Festival Za dveřmi – Po všech stránkách pestrá pouliční show

V.O.S.A. Theatre - Mezi světy - První krok. Foto Anna Šolcová.

Autor Tereza Blažková

Prostranství mezi halami 24 a 25 Holešovické tržnice, které v mém dětství sloužilo jako zeleninový trh, se stále častěji stává dějištěm kulturních akcí. Nejinak tomu bylo i uprostřed července, kdy se prostor o rozloze trochu užšího fotbalového hřiště již podruhé proměnil v hlavní open air scénu festivalu Za dveřmi. Tento prostor se ukázal praxí jako vhodně zvolený. Jednak zde bylo možné v době probíhajícího vystoupení chystat ta následující, a jednak se sem pohodlně vešly workshopy, šapitó baru Alotrium s příjemným posezením, stánky s kávou a občerstvením, zázemí účinkujících, hygienické zařízení i festivalový infostánek, a to vše tak, aby se činnosti vzájemně nerušily, ale doplňovaly. Vedle nabídky drobného festivalového merche poskytoval infostánek u vstupu také rezervace na představení, která to z kapacitních důvodů vyžadovala. Na Mariánském náměstí se kromě víkendového loutkového průvodu odehrála jen čtyři představení a prostor rozhodně nebyl divácky tak přívětivý jako v tržnici, ovšem nalákal také náhodné kolemjdoucí a turisty. Zato na dvorku holešovického Holportu, který byl využit jako hlediště pro projekt Komín, se diváci cítili jako v pokojíčku. V prvních dnech se festival potýkal vedle vysokých teplot také s častými přeháňkami, od víkendu však již bylo počasí stálejší s příjemnějšími teplotami pod 30 °C. Program obsáhl humorná, veselá a lehká témata, která byla doplněna těmi palčivými současnými, politickými, historickými a vybízejícími k zamyšlení. Vyjadřovacími prostředky byla vedle akrobacie (vzdušné, balanční, ohňové, světelné, s rekvizitami i bez nich), živé hudby, tance, verbálního i nonverbálního divadla také pantomima, storytelling, loutkohra či dokonce dokument.

České stálice i nové projekty

Mezi tuzemskou špičku, která se festivalu účastní pravidelně, patří nepochybně Bratři v tricku. Sympatičtí pánové Adam Jarchovský a Václav Jelínek vystoupili s již ověřenými kusy. Hra o trůn, perfektně zvládnutá performance, jak ovšem také jinak u oblíbeného dua, se odehrála v neděli během rodinného dne. Jednotlivé gagy, ale i celá pohádka o záchraně toaletového království Smradimíra II., sklízely úspěch jak u dětí, tak u dospělých. Pobavilo snoubení klasické hudby s tanečně-akrobaticko-žonglérskými výstupy s toaletními papíry, záchodovými prkýnky i situační humor během plnění úkolů při záchraně království, ucpané toalety, při debatách loutky Smradimíra s pány zachránci. Nápady dua se zdají opravdu bezednou studnicí. Z novějších představení byli odehráni dynamičtí Pošťáci, kde si diváci užili akrobatickou rozvážku balíků na tandemovém kole, nahlédli do fungování pošty, to vše doprovázeno žonglérskými kreacemi a humornými interaktivními scénkami elegantních poštovních doručovatelů. 

Hned dva večery festivalu patřily v tržnici další stálici na poli pouličního divadla, uskupení V.O.S.A. Theatre a jejich fantazijní show Mezi světy: První krok, která minulý ročník festivalu otevírala a letos uzavírala. Ladná, perfektně propracovaná vzdušná akrobacie prováděná na točící se centrální konstrukci za doprovodu magické hudby, působivého světelného designu a obřích svítících modelů planet navozovala magickou atmosféru a snovou představu vznášení se ve vesmíru. Ani trio Holektiv není na festivalu nováčkem. Dámy tentokrát obecenstvo zavedly do doby počátků aviatiky s představením Letkyně. Odhodlané mladé dámy podstupují letecký výcvik a sestavují konstrukci aeroplánu, přičemž i s jeho pomocí předvádějí silově a balančně složité kousky s lehkostí a elegancí sobě vlastní. Tančí i hrají – to především výrazy svých tváří. Také diváci jsou součástí plánu, například když si jedna z dam vyhlédne z publika gentlemana na taneček na rozloučenou před svým odletem. 

