Under – Cirkus Cirkör očekáváním nedostál

Under (M. Wongtrakoon, S. Wiborn, H. Agger, K. Mossberg, A. Ahnlund). Foto: Mats Baecker

Autor Barbora Truksová

Laťce nastavené v předchozím hostování se však ani zdaleka nepřiblížil. Nehybná těla jsou rozprostřena po scéně, částečně je zakrývá zdánlivě nekonečná padákovina. Hledištěm se nese vítr, diváci si omotávají ramena šálami. Turbína stále běží a diváci před sebou vidí postapokalyptický výjev havárie. Přicházející člověk v bílém, možná anděl, možná přeživší, manipuluje s těly, někteří se probouzejí a přidávají se ke změnám poloh ostatních. Občas se objeví náznaky tanečně akrobatické choreografie, avšak po pár vteřinách utichají, aktéři se postupně probírají, hudba je intimní, všichni se dívají za světlem, dokud se jedna z postav nezhroutí. Postupně odpadají i další, skupina přesouvá tahem látky ty, kteří stojí vně, a přestože jsou tyto momenty efektní, při neustálém opakování začínají působit zdlouhavým dojmem. Přetahování se o drapérii je stále intenzivnější, přirozené pohyby občas doplňuje tu zvedačka, tu taneční sekvence.

Zaujímá jen duet Methinee Wongtrakoon a Simona Wiborna. Jejich těla působí jako magnety, které střídají své póly. Chvíli se odpuzují, chvíli nemohou být bez sebe. Přítomno je neustálé napětí a snaha porazit nástrahy silného větru.

Sametově podmanivý hlas multiinstrumentalistky Anny Ahnlund vás provází do světa neutuchajícího (a beznadějného) boje člověka s okolím. Turbína se opět dává do pohybu, vítr z ní ztěžuje pohyb provazochodkyni Klare Mossberg i ostatním artistům, padákovina je jejich neposlušných partnerem a zkrotit se jí podaří až s nasazením na turbínu. Celý prostor scény náhle zaplňuje nafukující se balón, hluk se stává nesnesitelným… balón se však znovu vyfoukává… Tato originální scéna tvoří výrazný předěl, ovšem svou nepříjemnou zdlouhavostí nenaplňuje očekávání nastavená úvodním obrazem.

V pozadí jinak čisté scény je narezavělá kovová plošina na dvou traverzách s několika různě širokými sloupy držícími napjaté lano. Prostor nyní nabízí aktérům více možností, avšak párová akrobacie Henrika Aggera a Simona Wiborna, kdy jeden je druhým přitahován a poté nemilosrdně odmrštěn, působí spíše útrpnou náročností než efektní propracovaností.

Lépe dopadá druhý výstup provazochodkyně s výraznými pohyby v pánvi. Jeden z mála ucelených výstupů se však výrazně odlišuje, a sice sólo Methinee Wongtrakoon, které osciluje mezi tancem a kontorsionismem. Dravá, až krutá energie tanečnice se vybíjí v řadě dupů a kopanců do železné plošiny i sloupů – ozvučený prostor tak svou ozvěnou vytváří hudební podkres.

Práce se zvukem i živá hudba jsou ostatně tím nejlepším, co tato inscenace přináší, ani ne tak svými výkony, ale především režií a dramaturgií celého kusu. To je velký rozdíl od Knitting Peace, kde hudba měla též zcela zásadní roli i kvalitu adekvátní úrovni zbytku složek inscenace. Produkce Under jako kdyby byla jen podkladem pro jiná než divadelní média. Každá scéna působila nesmírně fotogenickým dojmem – zejména „luxování“ artistů pod rozpohybovanou plošinu taženou jedním z nich či krátký video trailer by mohly být reklamou na nový cirkus. Závěrečný volný pád jednoho z artistů do temnoty byl efektní tečkou tohoto jinak velice rozpačitého hostování.

Psáno z české premiéry 26. října 2017, Jatka78.

Under
Režie: Olle Strandberg
Scéna: Tami Salamon
Kostýmy: Lena Lindgren
Dramaturgie: Bodil Persson
Světelný design: Jani-Matti Salo
Zvuk: Andreas Tengblad
Hudba: Anna Ahnlund
Česká premiéra: 26. října 2017