Hon na realitu v tanečním světě

Ulov realitu! 1 - Svoboda. Foto: Anna Benháková.

Průběh workshopů Ulov realitu! se během uplynulého roku ustálil do modelu: diskuse na téma ohraničující dané setkání, jeho zpracování skupinami, které účastníci vytvoří, zpětná vazba, po níž následuje nové zadání k dalšímu zpracování a po její prezentaci vše směřuje k souhrnné reflexi konkrétního setkání. Klíč k celému průběhu stejně jako k určování témat drží lektorka Tereza Krčálová. Jeho kódování zná jen ona sama. I když jeho funkčnost je asi nepopiratelná, vhodnost využívání v současném tanci je diskutabilní. Po uběhlém roce lze z pozice jak účastníka, tak pozorovatele konstatovat, že pokud nelze garantovat velmi vyspělý nadhled všech zúčastněných, je potřeba lektorské vedení doplnit o zkušenou a individuálně vedenou psychoterapeutickou supervizi.

První setkání s tvůrčím tématem Svoboda se uskutečnilo v říjnu 2019 ještě v holešovickém prostoru Studia Alta. Došlo zde na setkání umělců a kritiků ve vzájemném tvůrčím dialogu pracujícím i s výměnou rolí. Vysoká účast se ovšem tváří v tvář obou táborů nesla v lehce napjaté atmosféře, což nechalo vzniknout množství velmi zajímavých výstupů (psaných i jevištních), ovšem pro některé to byla velmi nepříjemná ledová sprcha, ze které se už museli oklepat sami.  

Druhé setkání v únoru 2020, vzhledem ke skladbě účastníků, ponechalo vzájemný kritický dialog v běžné rovině s jasně vymezenými pravidly: kdo tvoří, už nereflektuje, a naopak. Nicméně se účastnili jak tanečníci, tak i teoretici a na druhém diváckém břehu byli kromě profesionálních kritiků nejen taneční umělci. Tento zimní víkend s tématem Zodpovědnost rozkryl dva příklady tvůrčích přístupů: intelektuálního a intuitivního. Víceméně náhodně seskupená trojice Jitka Čechová, Tereza Lenerová-Hradílková a Lucie Kocourková zaujala svým výsledkem natolik, že jí byl pod hlavičkou Pulsaru poskytnut kreativní prostor pro vytvoření reálné performance. Premiéra je plánována na jaro 2021.

Setkání v červnu 2020, těsně po uvolnění omezení souvisejících s první vlnou pandemie koronaviru, se už uskutečnilo v novém prostoru Invalidovny a neslo se v duchu nových začátků a inspirativním tématem bylo Bláznovství. To se přirozeně přetavilo do zpracování zážitků uplynulých třech měsíců v izolaci. Ještě stále silně rezonující pocity účastníci (mimo tanečníků i taneční kritička, fotograf a divadelní režisérka) vložili do několika krátkých výstupů, které byly s odstupem reflektovány tanečnicí, hercem, produkční, speciální pedagožkou a fotografkou.

Jejich následné propojení se nečekaně stalo základem pro skutečnou performanci uvedenou na konci 30. srpna 2020 v rámci 1. ročníku festivalu nezávislé kultury a komunitních aktivit RING X10 s názvem Ulovená realita. Neřízeni. Tvůrčí tým tvořili Tereza Krčálová, Honza Malík, Jitka Čechová, Dragan Dragin, Biljana Golubovič, Katarzyna Kamecka, Markéta Kuttnerová, Nikola Němcová, Zuzana Smugalová.

K její podobě, která se bezesporu stala zajímavým vyvrcholením prvního cyklu těchto setkání, se ve své písemné reflexi vyjádřila jedna z mladých divaček (Taťána Smugalová):

„Deštivé nedělní odpoledne zpříjemnila Ulovená realita kolektivu Pulsar a jejich taneční performance. Přestože byl původně zamýšlen venkovní prostor, kvůli nepřízni počasí si divák mohl podívanou užít v interiéru městské knihovny.

Koncept byl jasně nejasný. Mohlo se jednat (jak jsme se z pozdější diskuse dozvěděli) o vnitřní expresi pocitů ohledně pandemie covid-19, kdyby si však každý našel něco svého, ničemu by to nevadilo.