Půvabní Blackout Paradox vystoupili s inscenací Nomadic, která kombinuje pohybové divadlo s tancem a působivými efekty rekvizit. Do detailu propracované kostýmy a velké prapory a pruhy textilie, které se vzdouvaly ve větru kolemjdoucí bouřky, navozovaly atmosféru vyprahlé pouště, stejně jako aktéři pohybem i výrazy sugestivně ztvárňovali úděl skupiny nomádů na poušti, jejich každodenní život, kočování, boje i honbu za zdrojem vody. Na festival se také s inscenací Létací sen č. 311 vrací soubor AirGym Art Company. Prostřednictvím poctivé závěsné akrobacie v kombinaci s mluveným slovem se před zraky publika odehrává pátrání po ukradeném létacím snu. Jak uvádí sami autoři, detektivka si zde podává ruku s pohádkou a cirkus s bláznivou komedií. I když Vojta Stolbenkonení žádným nováčkem v oboru, na festivalu vystoupil poprvé. V jeho show Influx jako by jeho tělo a světelný oblouk tvořily jeden organismus. Strhující, pozvolna gradující světelná a později ohňová smršť doprovázena tancem, žonglováním i humorem uchvátila publikum, které zprvu nedůvěřivě pochybovalo o tvrzení performera, že silou své mysli zapálí svíčku. Novinkou na festivalu byl též projekt Silent uskupení Temporary Collective, kterého se může zúčastnit jen kolem třiceti osob podle počtu k účasti nutných sluchátek. Ta se mi rezervovat nepodařilo a jako pozorovatel z venku jsem sledovala tichou skupinu lidí, kteří běhali, chvíli hleděli jeden na druhého nebo hýbali nějakým způsobem končetinami. Účastníci spoluutváří představení, které je založeno především na jejich vlastním, vnitřním prožitku, které se propojují s tělesností. Následují instrukce hlasů, které je vedou do jejich vnitřního světa, ale nabádají je také k různým fyzickým aktivitám. Představení dokázala, že pouliční divadlo není v žádném případně pro diváky pasivní zkušeností, naopak jsou různými kreativními formami zapojeni do děje nebo jeho směřování dokonce spoluutvářejí. Někdy je zábava kolektivní a srozumitelná všem, jindy je vyznění projektů individuální a intimní.

0čekávané zahraniční soubory

Rozmanitost byla pro letošní ročník festivalu vskutku charakteristická, což platí i pro zahraniční soubory a jejich představení. Energický klaun Mr. Banana v podání Kanaďana Pierricka St-Pierre se během své show Banan´O´Rama, která celý festival otevírala, nenechal zaskočit lijákem. Dokonce i diváky svým entuziasmem nakazil a ti zůstali jeho cirkusové dovednosti sledovat, ba do nich byli zapojováni. Neúnavný artista předvedl svou všestrannost od žonglování přes triky s kloboukem po balancování na laně a prokázal také smysl pro humor. Diváky díky interakci s nimi přesvědčil, že motto jeho představení „I got the Power!“ platí pro každého z nás, každý má moc, jen se nesmí bát ji v sobě objevit a použít. Moc a síla byla specificky demonstrována i v další zábavné one man show, kterou představil Carlo Mô s jeho povedeným kusem YouGur. Španělský performer publikum uchvátil obsesivním nošením stále více a více kartonových krabic na svých zádech. Klaun je neposednými boxy naprosto pohlcen a nadšení z jejich štosování přenáší i na publikum, které jásá, když si může ve spadaném nákladu samo pohrát, a to i na důstojném Mariánském náměstí.

Po důkladném osušení scény a náčiní samotnými protagonisty představení Entre Nous mohla začít jejich zábavná tanečně-hudebně-akrobatická show. Charismatická argentinsko-francouzská čtveřice Cirque Entre Nous, která vyzařovala přátelské uvolnění, si velmi rychle získala srdce publika, včetně mého čtyřletého syna, který akrobatické kousky na třech čínských tyčích sledoval s němým úžasem a hlasitým smíchem reagoval na komické situace až příliš upovídaného člena souboru, a to aniž by jeho záměrně poněkud legrační angličtině rozuměl. Charaktery čtyřech protagonistů, tří pánů a jedné dámy, jsou dobře zapamatovatelné. Jsou odlišní, a přesto tvoří sehraný tým. Snad nejodvážnějším akrobatickým kouskem byl vteřinový „skluz“ artistky z vrcholu centrální tyče pár centimetrů nad zem, a to jakoby skrze těla ostatních na tyči různě zavěšených akrobatů. Tanec a hudba prostupovaly celým vystoupením v dokonalém souladu, včetně živé hudební produkce samotné čtveřice. Naprosto úchvatná a žánrově výjimečná a originální je westernová parodie Wanted belgického dua Bruital Cie, která na chvíli prostor bývalých jatek proměnila v divoký západ. Performance je založena na naprosté synchronizaci pantomimické herečky se zvukovým doprovodem jejího kolegy, který propůjčuje hlasy všem postavám a vytváří nejrůznější zvuky. Společně jsou sugestivně schopni podat barvitý příběh, kde se setkáme s bankovními loupežemi, přestřelkami, nešťastnou láskou, prostě se vším, co k opravdovému westernu patří. Díky bravurnímu provedení umělců mi v paměti okamžitě vytanula všechna westernová klišé, aniž bych kdy tento žánr příliš vyhledávala. Příběh je plný zvratů a srší nápady a vtipem, publikum jen žasne nad dokonalou souhrou dvojice. Zahraniční umělci si atmosféru festivalu užívali, byli sympatičtí a bezprostřední, aplaus jim očividně působil velkou radost a zůstávali se zájemci z řad diváků debatovat i po skončení jejich show. Ani si neumíte představit radost, jakou měl můj syn ze společné fotografie s těmi, co létají na tyčích, jak označil umělce z Cirque Entre Nous.  

Páteční večer zakončil ukrajinský Lwowski Teatr Voskresinnia s výpravným pohledem na ukrajinské dějiny skrze duchovního vůdce ukrajinského národa Tarase Ševčenka. Beze slov jsou početnou skupinou umělců předváděny výjevy z dramatické historie Ukrajinců v boji za státní nezávislost. Dobře technicky i vizuálně zvládnuté představení je pompézní, využívá velké množství různých motivů, rekvizit včetně chůd a bohatou scénu, kde nechybí ani selský vůz nebo hořící domy. Výpravnost působí poněkud přehnaně až pateticky, což ještě umocňuje v publiku až hmatatelnou úzkost a stesk vzhledem k válečné situaci v dnešní Ukrajině. Téma současné Ukrajiny se dotýkalo také představení Circus Caravana sdružení čtyřech divadel Konzorcium Icebreaking, které vzniklo pro sbližování občanů s uprchlíky z Ukrajiny. Představení o členech prchající cirkusové rodiny v hereckých epizodách s cirkusovými kusy vypráví jejich nové osudy coby uprchlíků v cizí zemi a popisují komplikované mezilidské vztahy s tím spojené. Inscenace vyzývá k dialogu, přijetí a toleranci, v mnoha ohledech ale působí přehnaně černobíle. Je také poměrně dlouhá a jaksi obsahově i výrazově „upovídaná“ oproti jiným dynamickým kusům, ze kterých nespustíte ani na okamžik zrak, a působí též poněkud nesourodě. To však neubírá tématu ani na závažnosti, ani na obdivu slovenskému ansámblu Nepravidelného Divadla, že se toto téma v tak široké spolupráci rozhodli zpracovat.   

