Provedení slavného muzikálu v čistě taneční verzi staví choreografa do nelehké situace a zároveň je pro něho velkou i výzvou. Shakespearovský příběh Romea a Julie v americké muzikálové podobě zná celý svět, jakékoliv jiné zpracování je pak o to těžší.
Radačovský si pro své nastudování vybral impozantní operní nahrávku Bernsteinovy kompozice (realizované až po premiéře muzikálu), v níž zpívají přední sólisté Kiri Te Kanawa, José Carreras, Tatiana Troyanos a jiní, dirigovanou samotným autorem.
Hudba podporuje v podstatě neoklasické pojetí Radačovského choreografie, která však úplně nesouzní s prostředím celého příběhu zasazeného do newyorské chudinské čtvrti. Hudební předloha naopak umocňuje přenesení příběhu Romea a Julie do 20. století, ve kterém nesmyslný střet dvou světů a kultur nepřekoná ani čistá láska. Téma je aktuální i dnes, kdy lidé stále nejsou schopni překonat předsudky vůči jiným etnikům a náboženským vyznáním.
Úvodní působivý obraz je symbolickou scénou z konce celého příběhu. Tony leží mrtvý na zemi a nad ním klečí Maria. Tento výjev umocňuje rampa reflektorů, která se k nim shora přibližuje, až je zcela pohltí. Jde o symbolické vyjádření leitmotivu nenaplněné lásky a zároveň i nepochopení dvou mladých lidí společností, která je pohřbívá a zadusí.
Následuje seznámení s oběma gangy Jets (Tryskáči) a Sharks (Žraloci). Choreografie je plná kroků a skoků, jen Riff v podání Ivana Popova by mohl mít v gestech větší razanci, která se od vůdce pouličního gangu očekává.
Po plese, kde se jasně rozehrává nepřátelství obou gangů, následuje píseň Tonight a Tony přijíždí v autě coby znaku moderní uspěchané doby. Song Maria je pojat jako hledání té pravé ženy, jež se ztrácí mezi ostatními, stejně oblečenými dívkami.
Píseň Cool zazní již v první polovině, což nedává smysl – měla by být zahrána a zazpívána až po rvačce ve druhé části produkce. Do ní je naopak přesunuta bezstarostná píseň I Feel Pretty a vtipný Officer Krupke. Jde sice o pochopitelný záměr dramaturgie, sledující zvýšení kontrastu mezi dramatickými a lyrickými momenty, ovšem zde tyto změny rozmělňují hutnost příběhu a tempo představení začíná stagnovat.
Druhé jednání začíná songem Somewhere, jež obvykle logicky uzavírá první polovinu příběhu. Děj pokračuje zajímavou a hudebně málo známou částí z operní verze, která je choreograficky ztvárněna jako nebe s anděly, ale ani v něm se Riff s Bernardem neusmíří. Choreografie rvaček a soubojů mezi gangy je působivá, plná skoků a zvedaček. Škoda jen, že místy chybí herecké zabarvení postav, které se soustřeďuje jen do činoherně laděných akcí.
I přes tyto nedostatky odvádějí tanečníci skvělé výkony, ke kterým jim pomáhají i krásné a bohaté kostýmy. Choreografie je technicky náročná, v některých segmentech s až příliš mnoha krokovými variacemi, kdy by neuškodilo jednoduché herecké gesto a zastavení.
Svými tanečními výkony a především herectvím vynikají Ivona Jeličová jako Anita, Martin Svobodník v roli Bernarda, Taela Williams v roli Marie a Arthur Abram jako Tony.
Scéna působí industriálně, prostředí brněnského veletržního výstaviště, kde je vystavěné pódium, se k tomuto titulu ideálně hodí. Hlediště rozdělené na dvě protilehlé tribuny musí být pro tanečníky náročné, ovšem pro diváky je to velmi vítaná změna, když je navíc vstupenka zařazuje do segmentů mezi Tryskáče nebo Žraloky.
Psáno z první premiéry 25. listopadu 2017, Národní divadlo Brno, BVV, Pavilon P.
Taneční verze West Side Story
Choreografie a režie: Mário Radačovský
Autor původního konceptu: Jerome Robbins
Libreto: Arthur Laurents
Hudba: Leonard Bernstein
Texty písní: Stephen Sondheim
Scéna: Marek Hollý
Kostýmy: Alexandra Grusková
Light design: Tomáš Morávek
Video-projekce: Martin Svobodník, Jak Fuksa
Asistenti choreografa: Jana Přibylová a Ivan Příkaský
Hudební spolupráce: Petr Duchalík
Premiéra: 25. listopadu 2017
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace