Absolventský koncert Tanečního centra Praha ve Stavovském divadle

Foto: archiv TCP.

Autor Natálie Erbesová

Absolventský večer zahájily klasické variace studentů od pátého do osmého ročníku, které nebyly provedeny s patřičnou jistotou, vyzněly velmi rozpačitě a po technické stránce neobstály. Choreografií Zimní nálada pak program postupně přešel do neoklasického stylu. Studentům šestého až osmého ročníku velmi sedla jazzová kompozice Evy Plockové If It Hadn’t Been for Love, ve které se střídaly dvě skupinky tanečníků. Často se pracovalo se slovem, kdy pohyby studentů reagovaly na text písně nebo mluvené slovo. No Man’s Land, expresivní choreografický fragment z dílny Šimona Kubáně, zaujal výraznými gesty a soudržností skupiny pohybující se z velké části zády k divákům. V rytmu kubánské hudby Eliadese Ochoy a v choreografii Evy Plockové se roztančili posluchači šestého až osmého ročníku. Tanec na ticho si mladí adepti vyzkoušeli pod vedením Samuela Delvauxe, konkrétně v jeho díle Finding Hopes. Studenti v této choreografii museli citlivě vnímat jeden druhého, a sladit tak tep celé skupiny. Po přestávce čekala na diváky ukázka z Kouzelné flétny Attily Egerháziho, který vytvořil celovečerní verzi tohoto díla v roce 2013. Concerto Pétera Rovóa akcentovalo opakující se pózy tanečníků v prostoru. Aby se na jevišti mohlo připravit závěrečné číslo, odehrávala se předposlední choreografie Pizzicato Pavly Königsmarkové před oponou na forbíně. V Curtain Up na hudbu Charlese Gounoda pracoval Egerházi s komickými prvky, které vycházely ze vztahů mezi tanečníky. Groteskní situace pomohla rozehrávat také menší opona umístěná v pozadí jeviště.

Celkem bylo uvedeno devatenáct choreografií. Až na úvodní klasické variace nebyly v kompozicích vycházejících z moderních technik uvedeny čistě sólové kusy nebo duety. Tanec jednotlivce nebo dvojice se nejčastěji uplatňoval uvnitř konkrétní skupinové choreografie, v jejímž rámci se často pracovalo s pohybovým kánonem nebo tancem unisono.

V průběhu celého večera neměl neinformovaný divák možnost rozpoznat, kdo z tanečníků je absolvent. Až na konci se z hloučku studentů vydělily tři dívky, u kterých si mohli diváci domyslet, že se jedná o letošní absolventky. Bohužel jména absolventů nebyla uvedena ani v programu, pouze jsme se dočetli, že letos absolvovalo šest studentů.

U programu ještě chvíli zůstanu. Na úvodní stránce upoutal mou pozornost článek dramaturga TCP Antonína Schneidera, ve kterém se zamýšlí nad právě končící sezonou. Pojednává v něm o tom, jaké nároky jsou na studenty Tanečního centra Praha kladeny, o problémech, se kterými se škola potýká a také o vzdělávací koncepci. Upozorňuje zde na koncept konzervatorního a gymnaziálního modelu výuky, který TCP uplatňuje. Schneider v textu přibližuje čtenáři (divákovi), čeho se snaží ve výchově mladých tanečníků vyvarovat, přičemž volí dost silná slova, ve kterých jasně napadá další pražské taneční konzervatoře (Konzervatoř Duncan Centre, Taneční konzervatoř hl. m. Prahy). Pro čtenářovu lepší představu si dovolím předkládanou pasáž ocitovat: „Musíme se vyvarovat všech známých chyb: na jedné straně je to kasárenský režim, despocie a fanatismus pedagogů (a často i rodičů) ubohých malých géniů, ze kterých se vyrábějí bezduché mechanické loutky. A naopak s údivem sledujeme nenáročnou ,rodinnou‘ atmosféru, ve které poslední ,duncanovští‘ blouznivci stále ještě sní o zcela netrénované přirozené kráse lidského těla a vypěstují nejčastěji jen namyšlené exhibicionistické diletanty pro jeviště jakéhosi ,pohybového‘ divadla! A nad tím vším visí jako Damoklův meč otřesné kultovní motto, které dal baletu do vínku Ludvík XIV.: ,Balet, toť manifest výjimečnosti.‘ A co teď s tím vším balastem na prahu 21. století?!“

Taneční centrum Praha se podle všeho snaží najít rovnováhu mezi dědictvím klasické taneční techniky a principy moderního a současného tance. Je ovšem otázka, jak se s tímto úkolem vyrovnává. Přimlouvala bych se za to, aby o kvalitě výuky tanečníků vypovídalo více jeviště než program.

Psáno z představení 14. června 2015, Stavovské divadlo Praha.

Korzár
Choreografie: Agurtzane Pérez Olóriz
Hudba: Adolphe Charles Adam 

Variace Floriny ze Spící krasavice
Choreografie: Marius Petipa a Šárka Isabela Lafková
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij

Variace Amora z Dona Quijota
Choreografie: Marius Petipa, Alexandr Alexejevič Gorskij a Šárka Isabela Lafková
Hudba: Ludwig Minkus

Zimní nálada
Choreografie: Agurtzane Pérez Olóriz
Hudba: Elijah Bossenbroen 

Jako anděl…
Choreografie: Pavla Königsmarková
Hudba: Benny Andersson a Björn Ulvaeus

If It Hadn’t Been for Love
Choreografie: Eva Plocková
Hudba: Adele

Ztráty a nálezy
Choreografie: Agurtzane Pérez Olóriz
Hudba: Jaroslav Uhlíř

Wind-blown (fragment)
Choreografie: Anna Jirmanová
Hudba: Ólafur Arnalds a Nils Frahm

Vlak na Kolín
Choreografie: Eva Plocková
Hudba: Neřež

No Man’s Land (fragment)
Choreografie: Šimon Kubáň
Hudba: Gabriel Saloman

Misie
Choreografie: Eva Bezemková
Hudba: Ennio Morricone

Que Lio/No nazdar
Choreografie: Eva Plocková
Hudba: Eliades Ochoa

Ať smolařům je hej
Choreografie: Pavla Königsmarková
Hudba: Jaroslav Uhlíř

Finding Hopes (fragment)
Choreografie: Samuel Delvaux (Belgie)
Hudba: Johann Sebastian Bach 

Kouzelná flétna – Zkouška mlčenlivosti
Choreografie: Attila Egerházi (Maďarsko)
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart

Voda, voděnka     
Choreografie: Vlasta Schneiderová
Hudba: Jaroslav Uhlíř

Concerto
Choreografie: Péter Rovó (Maďarsko)
Hudba: Edward Elgar

Pizzicato
Choreografie: Pavla Königsmarková
Hudba: Jaroslav Uhlíř 

Curtain Up
Choreografie: Attila Egerházi (Maďarsko)
Hudba: Charles Gounod