Slovenská verze britské klasiky: Zle strážené dievča v Bratislavě

Zle strážené dievča (Gerardo Gonzalez Villaverde, Olga Chelpanova, Viacheslav Kruť ). Foto: Anna Vágnerová.

Autor Monika Štúrová

Ashtonova La Fille mal gardée je zhruba dvouhodinový balet plný živých barev a situačního humoru. Odvíjí se v zábavné atmosféře a příjemné, odlehčené náladě. Dalo by se říci, že v ději se neděje nic negativního, co by divákům mohlo působit vrásky a starosti. Je to tedy balet určený jak pro dospělé publikum, tak pro dětské diváky a poskytuje jim únik z každodenní reality. Důkazem toho je hned úvod baletu, kdy na jevišti tančí a poskakuje kohout se čtyřmi slepičkami. Jejich pohyby jsou obdivuhodné, zachovávají technickou náročnost prvků i autentičnost opeřenců, kteří natřásají svá pírka, to vše v relativně objemném kostýmu včetně masek, což mě nutí k zamyšlení, jak jsou tanečníci schopni své výstupy udýchat.

Děj La Fille mal gardeé má kořeny v již mnohaleté tradici (v roce 1789 balet uvedl Jean Dauberval v divadle v Bordeaux, tato verze se ale nedochovala). Věnuje se ústřední čtveřici postav; majitelka statku, vdova Simone, chce svou jedinou dceru Lise provdat za bohatého, ale prostoduchého Alaina. Lise však miluje Colase, chudého, avšak chytrého a velmi oblíbeného vesnického mladíka. Scény jsou plné humorných prvků z procesu marného hlídání mladé dívky, kdy si pravá láska stejně najde svou cestu, a i přes všechnu snahu a naléhání matky se nakonec Lise a Colas zasnoubí.

Nervozita premiérového večera

Protagonista hlavní mužské role Colase, Viacheslav Kruť, se zhostil ztvárnění své postavy během premiérového večera poněkud nejistě. Náročnější prvky, piruety či skoky postrádaly víc hereckého šarmu a jistoty, klidu a vhodného, sebejistého výrazu. Olga Chelpanova v roli Lise byla jemná a něžná, poradila si i s náročnými technickými prvky, nervozita prvního uvedení byla ale také znatelná. Věřím, že postupně si protagonisté na své role zvyknou a vyšperkují je k dokonalosti.

Vdovu Simone ztvárnil, jak je zvykem, muž – Juraj Žilinčár. Zdárně si poradil i s proslulým dřevákovým tancem, který vyžaduje bravurní ovládnutí taneční techniky a rytmiky, aby vyzněl kýžený zvukový efekt a soulad s orchestrem. Gerardo Gonzalez Villaverde zpodobnil roli nevinného, nejistého a naivního Alaina úspěšně. Nepostradatelnou součástí jeho postavy je červený deštník, se kterým neustále manipuluje. Villaverde se nezalekl ani scény, kdy vesničany zastihne nečekaná bouřka a Alain letí vzduchem unášený větrem. Udržel si komičnost po celou dobu představení a získal si mezi obecenstvem sympatie.

Děj protkán stuhami

Pro tanečníky celého souboru může být neobvyklé tak výrazné využívaní různých rekvizit – srpy, stohy slámy, píšťalka, v případě Alaina zmíněný deštník a další. Nejvýrazněji děj protkávají barevné stuhy, které doprovází velký počet výstupů jak ústředního páru, tak sboru. Ať už je to růžová stuha, ztělesňující propojení, lásku a polibky Lise a Colase, nebo velká májka vytvořena z pestrobarevných stuh, které sbor tanečnic a tanečníků v roli vesničanů proplétá svým tancem. Práce se stuhami vyžaduje jistě mnoho soustředění a pozornosti, protože je velmi snadné se do nich zamotat, nebo je upustit. Krásným virtuózním momentem je chvíle, kdy stojí Lise na špičce uprostřed kruhu a točí se kolem své osy. Balancuje díky stuhám, které třímá v rukou nad hlavou a jež na druhé straně paprskovitě drží tanečnice sboru. Dámy i pány ze sboru je potřeba nejen za práci se stuhami pochválit, složitou choreografii zvládli na dobré úrovni.

V původní Ashtonově verzi baletu se na jevišti také objevil poník, který má vézt vdovu Simone s dcerou na pole. Některé divadelní soubory tuto tradici nadále dodržují, jiné, jako slovenský balet, zvolí raději odlišnou variantu – dva zapřáhnuté mládence. Je to elegantní řešení a srozumitelnosti děje to nijak neškodí.

V neposlední řadě je nutné také pochválit práci orchestru Slovenského národného divadla, který balet zdárně podržel. Původní hudební předloha Louise Josepha Ferdinanda Hérolda byla aranžována Johnem Lanchberym, který pracoval na celém díle přímo s Ashtonem. Krásná scénografie a kostýmy z dílny Osberta Lancastera přinášejí v zimních měsících závan letního slunce.

Choreografie Fredericka Ashtona pokládá před tanečníky mnohé výzvy taneční i herecké. Kromě důmyslné choreografie, v níž má každý prvek svůj význam a vyžaduje perfektní provedení, musí tanečníci předvést také své herecké umění. Divák by měl mít pocit, že večer bezstarostně plyne. A právě ten výraz ještě slovenský soubor trochu postrádá. Věřím ale, že je to něco, co přijde postupně, a s každou reprízou se bude zlepšovat. Baletní soubor SND k La Fille mal gardeé přistoupil zodpovědně a na výsledku je to znát. Závěrečný potlesk ve stoje potvrdil náklonost obecenstva.

Psáno z premiéry 18. listopadu 2022, Slovenské národné divadlo.

Zle strážené dievča
Choreografie: Frederick Ashton
Hudba: Louis Joseph Ferdinand Hérold
Hudební aranže: John Lanchbery
Scéna a kostýmy: Osbert Lancaster
Světelný design: Jean-Pierre Gasquet
Nastudování: Jean Christophe Lesage
Hudební nastudování: Kevin Rhodes
Dirigenti: Kevin Rhodes Adam Sedlický
Umělecká supervize: Jean-Pierre Gasquet