojů a obdivuhodných výkonů artistů. Tu bylo křeslo s ohňovým efektem, tam jezdil obrovský lev s tanečnicemi, na jiném místě se vznášela ve vzduchu artistka v bílém, která byla uvázána na takové velké houpačce a létala nahoru dolů, pak se přikutálelo velké kolo a s nimi artisté známí z představení C'est la wheel.

Se setměním se rozsvítily medúzy, ryby vedené na vysokých tyčích a ženy oděné v led světýlkách. S postupujícím časem se rozvinul svítící lotus a na světelném provaze diváci se vzrušením sledovali duo artistů. Tyto rekvizity jsou sice známé z loňských let, ale doprovázené hudbou a atmosférou pouličního umění každoročně přinášejí úchvatný zážitek. Návštěvníci se mohli pohybovat v těsné blízkosti všech atrakcí a užít si vzrušující a barevný závěr festivalu. A poslední den nebyli ochuzeni ani o heliový balon s artistkou. Tím celá přehlídka Divadelní EXPOedice skončila. Nezbývá než si zase počkat na příští rok!

Psáno z festivalu Za dveřmi 8. - 15. července 2021.