DANCE Life! – Taneční Noemova archa

DANCE Life! Foto: Art 4 People.

Úspěšná dekáda

DANCE Life! je na české taneční scéně od roku 2012 skutečně unikátní akcí a co do rozsahu i návštěvnosti může konkurovat i řadě zahraničních projektů. Potvrdil to i letošní desátý ročník, který, jak se zdá, neušel téměř žádné taneční skupině či škole v Česku a přivítal také nemálo zahraničních hostů, z nichž převážná část se na festival vrací pravidelně a směřuje k němu svou přípravu během začátku taneční sezóny. Kromě stěžejních bodů programu, jako je tradiční Gala tanečních konzervatoří, Ballet & Contemporary GALA, soutěže Czech Dance Masters nebo konkurz do londýnské Královské baletní školy vedený Dariou Klimentovou, lákal festival také na sérii workshopů s profesionálními tanečníky a lektory, soutěže v rámci jednotlivých stylů a nejrůznější krátká vystoupení během celodenního harmonogramu.

Během tří festivalových dnů toho tedy bylo k vidění, slyšení i zpracování skutečně mnoho. Zkušení návštěvníci s přehledem proplouvali mezi scénami, tanečními studii a stánky a nepřekvapily je davy na prezentacích ani na lekcích. Já jako úplný nováček, atmosférou tohoto ambiciózního projektu zcela nepolíbený, jsem však měla spoustu čerstvých dojmů, a byla by škoda se o pár z nich nepodělit.

Už na cestě k pavilonu E brněnského komplexu výstavních hal, kde se odehrávala většina festivalového programu, jsem míjela větší či menší skupinky dětí i dospělých, kteří si nesli tašky s tanečním oblečením či kostýmem, nebo ho už dokonce měli na sobě. V duchu jsem hádala, ke kterému tanečnímu stylu patří. Pomalu jsme se blížili k registraci a zpoza turniketů už se ozývala hudba i hlasitá podpora diváků z hlediště. S páskou na ruce jsem opatrně vstoupila a nechala se unášet pulsujícím festivalovým tempem.

Pestrá škála zážitků

Už od pátečního večera přes celou sobotu probíhaly paralelně tři linie zaměřené na workshopy, show a soutěže. V praxi to znamenalo, že jen pár desítek metrů od street dance battlu probíhal baletní trénink, lyrická hudba se prolínala s energickými beaty, v šatnách a relaxačních zónách se potkávali tanečníci z konzervatoří i tanečních klubů, někteří oblečení v elegantních šatech posetých flitry a jiní v neformálním tréninkovém outfitu. Na jevišti se střídal step a show dance, začátečníci sledovali profesionály na nejvyšší úrovni a naopak.

Neustálý pohyb a ruch, rozcvičování se i sdílení zážitků, fotky a videa na památku, vzájemné povzbuzování, potkávání s přáteli, trocha nervozity a hodně adrenalinu – to vše postupně směřovalo k vrcholu DANCE Life! v podobě dvou velkých sobotních gala, na kterých se během pár intenzivních hodin prolnuly programy téměř všech zúčastněných. Ty se pak opět rozdělily do několika nedělních linií, kterým vévodila například soutěž Danza LIFE! Cup 2022, soutěže v rámci Czech Dance Masters nebo už zmíněná Royal Ballet School Audition. V tom všem mi přece jen občas chyběla chvíle zastavení, možná v podobě společné diskuze nebo posezení s lektory, výměny zážitků či delšího prostoru pro networking a prolínání jednotlivých tanečních komunit.

Nicméně, když jsem na chvíli odhlédla od nabitého programu a výkonů tanečníků a tanečnic (od těch nejmladších až po ty nejzkušenější), které mimo jiné ukazovaly na vysokou úroveň a připravenost napříč styly, přemýšlela jsem, co festival podobného formátu přináší na lidské rovině. Kromě obrovské dávky motivace zejména pro mladé umělce jsou akce jako DANCE Life! skvělou příležitostí konfrontovat se s naprosto odlišnými přístupy k pohybu a taneční estetice. Ať už se námi líbí, nebo ne, rozvíjí tak toleranci, otevřenost a konečně i taneční všestrannost, která je v dnešní době nepostradatelná. Další důležitou přidanou hodnotou je možnost sdílení na všech možných rovinách, tvoření společných vzpomínek a také trochu toho času offline. Celou dobu strávenou na DANCE Life! mne provázela jedna představa, která mi ze začátku přišla úsměvná, ale ve výsledku vystihovala můj zážitek nejlépe. Viděla jsem festival jako taneční obdobu Noemovy archy – zástupci různých žánrů, úrovní a věku se na chvíli ocitli „na jedné lodi“, aby tanec ve všech možných podobách mohl existovat i v dobách, kdy mu není přáno.

Psáno z festivalu DANCE Life!, 4.–6. listopadu 2022, Výstaviště Brno.