Rezidenční choreograf The Royal Ballet Wayne McGregor zaujal výběrem obtížných témat, která zpracovává pomocí nejmodernějších technologií. Jeho díla zahrnovala například létající robotické instalace (+/-Human) a problematiku klonování zohlednil EDEN, jenž je na repertoáru Baletu Národního divadla v Praze jako součást složeného večera Forsythe / Clug / McGregor (premiéra 2021). I celovečerní představení Woolf Works (tedy jeho záznam) měli diváci možnost vidět v rámci festivalu Zlatá Praha. Abstraktní triptych inspirovaný romány Virginie Woolfové byl při své premiéře v roce 2015 pozitivně přijat kritikou i obecenstvem. Nyní se spojil McGregor se skladatelem Thomasem Adèsem a se světově uznávanou výtvarnicí Tacitou Dean a rozhodli se přetvořit Dantovu Božskou komedii, v níž provádí diváky peklem, očistcem a samozřejmě rájem. A je to pekelná show.
Během necelých dvou hodin představuje McGregor tři akty výrazně se lišící vizuálním pojetím, zvukovým provedením a choreografickou strukturou. První, a zároveň nejdelší dějství „Inferno“ (premiérované samostatně v USA v roce 2019), se odehrává ve stínu světa. Samotné peklo není tvořeno ohněm a sírou, nýbrž ledem a žulou. Působivou scénu tvoří obrácené hory načrtnuté šedou křídou na kulisách.
Dantemu, v podání Edwarda Watsona, s nímž McGregor spolupracuje již dvě dekády, pomáhá projít peklem básník Virgil, tančený Gary Avisem, který cestou narazí na hříšníky. Ty ztělesňují tanečníci v černých kostýmech, na nichž jsou křídou nakresleny různé části těla. Mezi hříšníky v pekle se vyskytují například sobci, zloději, či básníci. Přičemž vyniká vinou sužovaný erotický duet cizoložných milenců Francescy a Paola, ztvárněných Francescou Hayward a Matthew Ballem. Ďábel, v podání Fumi Kaneko, vizáží připomínající více anděla, je spíše esencí vášně než hrozbou. V poslední části Inferna zaplní scénu virtuózní mužský sbor. Tanečníci v černých kočičích oblecích excelují v efektních číslech plných vynikajících skoků a piruet.
Druhé dějství Purgatorio vyvádí z temnoty do světla a představuje kajícníky přemítající o svých minulých životech pod kvetoucím stromem; ve třetím dějství Paradiso, Danteho provádí Beatrice, velká láska jeho mládí. Celý akt je znázorněn jako vesmír, kde tanečníci připomínají nebeská tělesa, která se závratně rychle pohybují v nekonečnu. Nad jevištěm se po celou dobu třetí části promítá neustále se měnící barevný kruh. Představením se vine Adèsova lyrická partitura připomínající chvílemi symfonie Franze Liszta. Součástí skladby jsou i syrské modlitební písně tvořící kontrast s dramatickou orchestrální hudbou v první části baletu.
McGregor je znám tím, že si vybírá silný tvůrčí tým a The Dante Project znovu potvrzuje, že kvalitní obsazení je základem úspěchu. Během celého večera exceluje první sólista Edward Watson, který se s rolí Danteho ve svých 45 letech rozloučil s taneční kariérou. Watson zúročuje v hlavním partu svoje přednosti, mimořádnou muzikálnost a jevištní vystupování, neuvěřitelnou plasticitu těla, čímž dodává Dantově zmučené duši zvláštní váhu. Po odtančení posledního něžného duetu s Beatrice (éterická Sarah Lamb) zůstává Watson na jevišti sám, zatímco pronikavé světlo oslní publikum a Dante je najednou pryč. Opona padá a hrobově ticho ukončí až potlesk publika.
The Dante Project je nejen vizuální a hudební podívaná, ale především kvalitní taneční dílo, jemuž dávají jedinečné vyznění vynikající interpreti The Royal Ballet.
Psáno ze záznamu představení dostupného zde: https://stream.roh.org.uk/packages/the-dante-project/videos/the-dante-project.
The Dante Project
Choreografie: Wayne McGregor
Hudba a dirigent: Thomas Adès
Scénografie a kostýmy: Tacita Dean
Světelný design Inferno: Lucy Carter, Simon Bennison
Světelný design Purgatorio: Love, Paradiso: Poema Sacro: Lucy Carter
Pěvecký sbor: London Symphony Chorus
Dante: Edward Watson
Virgil: Gary Avis
Beatrice: Sarah Lamb
Premiéra 14. října 2021
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?