DANCE 2XS (Time 2XS) Urbanite 2009

14. 4. 2009 reportáže

Autor Barbora Šulcová

Taneční slogany v Laterně
Z tiskové zprávy na plakátech zvoucích na taneční večer skupiny Dance 2Xs Urbanite 2009 v Laterně magice se na potencionální tance chtivé diváky hrnuly přísliby zajímavého večera. Neboť koho by nenalákal optimistický, téměř radostný popis: „Cílem projektu je přiblížit široké veřejnosti tanec jako takový, jeho možnosti a radost kterou přináší. Chceme představit spojení stylů tance od hip hopu přes house dance, locking až po jazz dance a contemporary, také projekce, zajímavé a neobvyklé kostýmy, mluvené slovo, živou hudbu.“

Běž za tím, co miluješ!
Nejnovější inscenace taneční skupiny Dance 2Xs má lehké obrysy dramaturgického rámce v podobě tematicky identického příběhu několika postav, které se ráno nezávisle na sobě vydávají na taneční konkurz. Ten je pro ně životně důležitý, neboť jak nás v závěru v osobních výpovědích utvrzují, v tanci je pro ně skryta svoboda, nezávislost, podtrhuje jejich jedinečnost a znamená pro ústřední hrdiny celý život. Tolik téma.

Jedna vteřina změní celý tvůj život!
Projekce, kterou tvůrci zvolili, mohla být zajímavou scénickou složkou, která jen podtrhne záměr několikavrtevného inscenačního stylu. Nakonec se však natočené filmové záběry omezily na popisnost cesty jednotlivých aktérů. Z filmu se stala nenápaditá složka a zbytečně se opakující záběry omezené na promítnutou cestu na konkurz. Divák sleduje, jak postavy dobíhají metro, aby dojely včas. Nicméně zasahuje osud – a to v podobě jiné osoby. Někdo jim vkročí do cesty, chce je okrást, či z jiného popudu náhody dopravní prostředek nestihnou a cesta za snem je ohrožena. To vše se s železnou pravidelností opakuje u všech postav. Představením diváky vede ještě verbálně ze záznamu mužský hlas linoucí se z reprobeden, který dovysvětluje, komentuje a opakuje průzračně čirý děj.
Sympaticky působící inscenační pokus propojit několik dramatických rovin – tanec, hudbu, řeč a film – ztroskotává na nedostatku imaginace a smyslu pro zkratku či alespoň nepatrné jevištní metafory. Propojení složek tak působí kostrbatým dojmem a inscenace tím ke své škodě dostává punc narychlo slepeného jevištního tvaru.

Taneční klipy
Hlavním očekáváním byla samozřejmě taneční rovina, neboť se soubor prezentuje jako těleso sestavené ze špičkových tanečníků ovládajících několik současných tanečních stylů. Jakoby však samotný tanec díky snaze vytvořit celistvý jevištní tvar s dramaturgickým rámcem zůstal opomenut. Taneční sekvence se omezily jen na prosté unisono pasáže, kde se sice rýsoval individuální potenciál jednotlivých tanečníků, ale kvůli choreografii koncipované jako doprovodný taneční klip byla jejich individualita potlačena.
Přitom bylo zřejmé, že řada tanečníků ovládá své tělo, někteří předvedli akrobatické prvky, byli taneční, muzikální a skrýval se v nich tvůrčí potenciál. Díky tomu, že se skupina snažila více zaměřit na formální stránku inscenace, nechtěně potlačila svoji největší a nejsilnější stránku: čistý tanec.

Jsme svobodní x chceme být jako z reklamy!
Lze také pochybovat o vážnosti a smysluplnosti sdělení inscenace v konfrontaci s výrazovými prostředky i uniformitou tanečníků. To, že si jednotliví aktéři chtějí připadat svobodní a inzerují svoji volnost právě tím, že na svých inscenovaných příbězích vyslovují, že ten, kdo jde za hlasem svého srdce (rozuměj v jejich případě tancem), je svobodný, příliš nekoresponduje s tím, že se všichni snaží být zejména módní. Jejich reklamním vzorcem jsou známé osobnosti – tedy konkrétně mainstreamový muzikanti a tanečníci. Nepřiznanou autoritou jsou vrstevníci, život ovlivňuje reklama, kde jsou stejně jako oni samí mladí usměvaví lidé, plní životní pohody a optimismu. Věnují více pozornosti samotné značce než obsahu, protože značkou se mohou pochlubit a získávají díky ní sociální zařazení a postavení. Nejde tedy ani tak o obsah, něco tancem říci, být originální, jde zejména o nápodobu toho, co právě v mainstreamu „frčí“. A to je málo. Zvlášť u lidí, kteří jsou mladí a měli by mít v sobě silnou potřebu kromě prožívané zábavy i po tvorbě, sdělování, originalitě a sebeprosazení.