Enola (Eliška Brtnická). Foto: Miloš Šálek.
Jak spolu i sám se sebou vydržet?
V letošní české festivalové dramaturgii byly výrazně zastoupeny dvojice, nad smíšenými (Cink Cink Cirk & Feel the Universe) a čistě ženskými (Cie des Pieds Perchés, Divadlo Kufr) převažovaly mužské (Losers Cirque Company, Bratři v tricku, Squadra Sua, GNAT).
Zatímco work-in-progress Jana Jiráka a Zuzany Drábové pod názvem Cink the Universe rozpačitě tápal téměř ve všech ohledech, pak Stéphanie N´Duhirahe a Morgane Widmer v pouliční verzi komedie o sociálních sítích Mezi řečí diváky aspoň pobavily. Ať už šlo o náhodu či plán, mužské duety nezklamaly. Ukázaly široký záběr výrazových prostředků, k tomu nezřídka černý humor a do třetice jasné téma. Na mysl se vtírala otázka společná všem: Jak spolu, nebo dokonce sám se sebou vydržet?
Z repertoáru „Lůzrů“ je Ego dosud nejkomornějším dílem. Cirkusový duet se zaměřil na poměřování sil zralého muže a mladého souputníka. Akrobaté Petr Horníček a Jindřich Panský za maximální podpory zvuku, živé hudby a promyšlené světelné kompozice sváděli boje o svoje místo na výsluní. Soupeřili například v pozemní akrobacii, bojovém umění, či uvězněni v zorbingových koulích, na strapsech, anebo v botách na podpatcích. Kvalitní artistické výkony vyšperkovala nádherně vyšponovaná marnivost, sebestřednost a ješitnost. Za to absurdní fyzická hra Absolutely Roberta Janče a Romana Horáka, jíž za základ posloužil motiv čekání na velký kšeft, podtrhla nutnost vydržet spolu za každou cenu. Oba klauni za všech okolností udrželi skvělé tempo, výborné načasování gagů a výraz. Pohybová groteska o dvou zatracených kumpánech svou poetikou připomínala desítky let staré filmové snímky.
Svět podivných existencí doplnili v poslední festivalový den dva bratři z mytické náhorní plošiny Goršek. Mladý soubor GNAT si za prostředek sdělení zvolil celoobličejové masky ze dřeva. Smyšlená legenda o zasypané vesnici na trojmezí zkoumala pocity plynoucí z dlouhodobé izolace a touhy po blízkosti, předem odsouzené svou směšností vniveč. Goršek je zajímavým studentským experimentem, kdy se do popředí dostala, nelehká a u nás méně častá, pantomima s maskou. Šimon Pliska a Andrej Lyga sice hráli s vysokým nasazením, ale jako by celku ten den chyběl „šmrnc“ a spád. O mnoho svižněji vyzněla jejich odpolední pouliční skica v maskách Smetáček a syn, klaunská miniatura o rodinné úklidové firmě.
Bratři v tricku oslavili desetiletí
Jedním z vrcholů českého programu byl zábavný galavečer Sezóna X. Uznávaná žonglérská dvojice, mistři pouličního divadla a situační komiky slavili ve zcela zaplněném sále divadla UFFO deset let vzájemné spolupráce. Navíc Bratři jsou spjati s festivalem Cirk-UFF od jeho počátků. V Trutnově uvedli premiéry inscenací Prasečí cirkus a později Běžkařskou odyseu, odehráli zde všechny své tituly od Malířů po Lov. Adam Jarchovský a Václav Jelínek pojali oslavu jako inventuru vlastní tvorby. Každý výstup se vztahoval k jednomu titulu a k vtipné interakci s diváky vždy posloužila záminka, že je nutné nahrazovat chybějící spoluhráče. Přítrž náhodným alternacím učinil až vstup jejich kolegyně Karolíny Křížkové, která kladně zareagovala na výzvu o hledání laně. Toto poslední číslo poukázalo na fakt, že Bratři v tricku jsou nejen netradičními manipulátory předmětů, ale i pohotovými partnery pro pozemní akrobacii.
