Spring Draft Works – Choreografické črty z londýnského The Royal Ballet

Autor Zuzana Rafajová

Každý z baletních souborů k projektu přistupuje po svém, v Covent Garden jsou v prezentaci nejnenápadnější, tanečníky nechávají tvořit bez jakéhokoli vnějšího tlaku na výsledek, dávají jim prostor zkoušet, experimentovat, rozvíjet nejrůznější myšlenky a možná trochu růst jako dříví v lese. Od toho se odvíjí i výsledná vizuální podoba děl – neočekává se nutně propracovaná scénografie, kostýmy nebo světelný design. Vše zkrátka odpovídá principu nomen omen – draft works neboli náčrty či skici.

Tímto přístupem jako by soubor podvědomě naznačoval, že má být divák shovívavý, otevřený, připravený na možné příjemné překvapení, ale současně nutně neočekávat velké zázraky. Což je jistě příjemné pro choreografické nováčky, recenzent je však stavěn do nezáviděníhodné situace, kdy je nucen balancovat na hraně toho, že sleduje produkci profesionálních tanečníků na velké scéně, ale výsledky se občas mohou blížit besídce zájmového tanečního kroužku (byť provedeny s mnohonásobně vyšším tanečně-technickým standardem).

Je zcela přirozené, že programy tohoto typu nabízejí stylově, charakterově i kvalitativně velmi různorodá díla, a nejinak tomu bylo i v rámci londýnského streamu, během kterého se představila devítka členů souboru na různých stupních choreografických zkušeností. Nejprotřelejším, již deset let tvořícím autorem byl bezesporu první sólista Valentino Zucchetti, jenž uvedl hned dvě miniatury – duet Outwardly Finds na hudbu Sergeje Rachmaninova a sólo Inner s hudbou W. A. Mozarta v podání primabaleríny Yasmine Naghdi. Zucchettiho pohybový slovník pracuje s čistými linkami baletní neoklasiky, v partnerské práci se nezapře MacMillanův vliv s důrazem na plasticitu a sošnost póz, jimiž tanečníci procházejí či je ve výsledných momentech tvoří. Byť se v obou případech jednalo o kratičké kusy, od choreografa Zucchettiho zkušeností bych bývala byla očekávala větší invenci a nápad, který mi jak v případě duetu, tak sóla poněkud scházel.

Hned trojnásobné zastoupení měl z Nizozemí pocházející tanečník Joshua Junker. Ten celý program otevíral se svou The Morning Routine, nejexperimentálnějším dílem z trojice doprovázeným originální kompozicí DJ Base Ibelliniho, který do koláže přidal i Junkerův vnitřní monolog. Jedna pasáž z Vivaldiho Čtvera ročních období rekomponovaného Maxem Richterem doprovázela duet Two Seasons, v němž se vedle tvůrce představila jako jeho taneční partnerka Ashley Dean. Intimní, na první pohled nenápadné pas de deux pozvedala vyrovnaná partnerská práce, v níž si byli oba tanečníci stejnoměrnou oporou a kdy především momenty, v nichž váha ležela na drobounké Dean, nesly nemalý potenciál. Na vlně jemné neoklasiky plné měkkých, rozvlněných linií se poté neslo sólo 324a pro Giacoma Rovera, který připomínal antického Narcise zhlížejícího se ve vlastním obrazu na vodní hladině. Strukturou i užitím Bachovy barokní hudby coby doprovodu jako by bylo odrazem Dance of the Blessed Spirit Fredericka Ashtona, které mohli diváci zhlédnout během podzimního gala představení v podání Williama Bracewella (recenze zde).

Do tvorby se vrhli i tanečníci ze samotného vrcholu souborové hierarchie. Bohužel v jejich případě platilo, že co jim bylo dáno v interpretační rovině, nebylo poskytnuto i v rovině tvůrčí, a choreografie jak Matthewa Balla i Marcelina Sambé, v nápadu velmi ambiciózní, zůstaly daleko za očekáváním. Ball se rozhodnul ve svém Waveform na 2. větu Dvořákova Klavírního tria č. 4 pohybem reflektovat hudební strukturu skladby, její témbr, zvukomalbu a hloubku. Jeho choreografie ale vypadala chvílemi jako nepříliš přesvědčivé gymnastické cvičení, strukturálně nedržela zcela pohromadě a ve chvíli, kdy se rozhodl výsledný efekt doplnit měnícím se světelným designem, vypadalo to, jako by pustili dítě poprvé k osvětlovačskému pultu.

Sambé se zase jako jediný rozhodl vyprávět příběh. Inspirací mu nebyl nikdo menší než William Shakespeare a jeho Othello. V centru pozornosti pak měl stát především Jago v podání Calvina Richardsona, který manipulacemi a zákulisními machinacemi ovlivňoval svého velitele Othella v podání choreografa. Othello’s Limbo však bylo plné křečovitých klišé, schematických gest včetně ukazování prstem, přepjatých grimas a brad bojovně vysunutých vpřed tak, že by Saturnin zaplakal. Jago v Sambého choreografii rozhodně nepůsobil jako ona mnohovrstevnatá, diskutabilní postava a samotný Othello vypadal příliš jako naivní chlapeček, nikoli jako bojem protřelý válečník.

Podivně bizarním výjevem byla i závěrečná choreografie Kristen McNally, v níž autorka zachytila výjev z tančírny Paříže 60. let. Humor, jenž měl být velmi pravděpodobně vyvolán, se však opomněl dostavit, i přes snahu vyvolávače písní ve zlaté vestě či úvodní duet odkazující na tanec z kultovního filmu Pulp Fiction Quentina Tarantina, a Le temps d’amour skončilo stejně rozpačitě, jako začalo.

Ženské choreografky zastupovaly kromě McNally ještě Amelia Townsend s dívčím kvartetem Morphean, v němž se autorka vypořádávala s vlastní nespavostí, a již zmíněná Ashley Dean. Ta vytvořila pro kolegyně Micu Bradbury a Hannah Grennell duet inspirovaný zemitou pohybovostí své rodné jižní Afriky, kterou propojila s kroutícími a do sebe se hroutícími pózami a pozicemi klasické taneční techniky. Výsledek na rytmický remix skladby Camilla Saint-Saënse od hudebníka Mooryce měl poměrně jasně definovaný názor a rukopis, který bylo možné si dobře zapamatovat, což choreografii Nyakaza vytáhlo do popředí z pelmelu večera.

Výlučně mužským dílem bylo … And At The Hour Of Death pro šest tanečníků od Benjamina Elly. Choreograf během představování svého myšlenkového konceptu působil kouzelně nenuceně a mírně sebeironicky, na to ale, aby jeho dílo nějakým způsobem promluvilo k divákovu nitru, bylo však až příliš neukotveno a vyvolávalo dojem nakousnutého koláče. Současně bylo ale zřejmě jediným, u něhož by mě skutečně zajímalo, kam by jej Ella rozvinul v případě delšího času a většího prostoru.

Viděno z větší perspektivy, Spring Draft Works se tak trochu rovnaly velkému jarnímu úklidu, během něhož sice je možné občas narazit na ztracenou, zapomenutou vzácnost, většinou však utopenou v prachu šedivého průměru. A ne každý z autorů má takové štěstí (chtělo by se říct více než rozumu) jako Stanislaw Wegrzyn, aby si pro své dílo vybral jako jednoho z interpretů Edwarda Watsona, který i z jinak zaměnitelného Mementa utvoří zapamatováníhodný okamžik…

Psáno ze streamu dostupného od 14. května do 13. června 2021.

Spring Draft Works

The Morning Routine
Choreografie: Joshua Junker
Hudba: Bas Ibellini
Tančí: Téo Dubreuil, Isabella Gasparini, Joshua Junker, Isabel Lubach, Kristen McNally, Francisco Serrano

Outwardly Finds
Choreografie: Valentino Zucchetti
Hudba: Sergej Rachmaninov – Moments musicaux no. 4
Klavír: Robert Clark
Tančí: Lukas Bjørneboe Brændsrød, Mariko Sasaki

Nyakaza
Choreografie: Ashley Michelle Dean
Hudba: Mooryc – Saint-Saëns Groove Mix
Tančí: Mica Bradbury, Hannah Grennell

324a
Choreografie: Joshua Junker
Hudba: Johann Sebastian Bach – Concerto v d moll
Klavír: Michael Pansters
Tančí: Giacomo Rovero

Memento
Choreografie: Stanislaw Wegrzyn
Hudba: Johann Johansson – Annie’s death, They imagine the city growing out into the ocean
Tančí: Marco Masciari, Sumina Sasaki, Edward Watson

Morphean
Choreografie: Amelia Townsend
Hudba: Cameron Buckmaster
Tančí: Leticia Dias, Charlotte Tonkinson, Amelia Townsend, Marianna Tsembenhoi

Two Seasons
Choreografie: Joshua Junker
Hudba: Max Richter – Vivaldi recomposed
Tančí: Ashley Dean, Joshua Junker

Waveform
Choreografie: Matthew Ball
Hudba: Antonín Dvořák – Klavírní trio č. 4, 2. věta
Klavír: Kate Shipway
Violoncello: Tim Hugh
Housle: Sergej Levitin
Tančí: Luca Acri, Matthew Ball, Mayara Magri

Othello’s Limbo
Choreografie: Marcelino Sambé
Hudba: Nico Muhly – Doublespeak, Drones & Piano: Part II, Drones & Violin: Part III
Tančí: Denilson Almeida, Madison Bailey, Calvin Richardson, Marcelino Sambé

Inner
Choreografie: Valentino Zucchetti
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart – Fantasie v d moll
Klavír: Robert Clark
Tančí: Yasmine Naghdi

… And At The Hour Of Death
Choreografie: Benjamin Ella
Hudba: Vikingur Olafsson
Tančí: Liam Boswell, Harry Churches, Leo Dixon, David Donnelly, Brayden Gallucci, Joonhyuk Jun

Le Temps L’amour
Choreografie: Kristen McNally
Hudba: Francoise Hardy – Le temps l’amour, Brigitte Bardot – Moi je joue, Gillian Hills – Zou bisou bisou, Walter Wanderley – Meditation
Tančí: Christina Arestis, Téo Dubreuil, Bennet Gartside, James Large, Phillip Mosley, Nadia Mullova-Barley, Taisuke Nakao, Thomas Whitehead.