Víkendové speciály

Sobotní loutkový den do tržnice již od rána lákal rodiny s dětmi na rozmanitý program, jehož ústředním programem byly loutky v nejrůznějších podobách. Dopoledne měli návštěvníci možnost si sehrát vlastní loutkové divadlo na loutkovém hřišti neboli Loutkovišti divadla Waxwing Theatre, které sestávalo z pěti dřevěných divadélek s pohyblivými kulisami a sadami roztodivných loutek. K výrobě masky podle vlastních představ zval workshop Eriky Čičmanové, zatímco artisti z Long Vehicle Circus předváděli chůzi na chůdách a nabízeli vyzkoušení návštěvníkům. Prostranstvím se pohybovaly obživlé velké loutky skutečných i fantastických zvířat, andělů a jiných bytostí z dílny Josefa Koblice a Martiny Koblic Walterové, projektu La Bulba a také ansámblu V.O.S.A., které se za nadšeného zájmu návštěvníků Prahy později vydaly na průvod z Mariánského náměstí na Staroměstské. Loutková nádhera byla zakončena večerním rejem rozsvícených loutek zpět v Holešovické tržnici. Čest neúnavným loutkonošům! Během nedělního rodinného dne vystoupily také děti, které prezentovaly výsledek příměstského tábora Transformers, kde pod vedením umělců z mezinárodních souborů Collectif and then a Cie Pieds Perchés a CIRQUEONu vyráběly za pomoci nejrůznějších nástrojů i sváření transformera-robota v nadživotní velikosti, kterého pomocí kladek a protiváh dovedly rozpohybovat v disko rytmu. S vedoucími umělci si děti z obecenstva mohly posléze vyzkoušet závěsnou akrobacii, což s nadšením kvitoval i můj syn. Během obou víkendových dnů snad nepřetržitě vyráběl s neúnavným důvtipem zmrzlinové speciality poněkud hyperaktivní zmrzlinář Viktor Hlúpik, který zapojoval malé diváky do svého čarování s příchutěmi i kulinářskými technikami, přičemž nepřetržitě vyprávěl příběhy, komentoval situace a pořád se na všechny smál.

Světová premiéra projektu Komín

Hned dvě premiéry nové dokumentární pohybové performance o komínech a s komínem se odehrály v pondělí na dvoře holešovického Holportu. Diváci byli usazeni do plážových lehátek, aby měli dobrý výhled na komín, který tvoří dominantu prostoru, a nasadili si sluchátka. Ta bylo možné rezervovat v infostánku v předchozích dnech, což se mi poštěstilo, a já si tak mohla užít performanci Komín Elišky Brtnické bez omezení. Jedná se o zcela unikátní spojení mluveného dokumentu s akrobacií, dovoluji si soudit, že tohoto druhu dosud nevídanou. Dozvídáme se o společnosti komínářů, o výstavbě komínů coby symbolů industriální éry, o jejich architektuře, rozměrech a jiných technických údajích až po jejich krajinotvornou a symbolickou funkci jako orientačních bodů v prostoru, ale také o jejich demolicích nebo znovuobjevování jejich krásy, ochraně a reutilizaci. Během poslouchání se před zraky publika tři artistky vydaly na vrchol komína, z čehož mne na moment přepadla závrať. Ta však ustoupila v momentu, kdy již lanem jištěné akrobatky prostřednictvím kouzelné a nápadité choreografie slaňovaly opět dolů. Dámy tančily kolem komína, snově se vznášely okolo něj, jako by pro ně neplatila zemská přitažlivost. Potenciál výrazného vertikálního prvku, kterým komín bezpochyby je, byl využit na maximum. Pokud jsem na chvíli sundala sluchátka, na dvorku vládlo hrobové ticho a napětí, což platilo i pro diváky bez sluchátek. Následoval dlouhý aplaus. Kromě vlastního zážitku si člověk z představení odnesl spoustu informací a komíny v městském prostoru bude propříště vnímat intenzivněji s úctou k převrstvené historii.  

Návštěvnost byla velká, ale příjemná, což je zásluha také dobré práce organizačního týmu. Kdyby se však akce konala během školního roku, lidi by se do tržnice určitě nevešli. Rodinám, které uvízly v půlce července v Praze, mohou ty na prázdninách festival jen závidět. Šestnáctý ročník festivalu Za dveřmi se vydařil a nezbývá než se těšit na další, a snad také jeho zimní edici.

Psáno z festivalu Za dveřmi 10.–16. července 2024, Holešovická tržnice, Mariánské náměstí, Holport.