Mohl byste prosím stručně představit vaši skupinu Compagnia Zappalà Danza? Jaký typ současného tance tvoříte (čistý tanec či spíše fyzické divadlo..), jaká jsou témata vašich choreografií, jakou hudbu obvykle používá?Moje choreografická tvorba byla již od počátku mých uměleckých aktivit zaměřena na tělo, charakteristika která se v průběhu posledních let svévolně vrátila jako protagonista všech mých posledních choreografií. Práce s technologií záleží spíše na každé mé konstrukci představení, většina mých hlavních děl je čistá choreografie, založená buď na akcích jednotlivých tanečníků či na taneční konstrukci. Co se týče hudby, nepoužívám žádný předem stanovený směr či rámec. Osobně jsem posluchač vážné hudby, ale ve svých představeních jsem používal a používám všechno možné, zvláště v posledních letech sleduji projekt původních kompozic, složených právě pro moje představení a často hraných naživo. Můj výběr hudebního pozadí pro choreografie spočívá v tom, že zvuk by měl vyjádřit to, co tanec samotný říci nedokáže. Ve vaší skupině jsou tanečníci z různých zemí a jistě také s různým tanečním vzděláním. Jaké vzdělání převažuje a vytvořil jste nějaký zvláštní systém, jak si „upravit“ tanečníky pro své vlastní choreografie? V čem spočívá vaše metoda v práci s tělem?
Tanečníci, které si vybírám, musí mít pevný základ v klasickém či současném tanci. Nejlepší výsledky, takové, se kterými jsem spokojen, máme poslední dobou s tanečníky, kteří s námi tančí již mnoho let. Zapojili jsme též mladé tanečníky, kteří navštěvovali Modem, náš kurz pro pokročilé (corso di perfezionamento), což je prostor, kde se jim snažím předat svůj taneční jazyk prostřednictvím „Oddaného těla“ (devoted body), metody práce kterou vyvíjíme po několik posledních let. To je orientace, způsob přístupu k mému stylu, který jsem chtěl popsat také v knize nazvané právě Oddané tělo a který podle mých představ slouží k ulehčení přístupu a souznění tanečníků s mojí skupinou. Je to samozřejmě promyšlená metoda, která ovšem nic neubírá na spontaneitě a experimentování. Jaké jsou největší vlivy na vaši tvorbu? Jak vás ovlivnila spolupráce s velkými choreografy, jako jsou Mats Ek, Brigit Cullberg a Jiří Kylián, v jejichž choreografiích jste tančil?
Pocházím z prostředí klasického tance, znám jeho repertoár a také jsem jej tančil, toto je můj nejpevnější základ. Přestože jsem ale spolupracoval s velkými choreografy současného tance, mohu prohlásit, že nikdo z nich mě přímo neovlivnil. Můj přístup k choreografické tvorbě je velmi osobní. Jeho součástí jsou moje volby, i životní, Sicílie s jejím chaosem a degradací, sopka a práce v televizi v osmdesátých letech, nenadálý to a silný zdroj inspirace popem. Když se vrátím k velkým umělcům jmenovaným v otázce, mám velký obdiv k čistotě a poetice Jiřího Kyliána. Vaše skupina existuje již více než 20 let. Jaké byly začátky a setkal jste se také s překážkami během toho dlouhého období plného úspěchů?
Překážky a inspirace jsou pro mne obsaženy v jednom jediném slově: Sicílie. Moje země, těžká země, kde bylo složité začít naši cestu, po které se snažíme kráčet již přes dvacet let, země, kde je stále těžké nalézt prostor pro patřičný počet představení a kde není jednoduché udržovat umělecké vazby s evropskými a světovými avantgardami. Ovšem nepopírám tuto volbu a výsledky, kterých jsme dosáhli, mě nutí pokračovat dál. Jaká je situace současného tance v Itálii? Jsou zde struktury (státní i soukromé), které podporují tanec a jakým způsobem?
V Itálii je ministerská legislatura, která financuje na šedesát skupin a my jsme jednou z nich. Některé národy jsou na tom lépe, některé hůře a Itálie má spíš blíže těm, kteří se mají hůře. Ale já nerad kritizuji systém. Samozřejmě je to systém, který může být kritizován, ba přímo musí být kritizován, aby bylo možné ho vylepšit. Pokud bych musel jmenovat jednu výraznou vadu, je to problém distribuce a hostování skupiny na národních festivalech. Mohl byste prosím představit choreografii Instrument1<scoprire invisibile>, její inspiraci a kontext s vaší další tvorbou? Proč jste pro ni vybral výhradně mužské tanečníky?
Instrument 1 je první etapa projektu Re-mapping Sicily, kterým jsem zahájil proces „znovučtení“ Sicílie se zaměřením na jeho každodenní jazyk. Instrument 1 se zabývá aspekty, zvyky a postoji sicilského lidu, ale především je věnován marranzanu, typickému sicilskému nástroji, který je často spojován s mafií. Pro toto představení byl ale znovuobjeven během fascinujícího zkoumání Pucciem Castrogiovannim, jenž dovedl nástroj k inovativním a úderným rytmům a zvukům s příchutí londýnského undergroundu. Stylistický výběr tanečníků je dán prvním obrazem, první představou, kterou jsem měl, když jsem začal přemýšlet o této choreografii. Mužské tělo je v Instrumentu 1 na jedné straně prohlášením sicilskosti a na straně druhé silným zaujetím stanoviska proti mafii. Řeč těla mužů z jihu, a Sicilanů zvláště, vyjadřuje vznešenost duší a domýšlivost, marnivost a plastické pózy řeckých soch. Spojit tuto řeč beze slov se zvukem marranzana se mi zdálo jako správná volba. Foto: Domenick Giliberto
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace