Koncert pro NI – Dramatické propojení hudby, pohybu a obrazu

Koncert pro NI (Michal Záhora). Foto Vojtěch Brtnický.

Autor Hana Galiová

Atrium Žižkov je známo spíše milovníkům hudby nebo výtvarného umění. Jeho barokní kaple se však první jarní den stala svědkem premiéry Koncertu pro NI – projektu, který propojuje svět hudby, tance a vizuálního umění. Divákům ve zcela zaplněném hledišti byl nabídnut nevšední zážitek. V jednom rohu pódia seděl hráč na violoncello, vynikající hudebník Petr Šporcl, ve druhé části stála průsvitná plastová židle. Žádné další rekvizity nebyly potřeba a Koncert pro NI mohl začít.

V krásné akustice kaple si diváci nejprve vychutnali Bachovo Preludium C dur. Při druhé skladbě, Sonátě pro violoncello György Ligetiho, se v rohu se židlí objevuje postava oděná do šatů ušitých z velkého množství černé látky s bohatě řasenými šifonovými průsvitnými rukávy. Kostým je doplněn maskou – kuklou z černé látky připomínající kůži nebo latex, těsně obepínající lebku a doplněnou o závoj, který přepadává přes obličej. Kostým je artefaktem, postavě dodává mohutnost, velikost, volbou materiálu však také nehmotnost a mystičnost. Zároveň však, hlavně kvůli masce, působí znepokojujícím dojmem.

Michal Záhora se jako temná postava pohybuje v prostoru spíš pomalu, v některých sekvencích opakuje akce naznačující údery, v jiných se plazí po zdech kaple. Tanec ve stoje nebo ještě ve zvýšené poloze na židli se střídá s momenty, kdy je Záhora spíše na podlaze a v pokleku provádí jemná a pomalá gesta rukou. V těchto momentech reaguje i hlediště. Každý totiž chce ze své židle, zejména v řadách vzdálenějších od jeviště, alespoň něco zahlédnout, a tak hledá skulinku mezi hlavami diváků sedících před ním. Tutéž skulinku objeví hlavy před ním v ten samý okamžik, takže se všichni pohnou a hledají další úhel pohledu. Můžete se však soustředit pouze na hudbu a spokojit se s tím, že v některých chvílích zahlédnete jen performerův stín na zadní zdi kaple.

V dalších částech se tanečník objevuje již bez masky, při hudbě opakuje rytmické, jakoby robotické pohyby, pracuje se šaty, které si různě nahrnuje k sobě, tak, že odhaluje své nohy a jejich kroky. Vše je velmi dobře nasvíceno, hra stínů citlivě doplňuje vizuální stránku celého díla. Interpreta Petra Šporcla a jeho hudební přednes (dále zazněla skladba Tetralog od Ondřeje Štochla) v jedné chvíli střídá hudba ze záznamu a jeviště v tu chvíli patří jen tanečníkovi, v jiné pasáži se zase na scéně ocitá opět jen hudebník a jeho hraní doprovází projekce na stěnu kaple.

Minimalistická projekce zobrazuje jakýsi černobílý experimentální film znázorňující většinou les, ve druhém plánu je možné zahlédnout postavu nahého muže, která je pomocí filmových triků někdy znásobována, a také několika havranů. Tento okamžik může v divákovi evokovat v dnešní době poměrně oblíbené projekce němých filmů s živým hudebním doprovodem v podobě sólisty nebo celé kapely. Zde to působí odlišně, obraz s hudbou přímo nesouvisí, obě složky jdou samostatně vedle sebe. 

V závěru se objevuje Michal Záhora v černých kalhotách, košili a naleštěných botách a usedá na židli, kde pomocí naznačování koncert spolu s Petrem Šporclem při posledním hudebním kusu, jímž je Metal sonáta Petra Hejného, dohraje.

Koncert pro NI, jež je prvním letošním projektem pod taktovkou spolku Pulsar, je zajímavým počinem propojujícím interpretaci živé hudby a špičkového hudebníka v zajímavém prostoru s pohybem i vizuálním uměním. Hudba, která by zcela jistě svým provedením i výběrem obstála jako jediná a samostatná složka sólového koncertu, získává další rozměr a možnost vnímání.   

Psáno z premiéry 21. března 2018, Atrium Žižkov.  

Koncert pro NI
Námět, choreografie, tanec: Michal Záhora
Violoncello: Petr Šporcl
Scénář, hudební koláž, film, světelný design, režie: Jan Komárek
Hudba: Johann Sebastian Bach, Petr Hejný, György Ligeti, Ondřej Štochl
Kostýmy: Zuzana Kubíčková
Zvuk: Eliška Bejčková
Premiéra: 21. března 2018