Gala v dlouhém maratonu

Při slavnostní příležitosti dalších oslav 70. výročí Taneční konzervatoře hl. m. Prahy hovořil její ředitel Jaroslav Slavický o výjimečné události. Připomněl datum založení a podpisu zakládacího dekretu 11. října 1945 a ocenil možnost hrát na velké scéně Státní opery. Důležité poslání měli pedagogové a umělci, kteří kolem zakladatele tanečního oddělení při Státní konzervatoři Jana Reimosera prosadili obsáhlé odborné studium nejen tanečních disciplín, ale i studium humanitního typu s ukončením maturity a absolutoriem. Tehdy se jednalo o pětileté studium.

20. 10. 2015 reportáže

Gala Taneční konzervatoře hl. města Prahy.

Autor Marcela Benoniová

Tuto skutečnost vyzdvihl Jaroslav Slavický zvlášť významně: přes mnohé překážky a ekonomická, názorová i politická úskalí se stále snaží i další generace toto vzdělání a možnost vzdělávání udržet jako „dar“, jejž jsme získali a za který jsme nadále odpovědni. Připomněl také smutnou událost, úmrtí tanečníka, sólisty baletu ND, pedagoga a vynikajícího člověka Miroslava Hajna (zemřel 28. září 2015). Celý večer byl věnován památce předčasně zemřelého kolegy.

Tři a půl hodiny dlouhý maraton Gala opět překypoval množstvím baletních, moderních výstupů i lidových tanců. V první části večera vystoupili studenti v rozmanitém baletním kaleidoskopu napříč všemi ročníky. Taneční ukázky a klasické variace byly odlišné od Gala večera uspořádaného 30. září 2015 na Nové scéně Národního divadla v Praze.

Nejuceleněji působilo – i nejlépe provedené bylo – Pas de trois z baletu Korzár (hudba Ludwig Minkus) v nastudování Hany Vláčilové, v interpretaci tří dívek z 8. ročníku – Anny Vágnerové, Lucie Hrzalové a Anny Novotné. Klasická symfonie na hudbu Sergeje Prokofjeva v originální, nové choreografii Jiřího Horáka měla premiéru teprve nedávno (v červnu na Absolventském představení ve Stavovském divadle). Choreografie je strukturálně dobře postavená, ctí hudební stavbu a snaží se vycházet z možností mladých studentů. Studenti z 6., 7. a 8. ročníku tančili s energickým nasazením. Bylo však jasné, že tanečníci nejsou zvyklí být na tak velké scéně. Na rozlehlém jevišti byli trochu ztraceni, ale sledovali se a koncentrovaně se snažili naplnit taneční kroky a fráze. Určitě by si zasloužili reprízu ve scénickém prostoru, který potřebuje větší pohybovou dynamiku.

Bohemia Balet a sólisté ND Praha

V druhé části programu se odehrávalo samostatné představení tanečníků Bohemia Baletu, sólistů Národního divadla a hostů – dřívějších absolventů.

Pas de deux z Plamenů Paříže (hudba Boris Asafjev) v interpretaci sympatických Flávii Harady a Gaetana Piresa vystřídali sólisté Národní opery z Kyjeva, skvělá primabalerína Tatiana Holiakova spolu s lyrickým Janem Váňou. Jejich pas de deux z druhého jednání Giselle bylo zážitkem večera. V duetu z Dona Quijota zazářili Ondřej Vinklát, dnes již první sólista baletu Národního divadla, spolu s Alinou Nanu. A vidět Alinu Nanu v Kitri je vždy velká radost.

Šeherezáda je u nás málo dávaný titul. Takže si mnozí diváci připomněli neotřelost původní choreografie Michaila Fokina a nádhernou hudbu Rimského-Korsakova. Určitě i pro sólisty ze Státní opery v Mnichově Lukáše Slavického a Radku Příhodovou bylo příjemné zatančit si „zlatou éru“ Ruských baletů.

V závěru se představila dueta ze současného repertoáru, a sice Ne me quitte pas, šanson Jacquesa Brela ze Zuskova baletu Sólo pro tři. Spolu si zatančili Monika Hejduková a Jiří Kodym. Nikola Márová a Michal Štípa excelovali ve Forsythově In the Middle na hudbu Thoma Willemse. Všichni jsou sólisté Národního divadla.

Moderna a lidovky

V poslední části se diváci přesunuli zpět do studijního programu zaměřeného také na modernu a lidové tance.

Nejzajímavější skladbou z „moderny“ byl Čas houslí pro studenty 5. ročníku v choreografii Lucie Šimůnkové. A také fascinující klavírní skladba V mlhách Leoše Janáčka (1. věta) připomene rané období Petra Zusky. Jeho krásnou choreografii zatančily moc pěkně dívky z Bohemia Baletu Tereza Szentpéteryová a Ayano Nagamori.

Lidovou část nastudovala Eva Ornstová a Magda Kaprasová a veselé i drsné Valašské hry v choreografii Vladimíra Vostřeze připravil Ivan Muchka. Klukům a chlapům jsou tyto valašské obyčeje blízké. Jejich věčné štajgrování, vytahování vedou stále k bitkám a přetahování. Měli divácký úspěch. Jen je škoda, že bylo patrné, že studentům po dlouhém večeru ubývalo sil. Na docela náročnou akrobacii a chlapskou partneřinu jim nezbyly síly a moc přesní nebyli. Stejně tak jako kolektiv 6., 7. a 8. ročníku ve Dvořákově Furiantovi (v choreografii Kateřiny Dedkové) neměl patřičnou jiskru ani energii. Možná kdyby předváděného programu bylo méně, získaly by výkony na kvalitě.

Psáno z představení 11. října 2015, Státní opera ND.

Slavnostní Gala večer k 70. výročí založení Taneční konzervatoře hl. m. Prahy a 10. výročí založení Bohemia Baletu 11. října 2015, Státní opera ND, Praha