Tanec HAMU 2018 #1 – Ve znamení žen

Tanec HAMU 2018 #1 – Ve znamení žen

Ke konci divadelní sezóny a akademického roku tradičně patří studentská a absolventská představení, kde mladí tvůrci uměleckých vzdělávacích institucí představují své dovednosti a díla. Jednou z takových událostí je i představení studentů choreografie katedry tance pražské HAMU, které se uskutečnilo ve dvou večerech.

Prvnímu z nich, odehranému 6. května na scéně divadla Ponec, dominovaly ženy: tři choreografky ve svých dílech pracovaly s převážně ženskými interpretkami (až na jednu výjimku). Na druhou stranu, tématika jednotlivých choreografií a celého večera se nedá považovat za „typicky ženskou“, ale spíše za obecně lidskou. Tančilo se o smrtelné nemoci, o hektickém životě dnešní doby a nechyběla ani abstrakce inspirovaná přírodou.

Vendula Poznarová, nyní již bývalá studentka a absolventka HAMU, se ve své práci Jeřáb č. 1000 zaměřila na využití veškerých pohybových možností interpretky Petry Hájkové a choreografii v pohybovém slovníku současného tance jí takříkajíc postavila „na tělo“. Obzvláště vynikly interpretčiny dispozice dlouhých nohou, které často zvedala do výšky. Ve druhé části díla aplikovala choreografka princip stínohry, kdy prostor za třemi pruhy světlé látky zobrazoval svět za hranicemi vědomí. Děj se totiž inspiroval v japonské legendě o nemocné dívce, která se snaží poskládat 1000 papírových jeřábů, aby si tak prodloužila svůj život na zemi. Ač Hájková jeřáby poctivě a s vervou skládala, potřebný počet se jí složit nepodařilo. Postupně se tak oddala přechodu do jiného světa. Jeřáb č. 1000 působil jemně, klidně a vyrovnaně.

Druhou choreografií večera bylo Reloj de arena (v překladu Hodiny z písku) z dílny studentky druhého ročníku Anny Benhákové. Prostor ovládla meditativní až orientální nálada. Tři dívky – Anna Benháková, Petra Houšková a Tereza Svobodová –, ač dle programu měly vyjadřovat písek a duny, působily spíše jako voda, vlny či vítr, a to hlavně díky modravým a velmi slušivým kostýmům. Abstraktní, nedějová choreografie čerpala námět z přirozeného hnutí přírody i lidského těla a také z rejstříku pohybů současného a moderního tance. Koncepce díla však byla těžko uchopitelná a nejasná, představení místy působilo trochu monotónně, bez větších změn nebo zřejmých vrcholů. Ocenit lze zacházení s prostorem, využití partnerské práce a různého tempa pohybu ve trojici, dvojici či sólově. Autorka obohatila svou choreografii o výraznou videoprojekci, která byla dobrým nápadem, zasloužila by si však většího cíleného využití a propracování.

Po přestávce následovalo dílo n o m a d studentky třetího ročníku Alice Minárové. Tématem se stal fenomén dnešní doby – život v „moving society“, v neustálém pohybu a na nikdy nekončící cestě, na níž se člověk stále nachází. Oproti předchozím dílům byl n o m a d delší, kompaktnější a ve všech oblastech vhodně a kvalitně propracovaný. Za velmi zdařilý považuji světelný design Tomáše Morávka. Také hudební složka, kterou z velké části produkovala performerka Mira Studer živě přímo na scéně, patřila ke kladům díla. Tanečníci projevili i svůj smysl pro humor, v choreografii nechyběly komické scénky a kontakt s publikem. V pohybu Minárová hojně používala práci rukou, různá gesta, nevyhýbala se však ani skokům a četné akrobacii. Samostatnou výraznou figurou byla nahá – nedotčená – dívka, která během své životní pouti postupně sbírala z podlahy kousky oblečení znázorňující životní zkušenosti, zážitky a příběhy, až na konci zůstala zahalená a skryta v hromadě látky, která naprosto pohltila její vlastní osobnost. Minárová propojila všechny elementy díla ve vzájemném souladu a harmonii a vzniklo poutavé a dynamické dílo.

Na studentská představení se zpravidla musí pohlížet s jistou rezervou. Mnozí mladí tvůrci se teprve seznamují s profesionálním prostředím, získávají zkušenosti a pomalu vstupují do své choreografické dospělosti a vyzrálosti. Tento večer Tanec HAMU předvedl tři díla, každé v jiném stadiu své cesty a propracovanosti. Všechny choreografie však měly svůj originální námět a provedení. Přeji mladým tvůrkyním mnoho zdaru a úspěchů v jejich vyvolené profesi.  

Psáno z představení 6. května 2018, divadlo Ponec.

Tanec HAMU Jeřáb č. 1000
Choreografie: Vendula Poznarová
Hudba: Markéta Čonková

Reloj de arena
Choreografie: Anna Benháková
Hudební koláž: David Horčička
Scénografie: Anežka Straková
Projekce: Lukáš Dřevjaný
Produkce: Alice Teslíková

n o m a d
Koncept: Alica Minárová
Hudba: Mira Studer
Scénografie: Rufina Bazlová
Světelný design: Tomáš Morávek