15. - 19. července 2013 se uskutečnil již 5. ročník festivalu pouličního divadla Za dveřmi. Tento festival spolupracuje a paralelně probíhá s festivalem Nultý bod, který se soustředí spíše na tanec a pohybové divadlo. Festivaly každý rok přilákají početné publikum a představí mu mnoho domácích i zahraničních umělců a divadelních seskupení. Za organizací stojí agentura Art Prometheus, která se stará o produkci umělců a skupin. Jde většinou o ty, kteří se nevěnují klasické a mnohdy již otřelé podobě divadelního umění.
Nahlédněme tedy do dění festivalu Za dveřmi, který je pro Prahu opravdovou vzpruhou, co se pouličního umění týče. Odpolední Václavské náměstí ožívá uměním a diváci festivalu i náhodní kolemjdoucí si mohou vychutnat až čtyři představení denně.
Festival zahájilo v pondělí 15. července představení ONI od V.O.S.A theatre, jehož členové jsou známi především jako sdružení umělců věnujících se průvodové pouliční produkci. Jejich výstup na obřím kovovém „kole“, tedy jeho sestavení a různé proplétání se mezi konstrukcí, její rozpohybování nebo akrobatické kousky, byly pro diváka zajisté vizuálně atraktivním. Navíc když se přidalo zajímavé líčení à la Amanitas a atmosféru plnou záhad dotvořila živá hudební složka. Avšak po dvaceti minutách se stala tato performance poněkud uspávající, chyběly nápady, spád i herecké napětí. Pokud by tato spíše průvodová záležitost, ve kterých V.O.S.A. opravdu vyniká, měla fungovat jako představení, bylo by zapotřebí dodat dramaturgii a interpretům charaktery, nebo alespoň prostor k uvedení „jejich“ disciplíny, tak jako si ho našel Jonáš Janků nebo Tereza Gregoriová v rámci akrobacie. Záhadné postavičky z jiného světa zde moc nezafungovaly.
Úterý začalo minimalistickou divadelní groteskou od seskupení Wariot Ideal, Funebráci. Průvod pohřební kapely vyhrávající na celý Václavák a podivní muži nesoucí rakev upoutali pozornost celého náměstí. Lidé, pozorující toto dění z dálky a jejich tázavé pohledy, zda je toto skutečnost nebo ne, by vás pobavili neméně. Rozluštění vždy přišlo ve chvíli, kdy nosiči odložili rakev a následovala krátká scénka. Představení Bombarderos od známé trojice ze Squadra Sua (Roman Horák, Petr Janč a Lukáš Houdek), je klaunerie s typicky českým základem. Pokud vám během představení vyvstanou vzpomínky na filmy Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková nebo na dvojici „kutilů“ Pata a Mata, nebudete daleko od podstaty postaviček tří vesnických hasičů. Představení zajisté pobavilo děti, ale i dospělé a dokonce zahraniční diváci mohli poznat něco z české nátury. Dále vystoupil host ze vzdáleného východu, japonský loutkář, performer, režisér Nori Sawa, který v tomto roce vedl v Praze workshop o výrobě japonských loutek. Jeho představení Vlkoryb bylo parafrází na pohádku O červené Karkulce v popovém, hip-hopovém až muzikálovém podání. I když loutka vlkoryba byla úchvatná, o celkové koncepci se v tomto duchu bohužel nedá mluvit. Celé představení mi připomenulo animovaný japonský seriál Pokemoni nebo obdobné dětské pořady vysílané na Disney
Channel. Konec tohoto dne mělo původně uzavřít úspěšné české novocirkusové představení Plovárna, avšak předchozí den Adam Jarchovský utrpěl zranění na již zmíněné železné konstrukci. Konalo se tedy představení Vanař, v podání Jiřího Juráše a Jana Hejrala. Téma umělce, člověka, který by udělal cokoliv, aby vyšel svému okolí vstříc, nabízelo poněkud volnější interpretaci. Celková energie představení byla příjemnou tečkou za druhým festivalovým dnem.
