Co umělečtí kritici a kritičky potřebují? Možnost dialogu

Foto: Marie Puchernova.

Autor Daniela Machová

Impulsem pro realizaci akce byla snaha přispět k aktuálně řešenému tématu zákona o statusu umělce, jenž by podle požadavků některých kulturních aktérů měl zahrnovat i ostatní pracující v kultuře, publicisty nevyjímaje.

Pozvání ke kulatému stolu bylo rozesláno šedesáti kritikům z různých uměleckých odvětví, aby byla zaručena názorová pluralita reflektující oborová specifika. Z důvodu vytíženosti na konci sezóny či začínajících dovolených se nakonec sešlo celkem dvanáct kritiček a kritiků z oblasti tance a divadla a jedna zástupkyně z Ministerstva kultury. Pestrost debaty zajistila skutečnost, že část diskutujících zároveň zastává vedoucí posty v divadelních a tanečních časopisech a platformách, takže k tématu potřeb kritiků přispěli i optikou těch, kteří jim práci zadávají. 

Ačkoli primárním cílem byla ekonomická otázka, v úvodu se řešila především motivace pisatelů, proč se o umění vyjadřují, a následně nakolik se reflexi věnují. Hlavní pohnutkou se jeví služba oboru, která zahrnuje snahu informovat veřejnost, popularizovat a poskytovat zpětnou vazbu umělcům. Verbalizace viděného spoluvytváří diskurs, uchopuje představené téma, umožňuje sdílení poznatků a zážitků. Zároveň psaná recenze, kritika jsou vnímány autory jako svébytná forma umění, kterou se sami prezentují na veřejnosti.

Někteří diskutující by byli na kritickém poli rádi aktivnější, ale nedovoluje jim to nedostatek času a jiné pracovní povinnosti, případně nedostatek příležitostí, kde své texty publikovat. Nicméně se však shodli na tom, že psaní textů je mentálně náročný proces, že počet textů, který je autor schopen napsat, má svou hranici, za jejím překročením hrozí snížená kvalita výstupů a někdy i vyhoření pisatele.

Ekonomické podmínky kritiků

Na začátku cesty za hledáním pomyslného grálu v podobě ideálního, adekvátního finančního ohodnocení za svou práci stála snaha vyčíslit, kolik hodin přibližně vyžaduje tvorba jednoho psaného obsahu. Zadání, podle kterého měli zúčastnění uvést individuální odhad, bylo obtížné. Ukázalo se, že diskutující nemají představu, kolik času běžně nad textem včetně příprav stráví. Dobu vzniku písemné reflexe totiž ovlivňuje typ zhlédnutého uměleckého díla, typ požadovaného výstupu (recenze, kritika, reportáž, delší analytický článek), ale i zkušenost autora a jeho způsob práce. Běžnou recenzi jsou autoři dle odhadů schopni vytvořit v rozsahu 3–5 hodin, někteří za 6–10 hodin. Kritiku pak v rozsahu 6–10 hodin, případně ještě delším. Na reportáž například z festivalů potřebují dle odhadu 8–10 hodin, někdo i více. Specifickou kategorií jsou pak rozsáhlejší odborné texty, které vyžadují dle náročnosti a délky od 20 do 60 hodin. 

Následným krokem bylo stanovení ideálního honoráře za dané typy textů s ohledem na strávený čas nad jeho vznikem. Diskutující opět postupovali tak, že zapisovali své individuální návrhy na papírky, aby se nemohli vzájemně ovlivnit. Analýza výsledků ukázala, že adekvátní honorář by po přepočtu nejčastěji odpovídal hodinové sazbě přibližně 500 Kč; za recenzi vzniklou v rozmezí 3–5 hodin by činil 1 500 až 2 500 Kč; za recenzi/kritiku, nad níž autor stráví více než 6 hodin, začínala představa o adekvátní odměně na 3 000 Kč. Když jsem se zeptala, jaká je reálná výše honorářů, většina zúčastněných přiznala, že nedosahuje v porovnání s právě stanoveným ideálem mnohdy ani poloviny jeho výše. Část přítomných se také v praxi setkala s tím, že za svůj text neobdržela honorář vůbec žádný, ať už proto, že se jim podmínky s redakcí nepodařilo vyjednat, či si jej dobrovolně nevyplatili, aby ušetřili náklady periodika, které vedou.

Potřebují kritici ceník práce a profesní asociaci?

Cvičení se stanovením honorářů za autorské texty mělo poukázat na to, zda by dávalo smysl v umělecké kritice uvažovat o zavedení nějakého doporučeného ceníku práce. V podobných intencích například pracovala nedávno Vize tance, která přišla s návrhem finančního ohodnocení nezávislého profesionála v tanečním oboru (dokument Oborová strategie nezávislého tanečního a pohybového umění, 2022, s. 65; dostupné online zde). Doporučení stran výše honoráře za práci kritika uvádí na svých webových stránkách například Norská asociace kritiků (dostupné zde).

Zajímalo mě nejdříve, jaká pozitiva by takový ceník mohl přinést. Z diskuse vyplynulo, že by takové opatření stanovilo spodní hranice odměn za text a usnadnilo by autorům případné vyjednávání o možnosti spolupráce s periodiky, pomohlo by budovat stavovský rámec, profesní hodnotu. Existence ceníku by také umožnila pravidelnou debatu nad jeho aktualizací v souvislosti s vývojem ekonomické situace. Výhody však u většiny diskutujících převážila negativa, která by se dala shrnout do dvou oblastí. Zaprvé do pocitu, že fixní ceník by zjednodušil, zploštil situaci a nereflektoval by řadu specifik, která s tvorbou autorského textu souvisí, například zkušenost autora, náročnost a typ inscenace, podmínky vzniku daného textu (např. cestování do regionu apod.). Druhým důvodem byla obava, že odborná periodika nemají v současnosti dostatečnou finanční podporu ve formě dotací, aby si zohlednění ceníku mohla dovolit. Hrozí, že by v případě implementace byla nucena omezit počet reflektovaných událostí, či ceník vůbec nerespektovat. Smysluplnějším nástrojem pro zlepšování pracovních podmínek kritiků a kritiček se tak většině jevila realizace oborových diskusí, při nichž by docházelo ke sdílení zkušeností a dialogům, které by motivovaly autory k nastavení vlastních hranic, ve kterých jsou ochotni pracovat.

S tím souvisí i otázka ohledně formování ucelené mezioborové asociace uměleckých kritiků, která například existuje v Norsku i Finsku a mimo jiné právě vyjednává podmínky a ceny práce publicistů. Jak se zdá i zde je s ohledem na související nutné byrokratické kroky pro většinu zúčastněných schůdnější a smysluplnější cesta formou neformálních diskusních platforem. Tak se pojďme setkávat a komunikovat.

Reportáž je psána z kulatého stolu na téma potřeb umělecké kritiky, který proběhl 21. června 2023 v rámci projektu Zaostřeno na tanec díky podpoře hl. m. Prahy.