Ensembles. Foto: Festival tanečních filmů.
Galerie DOX ve spolupráci s Festivalem tanečních filmů a Goethe-Institutem Česká republika přináší k desátému výročí od smrti Piny Bausch (1940–2009) videoinstalaci sestavenou z odkazu 46 choreografií, které za svůj profesní život umělkyně vytvořila. Její dílo zde není představeno chronologicky ani průřezově, ale jedná se o určitý umělecký tvar, který pracuje především s prvky koláže. Tuto videoinstalaci, která nese název Ensembles, vytvořili Ismaël Dia a dlouholetý spolupracovník Piny Bausch Matthias Burkert. (O umělecký odkaz choreografky pečuje Nadace Piny Bausch, která v roce 2016 představila v Gropius Bau v Berlíně výstavu Pina Bausch a Tanztheater.)
Video je promítáno z pěti projektorů, tedy na šest míst, které se průběžně rozsvěcují a zhasínají, dle potřeb celkového dojmu. Jedná se o projekci na dvě sbíhající se stěny. Dva projektory míří na kratší stěnu a další tři pomyslná plátna svírají devadesátistupňový úhel. Pokud promítají všechny projektory, jsou obě stěny zaplněny jedním dlouhým pásmem projekcí, na kterém návštěvníci galerie sledují dílo, jako by seděli přímo v divadle a vrátili se v čase.
Videoinstalace pracuje s různými druhy perspektivy, představuje Pinu jako velmi svéráznou ženu, pro kterou snad nic nebylo překážkou. Video čiší jejími nápady, originálními scénami, jimž dominují přírodní materiály, neuvěřitelně propracovaná scénografie. Ve výrazu tanečníků se objevuje radost i napětí zároveň, jako by to ani nebyla dřina. Je patrná dokonalá charakteristika postav i tématu, patrné je dlouhodobé sžívání a společné trávení i volného času celého souboru. Z určitých prostřihů vystupuje typický bauschovský cynismus a humor, ale i obrovská námaha, která se za uměleckou dokonalostí ukrývá – použití videonahrávek bylo podstatnou součástí tvůrčího procesu Piny Bausch již od samých počátků. Její práci natáčeli Rolf Borzik, Herbert Rach, Detlef Erler, Jérôme Cassou, Grigori Chakov a další.
Zajímavě zvolený koncept pěti promítacích míst, která se vzájemně doplňují, překrývají, souzní a pak utichají, zvyšuje poutavost. Divák je neustále ve střehu a čeká, odkud a co připluje. Originální a dynamický střih nabízí možnost sledovat buď jedno představení z různých úhlů, nebo druhé s jistým časovým posunem, také vybraná sóla žen/mužů z několika různých představení, anebo přehled různých typů přírodních materiálů či zvířat a práce s nimi na jevišti v průřezu celého repertoáru Tanztheateru Piny Bausch. Instalace vlastně nabízí možné perspektivy, z nichž lze dílo sledovat. Atmosféru samozřejmě dokresluje koláž hudby z jednotlivých inscenací.
Kdo dílo Piny Bausch zná, může se kochat výběrem toho nejoriginálnějšího a nejsilnějšího z choreografií jako třeba Café Müller, Nelken, Das Frühlingsoper, Ahnen, Tanzabend II, Der Fensterputzer, Vollmond. Jsou to sice již otřelé scény, k vidění v různých klipech, ale vždycky znovu překvapí, jak opravdové a geniální jsou. Zvláště, když jsou správně komponovány do jednoho celku.
A kdo dílo Piny Bausch nezná, má výhodu toho sladkého silného „poprvé“ v rámci povedené koláže velmi rozmanitého a mnohdy kontroverzního díla svérázné a talentované umělkyně.
Škoda jen, že instalace trvá tak krátce…
Pina Bausch Foundation: Videoinstalace Ensembles, 9.–20. 5. 2019, Dox – Centrum současného umění.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace