Woods – Vertikální propojení horizontálních energií

Outdoorové performance umístěné do veřejného prostoru jsou dnes již běžnou součástí dramaturgie kvalitních festivalů současného pohybového umění. Jsou nejen možností, jak šířit povědomí o současném tanci a aktuálně upozornit veřejnost na konání konkrétní akce, ale zároveň se stávají příležitostí i k uměleckému manifestu. Či přímo fungují jako provokace k zamyšlení a otevření dialogu nad důležitými společenskými otázkami. V programu Tance Praha má tento žánr své zásadní místo. 

24. 6. 2022 recenze

Woods v Ostravě. Foto: Kamil Hauptmann.

Autor Zuzana Smugalová

V Brně, Ostravě, Plzni a nakonec i v Praze otevřela palčivé téma environmentální problematiky performativní pohybová instalace Woods. Jejím realizátorem byl mezinárodní tvůrčí tým pod vedením Clarice Limy z Brazílie, který pracoval s motivem udržitelnosti. V konceptu využil participaci s místními performery, kteří se do projektu mohli zapojit na základě otevřené výzvy a po absolvování dvoudenního workshopu. Vzniklá vizuální instalace byla tichá, bez jakéhokoliv zvukového doprovodu, se silně meditativní atmosférou. 

Dokonale ji podtrhovaly kostýmy připravené v duchu tzv. upcyklace. Z jinde nevyužitelného textilního odpadu vznikly působivé šaty, jimž dominovaly široké kolové sukně rozprostřené po zemi, zvýrazňující ve svém středu těla stojící hlavou dolů. 

Stoj na hlavě je pohybovým aktem, který fascinuje i provokuje zároveň. Jeho meditativní aspekt nás nutí se zamyslet – v těsném spojení hlavy se zemí – nad světem vzhůru nohama. Vertikální linie nahrazuje pohyb v prostoru v horizontální úrovni. Udržet se v této pozici znamená pochopit těžiště těla, ovládnout svaly, najít vnitřní rovnováhu a vnější energetické propojení.

V rámci ostravského uvedení nelze pominout kontext umístění performance na Havlíčkovo nábřeží u mostu Miloše Sýkory. Místo, dokonale vybrané regionálním spolupořadatelem Move Ostrava, snoubící atmosféru industriální hornické architektury a přírody, jež se v tomto prostředí urputně touží prosadit. Čas, který jako by se v pozdním jaro-letním odpoledni téměř zastavil, akcentuje kontrast neustálého plynutí hučící Ostravice, regulované závodním kanálem pro kajakáře. Jsou zde dva její břehy, pomyslná hranice Moravy a Slezska. Beton a kámen proti zelenosti trávy.

Od země vzhůru k nebi se tyčí v jediné, téměř neměnitelné poloze stromy, plíce naší planety. Jsou zdrojem mnoha potřebného, symbolem života, nositeli mystické energie, zrcadlem koloběhu času, pevným bodem v jinak proměnlivém světě. Obnovitelnost jejich existence se zdá samozřejmostí, a přesto je podmíněna faktory, které nemohou ze své pozice ovlivnit. Uvědomuje si vůbec současná společnost jejich význam pro svou existenci? Jsme vůbec schopni zaujmout obrácený úhel pohledu a začít svůj svět vnímat od skutečných kořenů? Dokážeme postavit na hlavu všechny lidské stereotypy ignorující skutečné potřeby přírody? Tyto otázky venkovní performance Woods bezprostředně vyvolala, apelativně a beze slov.

Psáno z performance uvedené v Ostravě před Clubem Dock na Havlíčkově nábřeží 2. června 2022.

Woods
Tvorba: Clarice Lima, Catarina Saraiva, Nina Fajdiga, Aline Bonamin
Choreografie, režie: Clarice Lima
Dramaturgie: Catarina Saraiva
Pohybová asistence: Nina Fajdiga, Aline Bonamin
Performerky: Nina Fajdiga, Aline Bonamin, místní účastníci
Kostýmy: Onono / Ad Ferrera, Sirley Ferreira, Maria Elizabete Vasconcelos
Premiéra: 7. 5. 2022, Vilnius, New Baltic Danse