Variations of Dreams – Zdařilý premiérový večer

Variations of Dreams. Zdroj: Pražská taneční konzervatoř.

Autor Lenka Dobešová Trubačová

Program zahájila pasáž z klasického baletu Don Quijote – The Dream Scene, který pro potřeby představení adaptovala Michaela Wenzelová a Kryštof Šimek. Svůj um předváděly studentky ze 4. a 8. ročníku v sólových rolích. Hlavní roli Dulciney zvládla s přehledem Sofie Birasová. Představení mělo spád, jednotlivé variace byly barvitě a nápaditě zpracovány. Tanec, pohybující se mezi snem a fantazií, se snažil diváka naladit na romantickou a něžnou strunu. Jen škoda, že se v této choreografii neobjevil Don Quijote, který by scénu oživil.

V další choreografii s názvem Marie od Šimona Kubáně tančily emotivně studentky v čele s Natálií Metodijevou v souladu s hudbou Maxe Richtera na motivy Antonia Vivaldiho. Dojem z tohoto opusu značně pokazilo přehnané množství dýmu, které nejenže dráždilo ke kašli, ale také chvílemi nebylo dobře vidět ani na tanečnice na jevišti. Po přestávce, kdy se mohli diváci nadýchat čerstvého vzduchu, byla uvedena v premiéře choreografie Chaplin od Nicole Löblové, která se inspirovala událostmi 2. světové války. Na zadní část jeviště se promítala ukázka z filmu The Great Dictator, která tvořila dominantu scény a možná až příliš na sebe strhávala pozornost. Charlie Chaplin je totiž jako diktátor dechberoucí díky své dokonalé imitaci Hitlera. Taneční výstup studentek 7. a 8. ročníku připomínal vojenskou přehlídku, neměl až takovou výpovědní sílu a působil až patetickým dojmem.

Titul What if  byl dílem Karolíny Černé a Michala Krejčího z 6. ročníku. Tento mladý talentovaný student vytvořil také projekci a kostýmy. Taneční osazenstvo tvořily studentky z 6. ročníku. Choreografie vypovídala o tom, coby se stalo, kdyby na světě došel signál a  v lidech se začalo probouzet sedm smrtelných hříchů. Každý moment i emoce zde připomínaly jejich proměnlivost. Pýcha přecházela v hněv, nestřídmost v lenost, smilstvo v beznaděj. Tyto a další hříchy nebyly z pohybů tanečníků ovšem vždy patrné, jejich počínání občas působilo monotónně. Choreografie vyznívala poněkud pochmurně až strašidelně. Důležité je však vyzdvihnout projekce podtrhující jednotlivé proměny v choreografii.

Poté následovalo Tiché Svědectví, ve kterém zatančily studentky 7. ročníku. Autorka choreografie Nela Štarková, která je rovněž studentkou 7. ročníku, se snažila dostat pod povrch mezilidských vztahů a traumat. Ale jakých traumat? Jaké chtěla předat divákům poselství? Z choreografie úplně nevyplynulo, jaké sdělení měly tanečnice divákům předat.

Další choreografie Flesh and Bone, v překladu Pot a slzy, opět od Šimona Kubáně, se inspirovala zřejmě stejnojmenným seriálem z roku 2015. Minisérie vyprávěla o tom, že svět baletek není žádný med. K dokonalosti přivedla umělkyně pouze dřina a odříkání pod pevnou rukou vedení taneční školy. Na hudbu Maxe Richtera tančily studentky 5. ročníku, které se předvedly v nejlepším světle. Zapůsobily svým pohybovým umem, ale i hravým a přirozeným výkonem.

Večer završilo dílo Elegiac Dreaming, který Kryštof Šimek věnoval své mamince k svátku matek. Choreografie pojednávala o ženské kráse a zřetelně se do ní promítla inspirace liniemi ženského těla. Vizuálně přitažlivý opus se nesl v romantickém duchu a v neoklasickém stylu. Dojem dokreslovala vybraná melancholická a emotivní hudba Henryka Goreckiho. Elegiac Dreaming zatančily tanečnice převážně z vyšších ročníků, které se předvedly již v předešlých částech. Jejich výkon se vyznačoval profesionalitou a elegantním tanečním vyjádřením.

Představení Pražské taneční konzervatoře s názvem Variations of Dreams zahrnovalo klasický, neoklasický i současný tanec v podání mladých tanečnic – studentek. Některé choreografie byly působivé, ale ne všem interpretkám se podařilo myšlenku díla vyjádřit. Uznání však patří organizátorům, především uměleckému vedoucímu konzervatoře Kryštofovi Šimkovi. Spolu se svými kolegy vytvořil zdařilé představení.

Psáno z představení 8. května 2022, Divadlo na Vinohradech. 

Variations of Dreams:

Don Quijote
Hudba: Ludwig Minkus
Choreografie: Kryštof Šimek a Michaela Wenzelová podle Maria Petipy
Dulcinea: Sofie Birasová
Královna Dryád: Františka Sochorová
Amorek: Nelly Francková
Pas de trois: Barbora Dvořáková, Sára Nováková a Jolana Potužníková
Tančí: studentky 2. - 8. ročníku

Maria
Hudba: Max Richter
Choreografie: Šimon Kubáň
Tančí: Natália Metodijeva a studentky 7. A 8. ročníku

Chaplin
Hudba:  soundtrack z filmu Great Dictator
Choreografie: Nicole Löbl
Tančí: studentky 7. A 8. ročníku

What If
Hudba: Nathan Lanier, 2wei, Gloriae Templum
Choreografie: Michal Krejčí, 6. ročník a Karolína Černá, 6. ročník
Tančí: studentky 6. ročníku

Tiché Svědectví
Hudba: Zack Hamsey
Choreografie: Nela Štarková, 7. ročník
Tančí: studentky 7. ročníku

Flesh and Bone
Hudba: Max Richter
Choreografie: Šimon Kubáň
Tančí: studentky 5. ročníku

Elegiac Dreaming
Hudba: Henryk Gorecki
Choreografie: Kryštof Šimek
Tančí: Barbora Dvořáková, Nela Štarková Františka Sochorová, Nelly Francková, Natalia Metodijeva, Natálie Chaloupková, Sofie Birasová, Sára Nováková a Jolana Potužníková