Performance prý původně měla být vůbec předváděna mezi náhodnými diváky venku, viděli jsme její nejsyrovější verzi, ale měli jsme snad během vypuknutí prvních koronavirusových opatření nějaký čas na přípravu? V tomto se vše dost shodovalo.

I dějová linie byla stejná jako vývoj první pandemické krize. Napřed zmatení z nového neznámého, co se tedy bude dít? Jak dlouho budeme zavřeni doma? Je dostatek roušek a dezinfekce? Prvotní strach, protože nikdo neví stoprocentně nic. Po nějakém čase už člověku začíná chybět lidský kontakt. Ven jenom s rouškou, a hlavně se ničeho nedotýkat!

A samozřejmě v tom jsme všichni spolu a moje rouška chrání tebe, tvoje zase mě.

Za mě dosti přesné vyjádření toho, co si každý prožíval po dobu několika měsíců velkého nejasného budoucna.

Po představení proběhla diskuse, která nám pomohla přiblížit proces tvoření. Například jsme se mohli dozvědět, že účelem bylo také to, aby si například taneční kritik a profesionální tanečník mohli vyzkoušet stranu toho druhého, nebo že panovaly obavy ze změny prostoru, kterou ještě zamíchalo počasí, a nakonec ani uvnitř neproběhla, ale jak jsem již uvedla, předtím, než pandemie vypukla, taky si nikdo nanečisto nezkoušel, jak to bude celé probíhat.“

I přes nepřízeň doby a velmi těsně před zahájením platnosti striktních omezení v rámci druhé vlny pandemie v říjnu 2020 započalo „Lovení reality“ další cyklus svých setkávání. Počtvrté se účastníci a tým Pulsaru opět sešli v karlínské Invalidovně ke společné práci v prostorách Alty. Jako inspirativní zdroj bylo určeno téma Drzost.

Výstupy, které z tohoto setkání vzešly, byly evidentně silnou reakcí účastníků na principy metodického vedení lektorky Terezy Krčálové, která znovu uplatnila metodu divadelní ventilace vnitřní frustrace jako zdroje performativní inspirace. Bohužel se opět potvrdilo, že bezdůvodné kumulování negativní energie pro zvýšení kreativního potenciálu není opravdu cesta, kterou by se mělo performativní umění ubírat, a využívat takto tento terapeutický potenciál by bylo vhodné pod dohledem odborníka.

Svědčila o tom i diskuse, která otevřela otázku toho, jak často pracují umělci na projektech, které je zcela neuspokojují, a jestli jsou ochotni se ozvat, zdali je fér, když styl práce choreografa je vlastně parazitováním na kreativitě performera, či jaká je míra únosnosti toho, do čeho může choreograf/režisér performera na jevišti či při zkoušce nutit. Taktéž bylo diskutováno téma, kde je hranice mezi uměním a sociálními projekty.

Účastníci, složení tentokrát pouze ze samých tanečníků z různých míst a různého věku či stadia kariéry, dali skrze vytvořené výstupy intuitivně najevo, že práce s negativní energií není tím, co by chtěli dále šířit na nic netušícího diváka nebo takovou energetickou kumulaci zanechávat bez kontroly v dnes již tak divné době. Jejich zpracování zadání se obešlo buď bez jejich fyzické přítomnosti (v jevištním prostoru zůstal ponechán mobil s videonahrávkou), či bylo aplikováno přísloví „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“, tj. vyvoláním nepříjemného stavu tomu, kdo po nich tento stav vyžadoval.

Vzhledem k uzavřenosti celého workshopu z důvodů omezeného počtu osob ve společných prostorách na 10, tj. bez vnějších diváků a pouze s interními pozorovateli, vše nakonec vyvrcholilo v pozitivním duchu. V závěrečné reflexi účastníci opět ocenili především možnost vzájemného setkání a spolupráce mezi sebou a kvitovali i zkušenost, kterou jim přinesla nutnost vytvoření drzé akce tváří v tvář známému divákovi.

Příští Ulov realitu! je plánováno na květen 2021 a jeho inspirativním tématem je Smrt.