Středa patřila především sousedům z Polska, kteří však letos moc úspěšní nebyli. Seskupení Teatr Feta jako by nevědělo, zda se má věnovat fyzické abstrakci, klaunerii s žonglováním nebo němému herectví. Ubrat z hudebního play listu a rekvizit by jistě prospělo. Teatr gry iludze sice nenadchl hereckou a pohybovou interpretací, ale co je nutno zmínit, byla nádherně výtvarná a poetická scénografie. Soubor Hombres a jejich Brkelemeke zpestřily program hravou hrou o hře, o cestování, přátelství a svobodě. Předvedli pouliční představení plné dobrých nápadů i herců. Právě toto představení díky nenáročné, ale funkční scénografii a menšímu počtu herců, bych si dokázala představit na pražských ulicích častěji.
Čtvrtek potom ovládli zahraniční interpreti, zejména žongléři a baviči Matthias Romir a DJuggledy, oba z Německa. Matthiasovy rekvizity, klobouk, brýle a klaunský nos, jako by se mu v rukou před našimi zraky přímo proměňovaly. Najednou měl na koleni loutku, která žonglovala s míčky. Jeho herectví a celkový výstup byl velice fyzický a mezi tím vás stihnul bavit až kouzelnickými triky. DJuggledy přišel s neméně poutavou show, plnou energie, vtipů a komických pohybů při žonglování s diabolem. A samozřejmě i spoustou kvalitních triků. V závěru dne pak náměstí přehlušila vlna industriálních zvuků, rytmů, které vznikaly hrou na odpadový materiál. Příběh o lidech, kteří při svém povolání vydávají zvuky, jež už v denním stereotypu nejsou schopni slyšet. Theatre en vol kombinuje práci s originálními a funkčními zařízeními a klade důraz na vizuální složku svých 
netradičních pouličních inscenací. Den nabitý kvalitními vystoupeními hostů zakončilo představením Ad Undas norského seskupení Zirk mir. Úžasná podívaná od začátku do konce! Pět karikaturních postaviček běhalo, skákalo a využívalo všech možných typů akrobacie, hrálo na hudební nástroje či tančilo a povykovalo. Skutečná pouliční podívaná, plná překvapivých momentů a humoru. V pátek, poslední den festivalu, vystoupila dvojice Decalages. Jsou to dva vynikající a sehraní akrobaté, herci, dokonce i zpěváci. V této podívané o každodennosti, svobodě i revolucích se inspirovali i Václavem Havlem: „Tragédie moderního člověka není v tom, že člověk toho stále méně ví o smyslu vlastního života, ale že mu to stále méně vadí." (Václav Havel: Dopisy Olze) Závěr festivalu pak ovládli slovenští kolegové Teatro tatro se svojí hrou o zimních olympijských hrách. Pomalovaná maringotka, která jim sloužila i jako jeviště, vypadala spíše jako z pohádky, ale ve výsledku se scénografie s bandou klaunů a olympijskými hrami kupodivu netloukla. Atmosféra Olympijských her, megafon, kouř a několik chlapíků v zimním oblečení s červenými nosy přitáhla okamžitě pozornost. Výborná práce s prostorem maringotky - šlo ji prolézat z mnoha stran, což nahrávalo nejednomu vtipu. Groteska v podání těchto pánů je zábavná, ale po chvíli začala energie oproti nabitému začátku klesat, gesta se čím dál tím víc
rozmazávala a já jsem musela mnohdy přemýšlet, co se vlastně děje.
Festival Za dveřmi letos představil to nejlepší z české pouliční scény a seznámil nás s několika zahraničními soubory a umělci. Diváci měli šanci vidět opravdu rozmanitý program, kde si zajisté každý přišel na své. Škoda jen, že tyto umělecké produkce nevídáme po Praze častěji. Vesměs se konkrétně na festivale jednalo o větší produkce, které by se obyčejným buskingem nemohli uživit, a proto jsou závislé mimo grantů na cestování po těchto kulturních akcích. Je dobře, že takové, jako Za dveřmi, u nás existují. Čeští buskeři mají v rámci pouličního hraní ještě rezervy, které by bylo záhodno dohnat, protože takovéto oživení ulic kvalitními produkcemi u nás opravdu chybí.
Mezinárodní festival pouličního divadla - Za dveřmi15.- 19. července 2013
Praha, Václavské náměstí
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace