Akram Khan & Israel Galván. Foto: Dave Morgan.
Flamenco versus kathak
V jednom večeru se na scéně setkávají dvě výrazné osobnosti, stanou vedle sebe dva světy. Španělský choreograf a mistr flamenca Israel Galván vstupuje do kolbiště s britským tvůrcem Akramem Khanem, jehož rodina přišla do Londýna z Bangladéše. Kromě těchto dvou performerů jsou aktivní součástí představení Torobaka hudebníci. Jeden perkusionista, zpěvačka a dva zpěváci doprovázejí ony dva rivaly, spojence a taneční šamany.
Galván s Khanem v úvodu tančí duet, nejdříve vykročí až na forbínu, zastaví se, ruce ve vzpažení, dlaně otočené k obecenstvu, jako by vysílali a současně přijímali energii, vzdávali se (zaujali mě velké ruce a dlouhé Galvánovy prsty). Mužská těla se dotýkají, naráží do sebe. Galván a Khan tančí vedle sebe každý po svém, chvílemi se vyladí na shodnou pohybovou frekvenci, hecují se, zápasí jako dva býci, objímají se a prsty si poťukávají vzájemně na záda.
V Torobace nehledejme příběh, nechme se unášet rytmem strukturujícím tělesná tvarování, precizním a funkčním světelným designem, vysokým hlasem zpěváka a hlubokým vokálem zpěvačky. Vždyť už samotný název je slovní hříčkou – vznikl spojením dvou slov označujících býka, rituální zvíře Španělska, a krávu, posvátné zvíře Indie.
Flamencový showman
Torobaka je sledem výstupů, promyšlenou taneční hrou nefalšovaného, fyzického výrazu. Po počátečním duetu Galván vstupuje na dřevěnou desku a zahlcuje nás svou energií. Jeho sólo je silné v prožitku, nasazení a upoutává náročností v provedení. Galván je prostě flamencový showman! Hudební doprovod tu funguje v těsném propojení s pohybem. Hraje se tu nejen na bubny, ale také na malé činely. Khan přichází bos a ryčně dupe do podlahy. Jestliže jeho „soupeř“ drží vypjaté paže v duchu španělském a jeho podupy jsou elegantní, Khan předvádí kroužení rukou v duchu indického tance kathak a více tíhne k zemi. Jeho projev je syrovější, výrazněji pohroužený do nízkých poloh; v dalších výstupech jeho chůzi, běh a dupání doprovází zvonění rolniček upevněných okolo jeho kotníků. V jednom výstupu má na rukou nazuté bílé boty, s nimi vkleče našlapuje po podlaze. V některých momentech produkce je interakce mezi vokálem a pohybem velmi výrazná, to když tanečník bezprostředně odpovídá pohybem na hlasový projev. Nasvícený kruh je arénou, do níž všichni účinkující postupně vstupují a prosazují své hlasy a fyzický projev lpící na práci nohou a paží.
Andaluské flamenco i kathak jsou pro oba umělce výchozím materiálem jejich tanečních kompozic, do nichž vzlíná osobitý, soudobý tvůrčí vhled. Prolnutí hlasů, rytmu, tleskání a pohybu do úchvatného divadelního celku je to, oč tu také běží. Hodinová produkce končí, bílé nasvícení ringu přechází do červeného zabarvení, dialog dvou mužů nabíral grády a může nakonec v poklidu skončit.
Psáno z představení 19. září 2015, Festspielhaus, Hellerau Drážďany.
Torobaka
Choreografie a režie: Israel Galván a Akram Khan
Hudba a interpretace: David Azurza, Bobote, Christine Leboutte, B C Manjunath a Bernhard Schimpelsberger
Světelný design: Michael Hulls
Kostýmy: Kimie Nakano
Zvuk: Pedro León
Světová premiéra: 2. června 2014, Grenoble, Francie
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?