V divadle Ponec byl tentokrát přímo na scéně pro diváky přichystaný veliký kruh ze židlí, který z tanečního prostoru vytvářel arénu. Proměna místa skvěle vzbudila pozornost publika ihned po vstupu. Teprve po chvilce každému docházelo, že ani usazení obecenstva nebylo náhodné. Tereza Ondrová, Jaro Viňarský a Nathan Jardin totiž obsadili místa jako první a ochotně radili nově příchozím, kam si mají sednout.
Uvědomění si přítomnosti
Jakmile se performeři poprvé rozběhli po aréně, vznikla v kruhu tři volná místa, na která se občas během choreografie vrátili s mikrofonem v ruce a kladli lidem různé otázky: „Co vidíš? Co cítíš?“ Vědomí toho, že můžete být kdykoli na něco tázán nebo jiným způsobem vtažen do hry, nedovolovalo ztratit soustředění.
Ten, kdo si přišel sednout do potemnělého hlediště, aby si v klidu vychutnal představení, prožíval asi velký šok. You are here vás v klidu v žádném případě nenechává. Naopak. Trojice tanečníků od samého počátku až do konce různými způsoby připomíná, že i vy jste součástí dění a můžete přítomnost ovlivnit a dotvořit. Z performerů se stali vaši průvodci na cestě při jejím prožívání. V duchu samotného názvu stále divákovi připomínali: „Jsi tady!“ Kladené otázky nesměřovali neurčitě do publika, ale vždy je neohroženě, v češtině či v angličtině, na někoho konkrétního namířili.
Zvláštní napětí a intenzita prožitku, které nemusely být pro každého příjemné, skvěle odlehčovaly důmyslné detaily. Například tištěný průvodce, připravený pro každého pod jeho sedadlem. Nebyl to klasický program, v němž by se divák mohl dozvědět, kdo vytvořil jednotlivé složky celého projektu, ale spíše dvoustránkový pracovní sešit, který si mohl postupně podle pokynů během hry vyplnit a odnést domů, nebo uložit zpět pod sedadlo.
Jedinečný zážitek
Celá choreografie byla od počátku do konce protkána drobnými pohybovými sestavami, které se sice opakovaly, ale nikdy neměly úplně stejný význam. Jejich vyznění měnily a dokreslovaly nejen pohybový a dramatický výraz, zrychlující se temporytmus i narůstající napětí, ale také výrazné černé nápisy v bílém obdélníku, které měli umělci nalepené na zádech na jednotlivých vrstvách oblečení.
Pravda, Důvěra, Příležitost i Životní zkušenost. Jednoduchá hesla psaná v angličtině přinášela nové metafory a prázdná kruhová scéna se postupně zaplňovala odloženým šatstvem.
Úvod se nesl v atmosféře rána, kdy se město probouzí a všichni vyrážejí do práce. Rytmus chůze dvou performerů opakovaně, v zrychlujícím tempu, narušil třetí, který nakonec odhalil na zádech nápis Chaos.
Ladné pohyby a něžné doteky v choreografii střídaly pasáže, které působily spíše jako jakýsi stylizovaný souboj. Na pohled až bolestné natahování, tlačení, lámání a pády. Tereza Ondrová s Nathanem Jardinem spojili ruce, aby přes ně nechali skákat Jara Viňarského. Ten o jejich paže několikrát zakopl, což zřejmě bolelo spíš je než jeho. Diváky pak vyděsil jeho pád z výšky na rameno.
I takové momenty si však trojice zkušených tanečníků mohla dovolit. Po celou dobu mezi nimi panovaly veliká souhra, vzájemné napojení a obrovská koncentrace. I když některé pohyby působily, jako by vznikaly náhodnou hrou, žádný z nich nebyl navíc. Vše plynulo v nekonečném tahu a ve společném tempu.
Tlukot srdce, pomalé promyšlené kroky a pravidelné hluboké výdechy a nádechy vysílených tanečníků jste měli naservírovány až v nezvyklé blízkosti. Nakonec se zdálo přirozeným vyústěním všeho, že někdo z publika vkročí do arény. Diváci vedeni tanečníky spojili ruce a společně proťali kruhovou scénu.
You are here není obyčejné představení, je to stav mysli i neopakovatelný zážitek, který je dobré objevit a naplno ho prožít.
Psáno z premiéry 26. září 2016, divadlo Ponec.
You are here
Koncept: Petra Tejnorová, Jaro Viňarský, Tereza Ondrová a Nathan Jardin
Scénografie: Adriana Černá
Zvukový design: Dominik Žižka
Světelný design: Tomáš Morávek
Produkce: Michal Somoš
Teoretička: Alice Koubová
Vypravěč: Matthew Rogers
Premiéra: 26. září 2016
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?