Superhrdinové a ti druzí
První dva večery patřily souboru Cirk La Putyka, respektive inscenaci ADHD režiséra Rosti Nováka ml., jenž se na základě vlastní zkušenosti ponořil do světa specifické hyperkinetické poruchy. Diagnóza jako by zde byla předností, nikoliv vadou charakteru, nýbrž darem pro překonání průměrnosti. Nuance společensky postupně detabuizované poruchy citlivě vykreslovaly specifika jednotlivých disciplín.
Nápadité žonglování s písmeny poukázalo na dyslexii, riskantní choreografie na kolečkových bruslích vnesla potřebu neustálého pokušení, vznětlivost a potřebu adrenalinu. Naopak na nutnost zajištění pocitu bezpečí a na časté poruchy usínání se zaměřil výstup spojený s čínskou tyčí. Mezinárodní tým odvedl špičkové výkony, i když se mohlo zdát, že představení chvílemi zadrhává. Na závěr však na kruhovém pódiu stálo osm hrdinů, kteří se museli spolehnout na sebe navzájem a našli rovnováhu.
Jedinou one woman show na festivalu byla Enola Elišky Brtnické, která do vyprahlého šapitó vnesla téma traumatu ze svržení bomby na Hirošimu. Síla inscenace, v níž se protagonistka noří do vzpomínek a následků tragédie, spočívala v působivém vizuálním pojetí a vzdušné akrobacii.
Festival Cirk-UFF trval pět dnů, pozval desítky umělců, kterým aplaudovaly stovky diváků. A to je jedním z jeho zásadních vkladů pro tuzemský nový cirkus, že umí vytvořit opravdu přátelskou, vstřícnou atmosféru – platformu pro setkávání domácích a zahraničních umělců a pro diváky pocit, že jsou všemu nablízku, že umění je nadosah.
Psáno z představení v rámci festivalu Cirk-UFF, 29. května – 2. června 2019, Trutnov.
Ego
Hrají: Jindřich Panský, Petr Horníček
Choreografie: Radim Vizváry
Režie: Daniel Špinar
Hudba: Igor Ochepovsky
Animace: Amar Mulabegovič
Kostýmy: Petra Vlachynská
Světelný design: Michael Bláha, Amar Mulabegovič
Premiéra: 24. 11. 2018
Absolutely
Námět, režie, hrají: Robert Janč, Roman Horák
Hudba: Jan Šikl
Kostýmy: Jana Machalíková
Premiéra: 6. 12. 2018
Goršek
Režie: William Valerián
Koncept a interpretace: Šimon Pliska a Andrej Lyga
Hudba: William Valerián
Masky: Rufina Bazlová, Viktorie Drdová
Premiéra: 20. 3. 2019
Sezóna X
Hrají: Adam Jarchovský, Václav Jelínek
Světlo: Ondřej Kyncl
Produkce: Michaela Holbíková
Premiéra: 1. 6. 2019
ADHD
Námět a režie: Rostislav Novák ml.
Hrají: Risto Sakari Männistö, Carlos Landaeta Meneses, Emile Pineault, Mireia Piňol Martínez, Vincent Bruyninckx, Jonas Garrido Verwerft, Mauricio Rafael Cugat, Sandra Pericou-Habaillou
Světelný design: Ondřej Kyncl
Premiéra: 21. 10. 2018
Enola
Koncept, choreografie, interpretace: Eliška Brtnická
Hudba: Stanislav Abrahám
Režijní spolupráce: Minh Hieu Nguyen
Pohybová spolupráce: Jana Vrána, Ilona Jäntti
Scénografie: Yumi Hayashi
Světelný design: Karel Šimek
Produkce: Dagmar Bednáriková
Premiéra: 9. 2. 2016
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?