Festival Nové generace s mnoha hosty a bonbonkem na konec

Lux Aeterna (K. Jabůrková, Š. Klus, J. Kohout, J. Kolpek, A. Kroupová, N. Němcová, B. Ptáčková). Foto: Michal Hančovský

Po této prezentaci se dění přesunulo do divadla Inspirace, kde večer pokračoval setkáním diváků a autorů tentokrát již v neformálním duchu za doprovodu šansonové hudby plzeňské kapely Annešanté.

Hosté z Polska

Následující večer se odehrál v prostorách Divadla Disk. Patřil z větší části čtveřici polských zahraničních hostů, kteří se představili v krátkých a rozmanitých choreografiích. První I‘d rather... vytvořila Anna Obszańska (studentka polské školy Akademia Sztuk Teatralnych v Krakowě) ve spolupráci s Jackem Gallagherem. Jejich uměleckou vizi interpretovala Karolina Kardasz.

Projekt DODO pak vznikl jako výsledek letošního workshopu s Patricií van Deutekom. Spolu se Sebastianem Wiertelakem se prezentovali současně v roli choreografa i interpreta. Karolina Kardasz vytvořila opus s mnohoznačným názvem Work in.... Trio polských hostů uzavřela Zuzanna Żylińska se Sebastianem Wiertelakem ve společné choreografii pojmenované Yes, I‘ve got big....

Poté se dění vrátilo do domácích rukou Ateliéru fyzického divadla a multimedií JAMU, který se ve svém pojetí snaží o syntézu divadla a herectví s využitím multimediálních prostředků. Jejich půlhodinové Na jazyku vlas pak večer uzavřelo.

Tvůrci ze Slovenska a Duncan Centre

Třetí a závěrečný den festivalu patřil triptychu konzervatoř Duncan Centre, bratislavská VŠMU a HAMU. Otevřel ho mladý slovenský tvůrce Jozef Vaľo (student katedry taneční tvorby na VŠMU a zároveň člen slovenského Tanečního divadla Bralen.). V choreografii Úprimne stratený umně zužitkoval předchozí zkušenosti ze spolupráce s takovými osobnostmi, jako je Joe Alegado. Publiku přinesl pohled do nitra mladého člověka hledajícího sebe sama, kdy využil pohyb jako prostředek ventilace a vyrovnání se s emocemi. Oči pomalu přivykaly tmě, jediné bodové světlo zabíralo mužské tělo, jež se při zvyšující gradaci snažilo prostřednictvím minimalistických pohybů pohroužit samo do sebe. Celkový pocit, že jsme se ocitli uvnitř autorovy hlavy, evokovalo zprvu nevýrazné, později intenzivní vrzání proložené hlasy vyvolávající iluzi mihotajících se myšlenek, vzpomínek, vniřních běsů. Tanečník se tak ocitl v bezčasí a přerývaný pohyb odhalující samotnou podstatu „já“ jako by nebyl projevem člověka, ale zvířete. Nenacházel se tu jediný zklidňující okamžik, pohyb jakoby volal po vysvobození a každá vlna těla, pohyb hrudníku vyjadřovaly trýzeň. Výrazové prostředky Vaľo čerpal z pohybového divadla a pantomimy.

S další zajímavou choreografií na hudbu kapel Suicide a Cocteau Twins, které se řadí do proudu alternativního až temného „gothic rocku“, se představila čerstvá absolventka konzervatoře Duncan Centre Jitka Čechová. Její Frankie Teardrop, nazváno podle stejnojmenné skladby, ve svém jádru sledovala její temné poselství o muži v těžké situaci, který jako jediné řešení zvolí vysvobození skrze smrt sebe i svých drahých. Choreografie využívala především chůzi a běh, který se postupem času rozvíjel a byl prokládán výbuchy emocí – bezmocné vzlykání a agonie vzápětí vystřídal pěstní boj o život. Výrazným momentem se stalo dobře provedené dramatické taneční ztvárnění duševního boje před činem, následné střelby a útěku napříč scénou za použití rozmanitých převalů, otoček a práce s podlahou.

To nejlepší na konec

Druhým pomyslným želízkem v ohni byla Lux Aeterna od Nikol Němcové. Šlo o choreografii pro sedm tanečníků, kteří na scénu přicházeli za zvuků tajemné hudby a vynořovali se z jen pomalu řídnoucích oblak mlhy. Tyto bloudící a takřka nikdy se nezastavující postavy v dlouhých hábitech s holemi se následně formovaly a vytvářely jakési tajemné procesí, z něhož se po čase vydělila jedna z dívek (snad právě autorka), a v závěrečných chvílích došlo na volbu samotné oběti. Myslím, že zde vyvstává určitá paralela se Stravinského Svěcením jara.

Na závěr si pro diváky přichystaly choreografky Monika Částková a Helena Ratajová své nové dílo Pokoj č. F44.81. Autorky v názvu skryly malé překvapení, protože F44.81 je kód používaný v lékařství pro mnohočetnou poruchu osobnosti neboli disociativní poruchu identity. Na začátku nás uvedly do fantaskního světa prodchnutého atmosférou s nádechem bizarnosti, kde věci nedávají smysl. Pokoj byl pro obě velkým hřištěm s netušenými možnostmi, v němž meditativní hlas odpočítával vteřinu po vteřině. Performerky se proměňovaly v objekty a naopak. Předměty každodeního života – židle různých velikostí, rolička papíru, dřevěné kostky i pruh hliníkové fólie se transformovaly do umělecké instalace. Stylizovaný vybroušený pohyb tanečnic, do detailu promyšlený, v kombinaci s jeho specifickým vedením tak přinesl hravou choreografii. S ničím si neláme hlavu a možná právě proto je tolik poutavá. Můžeme se těšit na další uvedení Pokoje č. F44.81, který podle mého názoru patřil k tomu nejlepšímu z celého Festivalu Nové generace.

Festival Nové generace 2017, 24.–26. listopadu 2017.

Welcome!
Autorky: Eva Urbanová a Eva Rosemarijn Burgerhoudt

I‘d rather...
Choreografie: Anna Obszańska
Interpretace: Karolina Kardasz

DODO
Choreografie a interpretace: Sebastian Wiertelak

Work in...
Choreografie a interpretace: Karolina Kardasz

Yes I've got big...
Choreografie: Zuzanna Żylińska 

Na jazyku vlas...
Koncept: Jazmína Piktorová
Interpretace: Jazmína Piktorová, Tomáš Janypka
Scénografie: Markéta Plachá
Světelný design: Zuzana Režná

Úprimne stratený
Choreografie a interpretace: Jozef Vaľo
Hudba: Veronika Škutová

Frankie Teardrop
Námět, choreografie, kostým a interpretace: Jitka Čechová
Hudba: Suicide: Frankie Teardrop, Cocteau Twins: Ivo
Hudební spolupráce: David MacNutt
Návrh světel: Jitka Čechová, Ondřej Růžička
Umělecká konzultace: Michal Záhora

Lux Aeterna
Námět a choreografie: Nikola Němcová
Hudba: György Ligeti: Lux Aeterna, Dawn of Midi: Lo, Sinope
Návrh kostýmů: Nikola Němcová
Realizace kostýmů: Miluše Kloučková
Návrh světel: Nikola Němcová, Ondřej Růžička
Umělecká konzultace: Michal Záhora

Pokoj č. F44.81
Tvůrčí tým: Helena Ratajová, Monika Částková
Hudba: Jakub Rataj (mix)