Tanec Praha: Španělský esprit v dokonalé formě a výbušnosti

TIME TAKES. Foto: Alfred Mauve.

Autor Natálie Erbesová

Dokonalá forma

Program zahájilo představení Time Takes the Time Time Takes Guye Nadera a Marie Camposové. Prvotní obraz, který se před divákem otevřel, byl klidný. Hudebník v pozadí a pět interpretů po straně scény čekajících, kdo první naruší jejich jednotnou statičnost. Z této koncentrované nehybnosti vystoupila jedna z tanečnic a rozpoutala pohybovou smršť, která strhla i ostatní. Každý pohyb, který se následně odehrál, byl propočítán do posledního detailu. Žádný nevyšel nazmar, měl svou přesnou funkci. Jako by se tanečníci pohybovali v přesně stanovených drahách, s kompasem ukazujícím jim směr.

Jednotlivé pohybové komponenty do sebe zapadaly s přesností práce švýcarského hodinářského mistra. Jeho tanečně mechanický stroj sestavený z lidských těl fungoval dokonale. Zřetelně se rýsoval kyvadlově vedený pohyb, opakovaný pád a jeho podchycení, přenášení váhy i setrvačnost a vynikala atypická tělesná sousoší.

Odosobnění tanečníci připomínali spíše přesně namazané součástky, vzájemně se formovali a stavěli do póz. Jejich strojovost podporovaly naprostá přesnost v rámci celého fungujícího aparátu, lehkost a téměř neslyšitelné dopady. Za stále intenzivnějšího rytmického doprovodu se hmota těl rozkládala a zase skládala, v pulzujících vlnách se energie celku přelévala z klidné fáze do frenetické.

Výbušnost i klid

Dva krátké duety, dva pohledy na partnerské soužití, dva přístupy k tanci. Carmen Fumero a Miquela Ballabriga, choreografové a zároveň interpreti, nevycházeli ve svém energickém duetu …Eran Casi Las Dos z partnerského sentimentu, ale z jeho dynamičnosti. Na scéně se střetly dvě výrazné osobnosti a žádná z nich nechtěla ustoupit a podřídit se té druhé. Nejdříve to byla ona, kdo měl navrch, poté on. Při zemi se odehrávaly pohyby vycházející z kontrastu mezi vznětlivostí a zklidněním, stavěly tanečníka do pozice rozzuřeného zvířete lačnícího po své oběti. Partnerka ho ještě dráždila svým přehlížením, ale pokud ji ignoroval, s patřičnou pohybovou výbušností se mu připomněla. Posléze se role vyměnily, tanečník začal nad ní získávat moc a tvarovat ji k obrazu svému. Nakonec je to právě ona, kdo jako vystrašené zvíře leží na zemi, a on, kdo k ní shlíží.

V poslední části večera se představil choreograf David Guerra, který vytvořil pro sebe a Inés Narváezovou geometricky přesně vystavěný duet nazvaný Outline. To, co si většinou spojujeme s partnerským vztahem – důvěru, oporu, jistou závislost a zamilovanost, která člověka vyvede z rovnováhy –, přetavil Guerra do statického modelu dvou lidských těl. Naprosto zpevnění tanečníci se neustále vychylovali z osy, opírali se vzájemně jeden o druhého, přičemž nepatrné zaváhání by znamenalo pád pro oba. Tvořili extrémní pózy, které jim umožnila speciální obuv s gumovou podrážkou. Po chvíli ale jeden z nich začal dokonalou souhru narušovat, odmítal se stavět do póz, a vše se tak rozpadlo.

Psáno z představení 13. června 2016, divadlo Ponec.

Tanec Praha 2016 Dance NEWs II

Time Takes the Time Time Takes
Idea a koncept: Guy Nader a Maria Campos
Režie: Guy Nader
Tvorba: Maria Campos, Thais Hvid, Guy Nader, Roser Tutusaus a Magí Serra
Hudba: Miguel Marin
Světelný design: Israel Quintero a Lidia Ayala
Kostýmy: Viviane Calvitti, GN|MC
Premiéra: 23. října 2015

…Eran Casi Las Dos
Režie a choreografie: Miquel Ballabriga a Carmen Fumero
Hudba: This Day In
Premiéra: 27. prosince 2014, Tenerife

Outline
Koncept a choreografie: David Guerra
Světelný design: Iván Martín
Hudba: Various
Hudební kompozice: David Guerra
Kostýmy: Lucrecia Martínez
Premiéra: 10. října 2014