Jak učit tanec jinak online

V sobotu 14. listopadu se uskutečnila konference Umění online? pořádaná Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu (NIPOS). Jejím cílem byla vzájemná výměna zkušeností pedagogů z oborů dramatické výchovy, tance, hudby, zpěvu, výtvarného a filmového umění. Virtuálního setkání se aktivně účastnilo přes 250 zájemců a názorová výměna byla opravdu vřelá a povzbuzující.

14. 12. 2020 reportáže

Autor Lucie Hayashi

Dopolední panelová diskuze shrnula zásadní problémy jednotlivých oborů z pohledu zaměstnanců a partnerů NIPOS spolu s výsledky anket a výzkumů. Moderace se ujal Roman Černík a jeho hosty byli: Petra Šobáňová za výtvarné umění, Jan Pirner za obor hudba a zpěv, Silvie Langrová za sborový zpěv, Jiří Forejt za film, Kateřina Žarnikov za obor dramatická výchova, Jiří Lössl za tanec. Na jejich diskuzi navazovaly odpolední bloky pro každý obor a za vše hovoří fakt, že se jich neúčastnili pouze daní odborníci – pedagogové navštěvovali jednotlivé diskuze napříč a nadšeně se inspirovali přístupy svých kolegů z jiných odvětví.

Zatímco muzikanti řešili především využití různých aplikací a výukových nástrojů, výtvarná výchova se potýkala s celkovou modernizací oboru a aktivním využíváním virtuálního prostoru včetně filmu. Pedagogové dramatické a taneční výchovy se shodli na sklízení úspěchů v motivaci k vlastní dětské tvořivosti.

Učitelé se shodli, že tanec, který je nejvíce závislý na prostorových možnostech, je velmi obtížné vyučovat online v reálním čase. Z výsledků ankety vedené Jiřím Lösslem vyplynulo, že tyto seance se považují pouze za jakési provizorium, udržování sociálního kontaktu, zadávání či sběr úkolů. Ve většině případů se rezignovalo na snahu zvyšovat technickou vybavenost žáků, v kondičních cvičeních se lektoři zaměřili spíše na uvědomění detailů a udržování fyzické zdatnosti svých svěřenců. Svou energii nasměrovali více do rozvoje jejich tvůrčího uměleckého potenciálu nebo do prohlubování znalostí z teorie a dějin tance.

Za všechny mluví několik příkladů z praxe. Vendula Dědová se podělila o kladnou zkušenost z komunitních aktivit, kdy na jaře chodili žáci tanečního oboru tančit pod okna seniorům z domova důchodců. Také Simona Mikešová pak za všechny připomněla dobrý ohlas s tancem v krajině a přírodě, kdy děti vnímají energii okolí a rozvíjí svou improvizační dovednost. To potvrdila i reportáž Ludmily Rellichové, která takto do online prostředí převedla celý festival. Všechny výstupy spojovalo kreativní použití audiovizuálních výstupů žáků, například improvizovaný seriál či jakási taneční videoštafeta. Osvěžující bylo také folklórní okénko Lenky Šťastné, která se podělila o triky s prací s němým filmem, zapojení plyšáků nebo domácích mazlíčků pro udržení středu kruhu, zavěšení tabletu s kamerou ke stropu a dalšími nápady pro zpestření výuky.

Inspiračních zdrojů bylo uvedeno mnoho, ale jeden je opravdu nový. U příležitosti konference se totiž spustil webový portál www.ditevtanci.cz, kde lze po jednoduché registraci nalézt vybrané ukázky tvorby českých tanečních pedagogů pro děti a s dětmi. Projekt připravili a spravují v odborné gesci NIPOS-ARTAMA Bohumíra Cveklová, Elvíra Němečková, Bohumíra Eliášová, Jiří Lössl a Lucie Hlaváčková.

Tento web si klade za cíl být moderním didaktickým nástrojem tvořivé taneční výchovy a nabízí snadný přístup k bohatému archivnímu materiálu choreografických děl ze záznamů oborových celostátních přehlídek dětských skupin scénického tance pořádaných od roku 1992.

Každý záznam je doplněn o foto a video dokumentaci a kvalifikovanou textovou analýzu, která popisuje oborové hodnoty pedagogicko-uměleckého procesu viděné choreografie a je dostupná i v anglické mutaci. Nechybí systémová katalogizace přiřazující choreografii klíčová hesla (pro snadné vyhledávání a užívání jednak podle věkových kategorií, jednak podle odborných témat – typu choreografie a pedagogického záměru), charakteristiku, odkaz na autora, odkaz na literaturu i zařazení do mapy aktivit.

Spuštění nového webu i výpovědi jednotlivých pedagogů dokládají, že i taneční výchova se vrhla střemhlav do třetí dekády 21. století. A stejně jako internet nelikviduje literaturu ani divadlo, ani virtuální realita neznamená zánik tanečního umění. Poskytuje pouze nové nástroje a otevírá možnosti, jak je využít ve prospěch tanečního vzdělání. Celá konference, ač pořádaná v prohlubujícím se období letošního kulturního „temna“, vyzněla velmi optimisticky. Je znát, že umělci a pedagogové se zkrátka nevzdávají a síla víry v jejich poslání jim umožňuje překonat lecjaké překážky.

Psáno z konference Umění online? konané 14. listopadu 2020, https://konference.nipos.cz/2020-umeni-online/