Šach mat, Carmen – Choreografie šité na míru

Carmen. Foto: Daniel Dančevský.

Známá Ščedrinova suita Carmen vznikla pro jeho ženu, světovou primabalerínu Maju Pliseckou a jednoaktový balet kubánského choreografa Alberta Alonsa, ve kterém poté Plisecká účinkovala v roce 1967 ve Velkém divadle v Moskvě. Nejen v baletních inscenacích bývá libreto vycházející z novely Prospera Mérimého pozměňováno a často odlišně ztvárněno.

Liberecká premiéra uvádí novou verzi podle libreta Vratislava Mikana a zasazuje známý příběh do kasina 50. let. Toto prostředí je na scéně Pavla Knolleho poměrně realisticky zobrazeno velkým kulatým hráčským stolem se židlemi okolo. A také barovým pultem s typickými vysokými sedačkami. Nad vchodem jasně svítí nápis Casino – místo, kde hlavním děním je ruleta nebo karetní hra. Krásná a svůdná dívka Carmen je zlodějkou, která umí šikovně sebrat žetony ze stolu. Mladý a poněkud nezkušený policista José pomáhá Zunigovi, majiteli kasina, a brzy prohlédne zlodějské manýry přitažlivé a vychytralé dívky.

Carmen využije obratně příležitosti a podstrčí Josému ukradené žetony do kapes. Zuniga u něj vše nalezne a oba z herny vyhodí. Na ulici je José celou událostí zcela zdrcen, ale lehkovážné a svůdné Carmen brzy podlehne. Dále se vyvíjí příběh téměř podle předlohy. Jen Escamillo je úspěšným hráčem a Carmen je jím zcela oslněna. Děj se dere k dramatickému konci.

Několik velmi dobře postavených tanečních duetů střídají sborové scény čtyř párů plné dynamických zvratů a efektní choreografie. Šílený a žárlivý José vyzve Escamilla k ruské ruletě. Pravidla hry by měla být jasná. José vysype z pistole náboje a nechá v ní jen jeden. Jde tedy o známý hazard. Escamillo si přiloží ke spánku zbraň a rána nevyjde. Josému se situace vymkne z rukou a téměř nechtěně postřelí Carmen.

Marika Mikanová používá svěží, tanečně rozvinutý rukopis. Vazby a pohybové fráze mají vždy logickou stavbu, působí přirozeně a příjemně navazují jedna na druhou. Choreografie je šitá na míru technickým možnostem a úrovni tanečníků. Španělský kolorit naznačují jen nepatrné náznaky kostýmů, pohybový styl nikoliv.

Všechny tři hlavní postavy tančí mladí sólisté. Carmen ztvárnila talentovaná španělská tanečnice Nuria Cazorla García. Energický výkon je velmi plastický a muzikální, hlavně z počátku je její nasazení obrovské. V předposlední scéně se setkává s Lucky girl, známou z kasina. Ta se proměňuje v předobraz smrti (část obličeje pokrývá maska) a zdá se, že Carmen ubývají síly. Zásadní výjev, kdy předtucha smrti visí ve vzduchu, působí však poněkud povrchně. Naopak dynamická Mariana Fonseca Torres drží po celou dobu dramaticky přesvědčivou figuru.

Máté Brünn v roli Josého není dost přesvědčivý v hereckém výraze, působí chvílemi křečovitě i bezradně, v ryze tanečních sekvencích je ale technicky jistý. Escamilla tančil sympatický Michal Kováč. Jeho role je však o něco herecky jednoznačnější. Hraje suveréna, oblíbence, který v kasinu vyhrává a nenechá se ve své pozici jen tak něčím rozhodit. Škoda, že jeho kostým není trochu atraktivnější. Ani u ostatních hráčů nejsou kostýmy povedené, spíše pohybu brání, než aby pomohly plastické taneční kompozici (upnutá pánská saka a dámské šaty ke krku by seděly spíše v činohře). Díky bezvadnému výkonu živého orchestru pod taktovkou Ondreje Olose samozřejmě získalo představení zásadní kvality.

Taneční partie šachů

Baletní hříčka Šach mat v první části večera je zkomponovaná na krátkou a hravou Simple symphony pro smyčcový orchestr (1934) významného britského skladatele 20. století Benjamina Brittena. Inscenaci rozehrávají dva pěšáci, bílý a černý, kteří leží před oponou u malé šachovnice. Bílý pěšák, Annabel Pearce, záměrně přehrává a s humorem vtahuje diváky do šachové partie se všemi bílými a černými figurami, tanečníky rozestavěnými na scéně. Rozvíjí se celá řada hravých duetů a zápasů mezi silnějšími a slabšími jednotlivci.

Kostýmy Tomáše Kypty zde odpovídají humorné koncepci, ženské výkony jsou tančené na špičkách. Škoda, že choreografka nevyužila čtvercové plochy. Její náznak se rýsuje na horizontu (na zemi použitá není) a scénu doplňují velké královské figury, duté, uvnitř s trůny. Jsou místem pro oba krále, které hrají herci (nebo snad komparsisti) v oblecích. Vypadají zcela odlišně a nějak do hry nepatří. Ve stejných kostýmech oba aktéři hrají i bohaté štamgasty v Carmen.

Marika Mikanová chtěla za každou cenu propojit obě části inscenace, proto spojuje principy hry v šachy s hrou v kasinu. Carmen po celou dobu první části představení sedí v lóži a po pauze vyjde rovnou na jeviště. Později usazuje do lóže i Escamilla. Tento režijní záměr ovšem zvlášť dobře nevychází a zdá se zbytečný.

Způsobem inscenování a dramaturgií navazuje nynější premiéra na zdařilé liberecké představení Mauglí (2021) nebo na Fridu (2020) uvedenou Marikou Mikanovou v Ústí nad Labem, kvalitní tituly, které přitahují širší publikum.

Psáno z premiéry 11. listopadu 2022, Divadlo F. X. Šaldy, Liberec.

Šach mat / Carmen
Dvě dynamické baletní suity s orchestrem
Hudba: Benjamin Britten, Rodion K. Ščedrin, Georges Bizet
Režie a choreografie: Marika Mikanová
Dirigent: Ondrej Olos
Hudební nastudování: Ondrej Olos
Scéna: Pavel Knolle
Kostýmy: Tomáš Kypta
Light design: Pavel Hejret
Asistenti choreografie: Michaela Wenzelová, Maria Gornalova, Alexey Yurakov
Asistent režie: Vlasta Vindušková
Premiéra: 11. 11. 2022