Gala v dlouhém maratonu

Při slavnostní příležitosti dalších oslav 70. výročí Taneční konzervatoře hl. m. Prahy hovořil její ředitel Jaroslav Slavický o výjimečné události. Připomněl datum založení a podpisu zakládacího dekretu 11. října 1945 a ocenil možnost hrát na velké scéně Státní opery. Důležité poslání měli pedagogové a umělci, kteří kolem zakladatele tanečního oddělení při Státní konzervatoři Jana Reimosera prosadili obsáhlé odborné studium nejen tanečních disciplín, ale i studium humanitního typu s ukončením maturity a absolutoriem. Tehdy se jednalo o pětileté studium. 

Gala Taneční konzervatoře hl. města Prahy.

Gala Taneční konzervatoře hl. města Prahy.

Tuto skutečnost vyzdvihl Jaroslav Slavický zvlášť významně: přes mnohé překážky a ekonomická, názorová i politická úskalí se stále snaží i další generace toto vzdělání a možnost vzdělávání udržet jako „dar“, jejž jsme získali a za který jsme nadále odpovědni. Připomněl také smutnou událost, úmrtí tanečníka, sólisty baletu ND, pedagoga a vynikajícího člověka Miroslava Hajna (zemřel 28. září 2015). Celý večer byl věnován památce předčasně zemřelého kolegy.

Tři a půl hodiny dlouhý maraton Gala opět překypoval množstvím baletních, moderních výstupů i lidových tanců. V první části večera vystoupili studenti v rozmanitém baletním kaleidoskopu napříč všemi ročníky. Taneční ukázky a klasické variace byly odlišné od Gala večera uspořádaného 30. září 2015 na Nové scéně Národního divadla v Praze.

Nejuceleněji působilo – i nejlépe provedené bylo – Pas de trois z baletu Korzár (hudba Ludwig Minkus) v nastudování Hany Vláčilové, v interpretaci tří dívek z 8. ročníku – Anny Vágnerové, Lucie Hrzalové a Anny Novotné. Klasická symfonie na hudbu Sergeje Prokofjeva v originální, nové choreografii Jiřího Horáka měla premiéru teprve nedávno (v červnu na Absolventském představení ve Stavovském divadle). Choreografie je strukturálně dobře postavená, ctí hudební stavbu a snaží se vycházet z možností mladých studentů. Studenti z 6., 7. a 8. ročníku tančili s energickým nasazením. Bylo však jasné, že tanečníci nejsou zvyklí být na tak velké scéně. Na rozlehlém jevišti byli trochu ztraceni, ale sledovali se a koncentrovaně se snažili naplnit taneční kroky a fráze. Určitě by si zasloužili reprízu ve scénickém prostoru, který potřebuje větší pohybovou dynamiku.

Jan Váňa v Giselle. Foto: Archiv J.V..

Bohemia Balet a sólisté ND Praha

V druhé části programu se odehrávalo samostatné představení tanečníků Bohemia Baletu, sólistů Národního divadla a hostů – dřívějších absolventů.

Pas de deux z Plamenů Paříže (hudba Boris Asafjev) v interpretaci sympatických Flávii Harady a Gaetana Piresa vystřídali sólisté Národní opery z Kyjeva, skvělá primabalerína Tatiana Holiakova spolu s lyrickým Janem Váňou. Jejich pas de deux z druhého jednání Giselle bylo zážitkem večera. V duetu z Dona Quijota zazářili Ondřej Vinklát, dnes již první sólista baletu Národního divadla, spolu s Alinou Nanu. A vidět Alinu Nanu v Kitri je vždy velká radost.

Šeherezáda je u nás málo dávaný titul. Takže si mnozí diváci připomněli neotřelost původní choreografie Michaila Fokina a nádhernou hudbu Rimského-Korsakova. Určitě i pro sólisty ze Státní opery v Mnichově Lukáše Slavického a Radku Příhodovou bylo příjemné zatančit si „zlatou éru“ Ruských baletů.

V závěru se představila dueta ze současného repertoáru, a sice Ne me quitte pas, šanson Jacquesa Brela ze Zuskova baletu Sólo pro tři. Spolu si zatančili Monika Hejduková a Jiří Kodym. Nikola Márová a Michal Štípa excelovali ve Forsythově In the Middle na hudbu Thoma Willemse. Všichni jsou sólisté Národního divadla.

Moderna a lidovky

V poslední části se diváci přesunuli zpět do studijního programu zaměřeného také na modernu a lidové tance.

Nejzajímavější skladbou z „moderny“ byl Čas houslí pro studenty 5. ročníku v choreografii Lucie Šimůnkové. A také fascinující klavírní skladba V mlhách Leoše Janáčka (1. věta) připomene rané období Petra Zusky. Jeho krásnou choreografii zatančily moc pěkně dívky z Bohemia Baletu Tereza Szentpéteryová a Ayano Nagamori.

Lidovou část nastudovala Eva Ornstová a Magda Kaprasová a veselé i drsné Valašské hry v choreografii Vladimíra Vostřeze připravil Ivan Muchka. Klukům a chlapům jsou tyto valašské obyčeje blízké. Jejich věčné štajgrování, vytahování vedou stále k bitkám a přetahování. Měli divácký úspěch. Jen je škoda, že bylo patrné, že studentům po dlouhém večeru ubývalo sil. Na docela náročnou akrobacii a chlapskou partneřinu jim nezbyly síly a moc přesní nebyli. Stejně tak jako kolektiv 6., 7. a 8. ročníku ve Dvořákově Furiantovi (v choreografii Kateřiny Dedkové) neměl patřičnou jiskru ani energii. Možná kdyby předváděného programu bylo méně, získaly by výkony na kvalitě.

Psáno z představení 11. října 2015, Státní opera ND.

Slavnostní Gala večer k 70. výročí založení Taneční konzervatoře hl. m. Prahy a 10. výročí založení Bohemia Baletu 11. října 2015, Státní opera ND, Praha

Témata článku

Hana VláčilováJaroslav SlavickýJiří HorákKateřina DedkováLucie ŠimůnkováPetr ZuskaVladimír VostřezWilliam Forsythe

Balet Národního divadlaBohemia BaletNárodní opera KyjevStátní opera MnichovTaneční konzervatoř hl. m. Prahy

Státní opera

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: