Tanec, film, tanec - Nová generace v Altě
V rámci seriálu produkce taneční katedry HAMU, který pravidelně představuje práci studentů a absolventů oboru choreografie, uvedlo 30. září 2012 Studio Alta - Hala 30 komponovaný večer s tancem, filmem a zase tancem. „Naživo“ měli diváci možnost vidět práci doktorandky tohoto oboru Sáry Puchowske a posluchačky prvního ročníku magisterského studia Dany Palátové.
Obě autorky vzaly za svá ženská témata. Sára Puchowska zobrazila pod jedním jménem tři ženy, charakterově vyhraněné, které zažívají, každá po svém, situace denního života. Sophi je jednou extrovertní sexy dračice, podruhé nenápadná holka se spousty snů, potřetí žena - matka, která se snaží držet krok se životem svých mladších kolegyň. Sebeironie a nadhled je samozřejmou a očekávanou součástí celé inscenace, a tím je zábava zaručena. Sára Puchowska se zde prokázala jako velmi schopná divadelnice. Pracuje dobře s jednotlivými charaktery, využívá přirozených předností svých interpretek, citlivě volí mezi hudbou, slovem, zpěvem i jazykem. Plynulé přechody z češtiny do angličtiny či jiných jazyků dávají jinak banálním situacím nový význam, novou pointu. Přesto je to právě slovo, které tu a tam autorku zradilo. Chvilková nejistota tanečnice se projevila nesrozumitelnou artikulací, neopodstatněné opakování některých mluvených sekvencí nedovolilo celé práci překročit hranici školního úkolu, ač ambice by tu mohly být. Znamenalo by to však více se ponořit do hloubky významů, hledat další možnosti (než jen ty, které přišly na „první dobrou"), tedy celkově dílo rozšířit, a to i v časovém trvání. Každá žena potřebuje prostor a Sophi ve třech provedeních pak více jak trojnásobně. Dana Palátová nazvala svou práci Comma. Střet Ctirada a Šárky dle pověsti o Dívčí válce choreografka adaptovala jako souboj muže a ženy, který, více než fyzicky skutečný, je mentálním aktem. Zasadila jej do prostředí wrestlingu, ring postavila přímo na jevišti a diváky přizvala takřka „na dotek“. Byli svědky boje mezi oběma tanečníky (Jana Ryšlavá, Jiří Srnec), jak fyzického, tak vnitřního, a to především u Šárky oddávající se Ctiradovi, pochybující, hledající pomoc v ženské vzájemnosti. Ženský časopis jako symbol proradnosti emancipace a zároveň diktátu okolí. Nápad zajímavě a originálně uchopený, nicméně roztříštěnost prostoru (diváci mohli stát kdekoliv) jakoby rozmělnila koncentraci tanečníků a vnitřní změnu, kterou si Šárka prošla, si publikum spíše domýšlelo než by ji skutečně cítilo. Ve finále působila celá choreografie dosti těžkopádně, včetně taneční stránky věci, otázkou zůstává, co bylo příčinou… Jak již bylo zmíněno, večer doplnily tři krátké taneční filmy, které ukázaly schopnosti studentů choreografie ve zcela novém světle. Že Daně Palátové smysl pro hravost nechybí, prezentoval filmový taneční duet Stop &Go. Inspiraci našla v barcelonském dopravním shonu a přetvořila ji na pohyblivý surrealistický obraz. Dění očima semaforových panáčků je najednou blízké, jak svou všedností, tak systematickým stereotypem, či originálním pohybovým slovníkem. Palo Kršiak se naopak skrze interpretaci Tomáše Červinky ponořil do bílého prázdna, aby dal vyniknout estetice pohybu v tanečním monologu Calcar. Rafinovaným střihem se podařilo podchytit detaily a určit nové souvislosti. Velmi čistá práce vytvořila taneční studii a demonstrovala kvalitní spolupráci všech zúčastněných. Poslední taneční film Vzdáleni prachu naopak pracoval se silnými emocemi. Choreografka a zároveň tanečnice Markéta Jandová v něm otevřela své nejintimnější pocity, které ve spolupráci s režisérem Lukášem Hrdým zpracovala do tanečního duetu. Personifikace dívky jako divokého koně a chlapce jako zaříkávače, který ji silou vůle ovládne a připoutá k sobě. Kamera vnímá detaily emotivnost v pohybu i mimice, pracuje se scénickými efekty. Nostalgie hudebního doprovodu dokresluje atmosféru. Téměř dokonalý videoklip připomínající černobílé fotografie z valentýnských přání je skoro až na hranici kýče, ale přesto je (stejně jako ty pohledy) velmi působivý. Nová generace v Altě přinesla pohled na budoucnost choreografie a její možnosti jako studijního oboru, který konečně reflektuje trendy v tvorbě a jak je vidět, v tomto směru pracuje na kvalitě řemesla. Videodance dává mladým choreografům (samozřejmě nejen jim) možnost beztrestně zpracovávat témata, která by jeviště jen těžko uneslo, respektive na jevišti by nezapůsobila či chcete-li, nevynikla. Jasným příkladem toho byla choreografie Comma, kde zobrazit to, co je záměrem autorky, by film dokázal daleko lépe. Nicméně poctivost divadelní práce choreografa je a vždy bude velkým mistrovstvím a cesta k němu vede jen skrze zkušenost, čehož je například Sára Puchowska důkazem. Zkrátka a dobře, večer Nové generace dostál na konci září v Altě svého jména i poslání. Psáno z představení 30. září 2012, Studio Alta. SOPHI
Choreografie: Sára Puchowska
Hlasová spolupráce: Katarína Kalivodová
Comma
Choreografie: Dana Palátová
Světla, scéna, kostým: Michal Hor
Stop&Go – taneční film
Choreografie: Dana Palátová
Kamera, střih, světelný design: Michal Hor
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace