TANEC PRAHA pro děti i seniory. Třpytivé pozlátko v konkurenci autentických a dojemných příběhů

Projekt Dance Well, Jaro Viňarský. Foto: Adéla Vosičková.

Autor Lucie Štádlerová

Hraní a řádění za doprovodu rocku

Hned první festivalové dny mohli diváci zhlédnout inscenaci Rock me baby, která je určena především dětskému diváku. Už ve foyer láká blyštivá růžová panenka na bezva zážitek. V sále je připraveno rockové pódium a diváci si mohou vybrat, zda se posadí přímo na jeviště, nebo vše budou sledovat zpovzdálí z elevace. Jeviště je tak po celou dobu velmi živé. Malé děti, které by se chtěly omotat všemi rekvizitami, rozpohybovat zlaté a stříbrné kruhy ležící či visící všude kolem, hrát si s růžovou panenkou Zigi, se neposedně vrtí a některé se pohybují do rytmu. Najednou začíná koncert rockových šlágrů v podání všech interpretů: Geira Hyttena, Håkona Sigernese, Øysteina Elleho, Thomase Hildebranda, Simena I. Vangena. Všichni jsou oblečení v napůl rockovém a napůl bláznivém oblečení. 

Významnou roli zde hrají prasátka, ptáci, plameňáci, ale i různé houby a květiny. Na hudbu se tančí a křepčí, skáče, či dokonce stepuje. Ocitáme se snad ve snovém světě plném her a řádění, což, jak je vidět z reakcí, lahodí dětské duši. Interpreti užívají i mluveného slova, které se mnohdy opírá o společenské stereotypy nejen queer tematiky, která z celého představení tak trochu trčí. Tohle je dětskému divákovi přece ale jedno. 

Ve třičtvrtěhodinové inscenaci se toho odehraje tolik, až z toho nakonec nic nezůstane. Je to pelmel stylů, zvuků, barev i nápadů, ale nějak se mi nepodařilo naladit se na to, že tahle rozkročenost do všech stran je tím dobrým výsledkem. Takový zvláštně ochucený eintopf! Rock me baby je především show. Show barev, třpytek, zvuků a pohybu, a pokud se spokojíte s tím, že jste se přišli zasmát, pošimrat oči barvami, a neočekáváte nic víc, pak je to asi v pořádku. Pokud jste v rámci dramaturgie mezinárodního festivalu tance čekali víc, odejdete tak jako já pravděpodobně zklamaní. 

Bohatá fantazie v osamocení

O to větší zážitek mi přinesla inscenace Birdboy, posmutnělá zpověď mladého chlapce, který cítí, že nikam nezapadá. Na jevišti stojí staré zrezivělé auto, klukův bezpečný svět, domeček, ve kterém může rozehrávat svoje myšlenky, pocity, kde se cítí v bezpečí. V dálce znějí zvuky ptáků. Celá choreografie je ohraničena pokusem vzlétnout a letět.

Kévin Coquelard v roli titulního Birdboye předvádí skvělý fyzický výkon, tančí, skáče, běhá, švihá přemety kolem blikajícího auta. Z auta se linou písně o osamělosti, promluvy inspirativních mluvčích, jejichž hlasy performer dokonale synchronizuje svými rty, čímž obsahu vět a slov vlastně přitakává. Vše působí svěže a vtipně, ale po chvíli se odkryje meotarem promítaná projekce, kde se objeví slovo WEIRD, obrázek chlapce, lesa a ptáků a celá inscenace upadne do zvláštní melancholie. 

Tento podivný chlapec žijící na okraji společnosti však ale po zbytek svého projevu vypráví křehký, hluboký a zvláštně bohatý příběh svého života. Z auta, tedy možná z jeho duše, jsou postupně vypouštěni do temného lesa duchové, svým zpracováním připomínající spíše medúzy, které vlají prostorem. Auto neustále překvapuje – tolik zvuků a světel, kouře. Společně s velmi bohatým pohybovým slovníkem performera působí vlastně vše zábavně a pozitivně. Zdá se, že i osamělost, a to být jiný, může být velkou odměnou a může světu přinášet velké obohacení. Tento dynamický projev z choreografického pera Emmy Martin v podání skvělého Kévina Coquelarda je naivně milou oslavou všech nezapadajících stvoření. Naslouchej a budeš obohacen.

Tančící senioři

Nejen děti, ale i senioři si z letošního TANCE PRAHA mohli odnést skvělé zážitky. Zvláště ti, kteří byli součástí durativní performance Okřídlení v choreografické práci Jara Viňarského. Okřídlení jsou výsledkem práce v rámci projektu Dance Well – evropského projektu podpořeného programem EU Kreativní Evropa, zaměřeného na tanec pro lidi s Parkinsonovou nemocí či podobnými poruchami mobility. Téměř dvouhodinová událost je pomalým plynutím mezi pohybem a radostí křehkých tanečníků, kteří projevili svoji odvahu a vnitřní sílu vystoupit ze své komfortní zóny. 

Diváci i samotní aktéři jsou rozeseti po celém prostoru Korza ve Veletržním paláci a panuje zde přirozený mumraj lidí, kteří se různě zdraví a povídají si, v zadní části běží střípky z projektu Dance Well. Aspekty performance příchozí zaznamenají asi až po 20 minutách, kdy pár asistentů z projektu začíná rozestavovat židle do prostoru. 

Místo k sezení je určeno pro aktéry prezentace, ale i pro několik diváků. Zbytek postává nebo posedává na různých pohovkách umístěných v prostoru. Okřídlení jsou postaveni na několika jednoduchých sekvencích, které se přesýpají jedna do druhé. Spouštěčem jsou grimasy v obličeji, jeden začne a pak, stejně jako když se utrhne lavina, se na sebe šklebí všichni. Po několika minutách se zvedá jedna dáma, vyndá ze své kapsy jelení lůj a požádá náhodně někoho, aby jí rty natřel. To vzbudí vlnu k chuti k akci a všichni všem mažou pusu labelem. 

Další atrakcí se stává vějíř a každý, kdo ho drží v ruce – až se ztrácí, kdo je divák a kdo aktér – se ovívá. Postupně se všichni s vějířem přesunou k velkému prosklenému oknu u dlážděného náměstíčka před galerií a ti, kteří mají prázdné ruce, jsou ponouknuti k tomu, jít se na tento výjev podívat zvenku zpoza okna. Po návratu na všechny čeká překvapení ve formě nafouknutých průhledných balonků s barevnými diodami ve tvaru jakýchsi zahnutých hadů. Mezi nimi tančí tito křehcí senioři na sestříhanou koláž desetivteřinových tanečních songů.

Do bujaré atmosféry Markéta Perroud a Barbora Látalová přijíždějí s cateringovým stolem a pravý festivalový happening právě začíná. Přijíždí totiž i dort pro Markétu, která má právě narozeniny. Radost, kterou Dance Well přináší samotným tanečníkům, je nakažlivá a díky zvolenému konceptu je možné se do tohoto zážitku společně se všemi položit.

Psáno z představení 6. a 24. června 2024 z divadla PONEC a 14. června 2024 z Veletržního paláce.

Rock me baby
Koncept: Øystein Elle, Karstein Solli
Choreografie: Karstein Solli spolu s účinkujícími
Režie: Karstein Solli spolu s účinkujícími
Účinkující: Geir Hytten, Håkon Sigernes, Øystein Elle, Thomas Hildebrand, Simen I. Vangen Dramaturgie: Karstein Solli, Øystein Elle
Světelný design: Benjamin Fjellmann
Hudba: Øystein Elle, Simen I. Vangen, Thomas Hildebrand
Kostýmy: Baron Von Bulldog, Kjell I. Nordstrøm
Scénografie: Carl Nilssen-Love
Produkce: Øystein Elle / Capto Musicae, Karstein Solli Productions
Producent: Øystein Elle / Capto Musicae
Koproducent: Bærum Kulturhus

Birdboy
Koncept, režie, kostýmy: Emma Martin
Choreografie: Emma Martin, Kévin Coquelard
Účinkující: Kévin Coquelard
Světelný design: Stephen Dodd
Hudba: Dunk Murphy
Zvukový design: Dunk Murphy
Scénografie: Orla Clogher, Emma Martin
Produkce: Peter Jordan, Sinead Cormack, Susan Collins, Conor Burnell
Producent: United Fall

Okřídlení
Koncept, choreografie, režie: Jaro Viňarský
Účinkující: tanečníci a tanečnice Dance Well
Asistenti: lektorský tým Dance Well – Cécile Da Costa, Barbora Látalová, Hana Polanská, Markéta Perroud, Markéta Vacovská, Roman Zotov-Mikshin
Dramaturgická konzultace: Monica Gillette
Zvukový design: Lukáš Kubičina
Autor scénické architektury: Tomáš Hubinský
Produkce: Katarína Morávek Ďuricová
Grafický design: Kateřina Morgenstein
Producent: Tanec Praha, z. ú.