Hlavním programem konference byly při zahájení přednáškové bloky, následující den pak probíhaly souběžně v sálech i praktické workshopy (např. Jana Ryšlavá: Prostory v nás, Gabi Salz: Tělo, tanec, představa a další). Po úvodním přivítání se ujal slova profesor filozofie a psychoterapie na univerzitě v Heidelbergu Thomas Fuchs, jenž přednesl konferenční příspěvek Interkorporalita a interafektivita. Na něj navázala jeho spolupracovnice Laura Galbusera, která prezentovala výsledky svého doktorského výzkumu, při kterém sledovala vývoj pacientů s chronickou schizofrenií. První den zakončila taneční terapeutka a psycholožka Klára Čížková pozváním na Taneční piknik, volné taneční setkání účastníků konference konané v nedalekém parku Kampa.
Druhý konferenční den byl programově velmi bohatý. Klinický psycholog a psychoterapeut Anton Polák přednesl příspěvek Self v Gestalt terapii, na nějž navázala Stacey Hurst přednáškou Tanec propojení – vztah a kontakt v pohybu. Po krátké pauze následoval druhý přednáškový blok, ve kterém promluvil Peter Philippson o Self na vlastní kůži a česká psychoterapeutka Radana Syrovátková o Procesu spojování vnitřní a vnější hranice Self a jeho poruchy. Po obědové pauze přispěli svými přednáškami Ondřej Novák: Moderní přístupy v léčbě disociativní poruchy identity, Agnieszka Sokołowska: Znovu obydliti své tělo – tanečně pohybová terapie a Labanova analýza pohybu v práci s traumatizovanými pacienty a Sybille Assmann: Aplikace na tělo zaměřené psychoterapie u pacientů s PTSD. V druhém odpoledním bloku následovala panelová diskuse na téma Práce s dotykem v psychoterapii a na závěr přednesl svůj konferenční příspěvek německý psycholog a psychoterapeut Wolfgang Tschacher na téma Synchronie v tělově ukotvené komunikaci. Celou konferenci zakončil závěrečný Raut – prostor pro uzavření tvarů a společnou koláž.
Konference byla svým odborným charakterem v přednáškových blocích určena spíše profesionální psychoterapeutické a psychologické veřejnosti. Jednalo se o fundované prezentace výsledků práce jednotlivých osobností, a tudíž pro nezasvěcené bylo v některých momentech obtížné udržet krok s přednášejícími. V programu se však vyskytly výjimky – například Stacey Hurst svým velmi vřelým projevem a častými přirovnáními dokázala ve výstupu Tanec propojení – vztah a kontakt v pohybu přiblížit zmiňovanou problematiku i nezasvěceným účastníkům. Součástí byly i zmíněné praktické kurzy, které předcházely teoretickou část konference či na ni navazovaly. Stacey Hurst vedla dva tematické pohybové bloky Terapeutický vztah v pohybu (supervizní) a Moudrost a předsudky těla. Stejně tak i Peter Philippson zapojil zájemce do pohybové akce v Self na vlastní kůži a v Setkání s klienty v tělovém procesu (supervizní). Vzhledem ke své praktické náplni byly tyto kurzy srozumitelnější, přístupnější i nekvalifikované veřejnosti; lidé tak získali možnost zakusit tělo a jeho fungování v tanečně-pohybové terapii na vlastní kůži, aniž by prošli jejím výcvikem.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace