Slovenská síla v Altě

Slovenská síla v Altě

Autor Petra Dotlačilová

Taneční uskupení ME-SA pro účely nového představení spojilo síly se dvěma mladými choreografy ze Slovenska, kteří vystudovali slavnou belgickou školu současného tance P.A.R.T.S. a vzápětí vytvořili produktivní choreografické duo. Peter Šavel a Stano Dobák nejprve předvedli svou starší kreaci s názvem Much to Much, částečně improvizovaný hravý duet. Již úvodní promluva tanečníků k publiku diváky pozitivně naladila a někteří se i nahlas smáli. Performeři působili roztržitě, komentovali situaci v hledišti nebo jen mlčeli. A pak začali tančit. Partnerský tanec plný zajímavých zvedaček a fyzických experimentů střídaly sólové výstupy obou tanečníků, ve kterých ukázali své mistrovství a úžasnou flexibilitu. Ve sledu tanečních obrazů se objevovaly nejrůznější absurdity a komické situace, ale také citace ze známých děl současného tance, jako například úryvky z Café Müller od Piny Bausch. Ve většině případů to byla citace parodického charakteru. Autoři mají evidentně v oblibě mystifikaci, a proto bylo často těžké odhalit, co se má brát jako humor a co vážně (a jestli vůbec). Každopádně jejich představení bylo velice příjemnou a zábavnou podívanou, které nechyběla ani předem avizovaná „sexy mužská těla“. Po tomto „prologu“, který diváky naladil na tu správnou vlnu, následoval vrchol večera, premiéra Much More Than Nothing. Představení, které vzniklo v rezidenci Studia Alta, nedostalo absolutně žádnou finanční podporu. Jeho vznik je tedy vlastně malý zázrak a důkaz, jakou sílu má vůle a nasazení tanečníků a tvůrců, kteří tento záslužný počin uskutečnili. Skupina ME-SA byla v tomto představení zastoupena pouze jednou svou třetinou, tanečnicí Martinou Hajdyla Lacovou. Dále zde vystoupili autoři konceptu, Stano Dobák a Peter Šavel, tanečnice roku 2012 Lucia Kašiarová, členka VerTeDance Tereza Ondrová a tanečnice Andrea Opavská. Setkání těchto šesti tanečníků na jednom jevišti se ukázalo být perfektní volbou. Každý z nich je výraznou osobností a zároveň na sebe vzájemně dokáží citlivě reagovat.
Much More Than Nothing je především velice fyzické představení. Je o vytváření pohybu, o orientaci v prostoru a o tom, jak pár jednoduchých pokynů (či povelů) choreografa může přivést tanečníky k šílenství. Interpreti se mění v loutky vykonávající automaticky sérii pohybů, které jim diktuje hlas „shora“. Podobají se kresleným postavičkám ze zrychleného animovaného filmu. Tuto atmosféru dokresluje velice pestrá hudební koláž a bizardní kostýmy připomínající gymnastické úbory z 90.let či oblečky superhrdinů.
Před začátkem představení sedí tanečníci na židlích podél jedné zdi sálu, zahaleni do kabátů a plášťů, a čekají na „start“. Akce je spuštěna zvukařem, osvětlovačem a technikem v jednom, který zřejmě ovlivňuje představení více, než by se mohlo zdát. Za touto postavou se skrývá Jiří Hajdyla, profesí režisér a v tomto představení autor světelné koncepce. Na něm záleží, jak dlouho bude jednotlivý obraz trvat, on pouští hudbu a zdá se, že si s tanečníky tak trochu hraje. Když spustí představení, tanečníci se zvednou a začnou se zmítat ve zběsilém tempu. Postupně odhalíme, že každý ze šesti interpretů má jednu pohybovou sekvenci, kterou neustále opakuje. Pět minut. Deset minut. Postupně ztrácíme pojem o čase, těkáme pohledem od jednoho tanečníka k druhému a snažíme se rozpoznat nuance a změny, nějaký vývoj. Nic, hudba graduje, ale tanečníci dělají stále to samé, i když se stále větší námahou. Nakonec hudba zastaví a oni se sešikují a odchází ze scény, jako stroje. Dalším obrazem je scéna, kdy jim hlas „shora“ diktuje pohyby a oni se je snaží vykonat co nejlépe a ve správném pořadí, opět všichni zároveň. Takové minimalistické zadání dokáže způsobit mnoho zajímavých i humorných situací. Princip náhody je zde silně přítomný, i když vzhledem k oblibě mystifikace možná ty nejabsurdnější momenty byly právě těmi, které byly pečlivě nacvičeny. Podobných scén je v představení mnoho a není ani možné vše popsat, faktem ale je, že není ani na chvíli únavné či nezáživné. Stále se něco děje, tanečníci podávají skvělé, obdivuhodné výkony, a to nejen co se pohybu týče, ale také po výrazové stránce. V roli loutek jsou skutečně přesvědčiví a výraz překvapení nad tím, co dělá jejich vlastní tělo, nemá chybu. Je vidět absolutní nasazení interpretů. Stejně jako v díle před přestávkou nechybí mnoho absurdních a humorných scén.
Představení je kompaktní, a i přes to, že nemá žádný konkrétní děj, je plné akce a proměn. Hra a náhoda jsou hlavním principem. Divák někdy neví, koho sledovat dříve, každopádně jako celek působilo představení uceleně a hlavně, byla to velká zábava.
Choreografické duo Peter Šavel a Stano Dobák přivezlo do Čech svěží vítr: moderní způsob tvorby, skvělý tanec, humor a nadsázku. Již na podzim roku 2011 během festivalu Hybaj ho! jsme se mohli přesvědčit, že slovenský tanec má rozhodně co nabídnout, a to se tímto představením opět potvrzuje. Doufejme, že pro tanec blahodárné spojení českých a slovenských umělců bude i nadále pokračovat. Much to Much
Koncept a interpretace: Peter Šavel, Stano Dobák Much More Than Nothing
Koncept: Peter Šavel, Stano Dobák
Účinkují: Tereza Ondrová, Martina Hajdyla Lacová, Andrea Opavská, Lucia Kašiarová, Stano Dobák, Peter Šavel
Světla: Jiří Hajdyla
Kostým: Masha Studio Alta, 17. června 2012 Foto: Lucie Šarkadyová